Asi nejsem jediný, kdo byl naprosto šokován událostí na střední průmyslové školy v Praze-Malešicích, kde zřejmě trojice studentů utýrala k smrti vlastní učitelku.

Na věci mě fascinuje, že se neustále řeší odvolání ředitele (resp. zástupkyně ředitele) zmíněné střední školy, ale v pozadí pospává morální a právní odpovědnost trojice darebáků. A též jejich zákonných zástupců.

„Ty píčo, kurvo, jdi do hajzlu!“ Těmito a ještě horšími slovy opakovaně, dle mediálních zpráv, napadal pedagožku „šéf“ celé trojice. Neomluvitelné!

Myslím, že jen toto jednání je jasně postižitelné, jak v rovině soukromoprávní, tak i trestně-právní. Doufám, že některá z pražských advokátních kanceláří se v rámci své pro bono aktivity chopí celé věci a pomůže pozůstalým po nebohé učitelce vysoudit důstojnou finanční kompenzaci, byť je jasné, že to život zesnulé pedagožce nevrátí.

Rozsudek by měl i výrazný celospolečenský preventivní efekt. Mladí darebáci (a jejich zákonní zástupci) budou vědět, že jim nehrozí jen „podmínečné“ vyloučení ze školy či trojka z mravů, ale že je „ohrožuje justiční meč“, tedy že budou dlouhá léta splácet mnohamilionové částky poškozeným (pakliže oběť jejich šikanu přežije) nebo rodinám pozůstalých .

Nicméně neznám spis k této hrůzostrašné věci – tak si dovolím jen několik obecnějších poznámek ke kriminalitě mladistvých.

Bylo by patrně nošením nočních ptáků do Athén popisovat, jak závažným společenským problémem zmíněná kriminalita mladistvých je . Obzvláště alarmující je dlouhodobý růst dětské brutality.

Dalším smutným faktem je, že oběťmi mladistvých se stávají i bezmocní senioři anebo menší (resp. slabší) děti.

Jak říkával jeden docent trestního práva – ještě v dobách před politickou korektností – někteří mladiství jsou pěkní fakani.

Na druhou stranu je pravda, že dle statistik klesá celkové číslo kriminality mladistvých, nicméně problém vidím ve výše zmíněné rostoucí brutalitě.

Zaujal mě nedávný návrh jihomoravského poslance Jeronýma Tejce. Dle jeho návrhu by se mohlo zveřejnit jméno a příjmení včetně trvalého bydliště u dětí mezi patnáctým a osmnáctým rokem, které byly pravomocně odsouzeny za zvlášť závažné trestné činy.

Mělo by jít o závažné případy, kdy mladistvý „vyfasuje“ alespoň šest let odnětí svobody. Takový trest je mladistvému vyměřen například za brutální vraždu. Takže rozhodně za žádné bagatelní klukoviny (či holčičiny – abychom byli genderově korektní). Myslím, že jde o zajímavý návrh, který si zaslouží společenskou diskuzi.

Hlavní přínos Tejcova návrhu spatřuji zejména v tom, že společnost tak získá možnost mít údaje, které jí mohou pomoci v ochraně před pachateli velmi závažných trestných činů.

Dovolím si do mozaiky zasadit další námět. Rodiče (resp. zákonní zástupci) a škola v určitých případech nestačí na plnohodnotnou – či alespoň dostačující - výchovu. U těchto případů, žel, nezbývá než intervence veřejnomocenského aparátu.

Dnes je v českém trestním zákoně stále zakotven - a jak to vypadá, i do budoucna asi bude - věk pro začátek trestní odpovědnosti na 15 let, v evropských zemích je častější 14 nebo dokonce 13 let. Pro zajímavost uveďme, že nejnižší hranici trestní odpovědnosti v Evropě mělo (ještě před cca 5 lety) Skotsko – osm (sic!) roků, pro objektivitu ovšem doplňme, že země do kiltu oděná posléze zvýšila citovanou sazbu z osmi na dvanáct let.

Mám za to, že již dávno nastala vhodná doba pro snížení této hranice i v Česku. Hovoří pro to hlavně rychlejší biologické a sociální vyspívání současných dětí. Paradoxní je, že „čtrnáctková“ mez byla dokonce součástí prvorepublikového trestního práva, tedy před 70-80 roky, v čase, kdy děti vyspívaly značně později. Takže „čtrnáctková“ hranice by dobu nepředbíhala, spíše doháněla.

Oponenti patrně namítnou: „Máme přece ústavní výchovu pro tento typ pachatelů.“

Ano, ale je zde na první pohled jemný, ale přitom zásadní rozdíl. Nařízením ústavní výchovy de facto hodnotíme rodiče. Jejich (ne)schopnost řádně vychovávat. Potomek mnohdy může získat jen pocit, že krapet přehnal zlobení. Oproti tomu trestně-právní rozsudek je silným signálem: Porušil jsi zákon, dostaneš trest. Mladý pane, mladá dámo, za své činy musíš být odpovědný!
Kritici snížení věkové hranice také argumentují, že spíše než děti by měli být sankcionováni jejich zákonní zástupci. Částečně je to asi pravda, pokud by rodiče byli donuceni zaplatit několik set či tisíc korun pokuty za malého zlodějíčka, možná by to v některých případech zamezilo dalšímu protiprávnímu jednání.

Ale lze takto řešit účast 14letého kluka (či dívky – buďme opět genderově přesnější) na brutálním loupežném přepadení, vydírání či dokonce vraždě?

Pro informační komplexnost dodejme, že by se musela pak snížit i hranice u přestupků na 14 let.... bylo by absurdní, aby platilo snížení u něčeho „většího- trestní právo“ a „menšího-přestupky“ nikoliv.

To by bylo mj. v rozporu se starořímskými právními zásadami, na kterých je evropské (kontinentální) právo dodnes postaveno.

Ve zkrácené podobě vyšlo v MfD 7.3.2016

Autor je právník a VŠ pedagog