27.4.2024 | Svátek má Jaroslav


PRÁVO: Nepomůžeme, zato zdaníme!

23.12.2014

Pod novinovým titulkem „Přišli o peníze i domy, ale daně zaplatit musí“ se skrývá nejen osobní tragédie několika desítek lidí, ale také další z mnoha příběhů neuvěřitelné bezohlednosti státní moci. Příběh, který se znepokojivě často opakuje.

Podstata případu je poměrně jednoduchá (1, 2). Při prodejích nemovitostí se několik desítek lidí stalo obětí podvodu. Došlo k tomu poté, co svěřili peníze do tzv. advokátní úschovy. To je institut, který má zvýšit právní jistotu obou stran (prodávajícího i kupujícího) při prodeji nemovitosti. Takový prodej jednoduše řečeno není právně dokončen, dokud není nový majitel (kupující) zapsán v Katastru nemovitostí. Proto v mezidobí od uzavření kupní smlouvy do zápisu v Katastru nemovitostí jsou peníze svěřeny důvěryhodné osobě, která je prodávajícímu vyplatí až po provedení zápisu. Podobně existuje úschova notářská nebo bankovní. V tomto případě se ale uschovatel ukázal jako osoba nespolehlivá a peníze z uschovatelských účtů jednoduše zmizely. Ačkoliv byli lidé očividně okradeni, nyní po nich stát požaduje zaplacení daně z převodu nemovitosti. Opravdu je takový postup nevyhnutelný? Může mít občan důvěru ve stát, který postupuje takovým způsobem?

„Podle vedoucího příslušného oddělení ministerstva financí Josefa Federsela může ministr financí odpustit daň pouze ve výjimečných případech, kde jsou nesrovnalosti při uplatňování daňových zákonů, nebo za situace živelních pohrom.“ (zdroj)

Dnes znepokojivě častá situace – každému je sice na první pohled jasné, že jde o nespravedlnost, nicméně od odpovědných úředníků se dozvídáme „že to jinak nejde“. A skutečně právo České republiky požaduje takto očividnou nemravnost? Opravdu se stát, který nedokázal ochránit své občany od podvodu, ani najít ukradený majetek, ještě hodlá obohacovat na obětech trestného činu? Opravdu jsou naše zákony tak děsivě nedokonalé?

Podívejme se tedy do zákona č. 280/2009 Sb. (daňový řád).

§ 260
(1) Ministr financí může z moci úřední, pokud jde o daně, které spravují jím řízené správní orgány, zcela nebo částečně prominout daň nebo příslušenství daně
a) z důvodu nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů, nebo
b) při mimořádných, zejména živelných událostech.

Nyní něco málo z právní teorie. V daném ustanovení jde o tzv. demonstrativní výčet. Pozná se to podle slova „zejména“. Při výkladu předpisu to ukazuje, že uvedená skutečnost (živelní událost) je pouze příkladem a stejně lze postupovat i v dalších případech, které odpovídají účelu zákona v dané věci. Poměrně jednoduché a srozumitelné. Vyučuje se to v prvním ročníku právnické fakulty v předmětu „Teorie práva“. Nicméně na Ministerstvu financí o tom zjevně neslyšeli. Nebo slyšet nechtějí.

Zákony dávají úřadům jasnou možnost přinejmenším odložit splatnost daně z převodu nemovitosti do doby než bude případ uzavřen, a pokud se zmizelé peníze nenajdou, může ministr daň odpustit, protože její vymáhání by bylo bezohledné a nemravné.

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Pavel Vavřín