19.10.2018 | Svátek má Michaela


PRÁVO: Hororový příběh od zlínského soudu VII.

9.1.2018

Ve čtvrtek 4. ledna 2018 se senát předsedy Radomíra Koudely zlínské pobočky Krajského soudu v Brně vrátil k objasňování fantasmagorického příběhu o únosu a vydírání, v němž v hlavních rolích účinkují dva bývalí společníci v podnikání, a to Pavel Buráň jako poškozený a Jaroslav Novotný jako hlavní obžalovaný. Pozadím příběhu je spor o podmínky úplatného převodu poloviny jejich společné firmy z Jaroslava Novotného na Pavla Buráně.

Kromě nich v příběhu vystupují čtyři spoluobžalovaní – manželka hlavního obžalovaného a tři domnělí únosci, k tomu jako kompars svědci.Příběh sleduji a komentuji od zahájení hlavního líčení. Předchozí části seriálu jsou dosažitelné na mém blogu.

V tomto stání probíhaly převážně výslechy svědků, navržených obhajobou.Ty přednostně vyslýchali obhájci.Někteří se již dříve podrobili výslechu mimo hlavní líčení, ale museli předstoupit před soud znova, protože někteří obhájci nesouhlasili s prostým přečtením protokolů z jejich výslechů.

Předseda senátu se držel obvyklého pohodového způsobu řízení jednání.Byl ale stejně jako jindy pilným vyslýchajícím, dávajícím najevo, že vyznává „jedenácté přikázání“ (mne neoblafneš). Neúnavně se pídil po podrobnostech, jejichž srovnání by mohlo zpochybnit důvěryhodnost výpovědí. Nejvíce to pocítil hned první svědek, jehož role v příběhu – vyjádřeno divadelnickou hantýrkou – má povahu „štěku“ typu „paní, nesu vám psaní“: na žádost obž. Jaroslava Novotného doručil panu poškozenému obálku s listinami. Pana předsedu též velmi zajímalo, jak obhajoba získala adresy svědků.

Přísedící naslouchali se zájmem, ale otázky neměli. Žalobce sice sledoval dění bděle, ale otázek měl poskrovnu. Obvykle všetečný zmocněnec poškozeného tentokrát předváděl prokurátorskou rutinu střídměji než jindy. Poněkud potrápil výše zmíněného svědka, jenž tolik zajímal předsedu senátu. Zejména však ožil při výslechu ctihodného znalce z oboru zdravotnictví, jehož vývody se mu vůbec nelíbily.

Před soud znova předstoupili příbuzní obžalovaných. Jejich výslechy nepřinesly nic významně nového. Samozřejmě dokazovali, že jejich blízcí nemohli být v kritický den a hodinu v okolí Uherského Hradiště. Kdyby využili zákonného práva odmítnout výpověď, senát by nedostal látku k přemýšlení, zda drobné nedůslednosti či rozpory ve výpovědích jsou jen projevem hlodání času na jejich paměti nebo zpochybňují alibi obžalovaných. Ale všichni přesto vypovídali ochotně, jako by si byli jisti svou pravdou.

Velkou pozornost si získal doc. MUDr. Svatopluk Loyka, CSc,znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, jenž díky padesátileté odborné praxi požívá pověst autority. Jeho názory se velmi zamlouvaly obhajobě a obžalovaným, protože zpochybňoval tvrzení znalců ze strany obžaloby, že povrchová zranění na těle poškozeného, dokumentovaná lékařem bezprostředně po podání trestního oznámení, jsou důkazem násilí, jemuž měl být pan poškozený vystaven při únosu. Svědek samozřejmě čelil pochybnostem především zmocněnce poškozeného a také předseda senátu mu kladl všetečné otázky.

K výslechu se dostavil také jeden z policejních operativců, kteří se podíleli na prověřování trestního oznámení. Otázky na něj směřovaly hlavně k jeho postupu při přípravě a provedení rekognice a při zkoumání pachové stopy ze zadního sedadla auta pana poškozeného. Obhajoba v obou případech zpochybňuje soulad zmíněných vyšetřovacích postupů s právními předpisy a interními příkazy policejního ředitele. V souvislosti s kritikou způsobu provedení rekognic obhájci upozornili, že jistota pana poškozeného, že poznává útočníky, roste od téměř nuly bezprostředně po činu k vysokému procentu souběžně se vzdáleností činu v čase od současnosti.

Obhájce se také snažil domoci se vysvětlení, jak policie připadla právě na zmíněné tři obžalované, podezírané z provedení únosu, když ze spisu je zřejmé, že se zajímala také o několik dalších osob. Víceméně jasné je to pouze u svědka, který je majitelem červeného auta, zaznamenaného kamerami u jedné čerpací stanice v Uherském Hradišti, u ostatních k jejich vyvolení žádná známá okolnost nevede (viz díl I).

Dle mého laického názoru obhájce upozornil na velkou mezeru v řetězci dokazování: žalobce totiž tvrdí, že obž. Jaroslav Novotný najal obžalované za účelem provedení únosu, ale nikde neuvádí, kdy a kde a za jakých podmínek k dohodě mezi ním a jimi došlo, pokud tedy vůbec došlo. Chování obžalovaných v soudní síni nenasvědčuje domněnce, že se setkali někde jinde již dříve.Tato mezera v dokazování je jednou z více slabin v postupu policie.Její zahlazení by vneslo jasno do zkoumání alibi údajných únosců.

Větší nárok na přiznání povahy „štěku“ než první svědek měl pan M.K.,jehož obhajoba podezírala, že nemluvil pravdu, když tvrdil, že v kritický den byl se svým autem na stanici technické kontroly (viz díl VI). Důvodem k pochybnostem byl soupis obsloužených vozidel z toho dne, který obž. Jaroslavu Novotnému vydalo Ministerstvo dopravy. Svědek předstoupil před senát, předložil originál velkého technického průkazu z razítkem stanice technické kontroly a jeho výslech tím skončil. Událost by měla zajímat Ministerstvo dopravy.

Avšak zlatým hřebem programu bylo vystoupení svědka J.K., s nímž jsme se setkali již vdíle VI. Jde o člověka, jehož zdroj obživy není z výslechů zřejmý. Pohybuje se mezi podsvětím, společenskou smetánkou i policisty, v minulosti se dostal do vězení a občas se obrací na orgány činné v trestním řízení s podněty k prověření různých podezření. Podle tvrzení jednoho ze svědků-policistů někdy dostává za informace peníze. J.K. se vrátil k vyprávění o schůzce obžalovaného Jaroslava Novotného se zprostředkovatelem, kterého údajně se souhlasem a vědomím pana poškozeného vyslal jeho blízký spolupracovník. Zprostředkovatel nabídl panu obžalovanému zastavení trestního stíhání v případě, že přistoupí na snížení ceny jeho podílu ve firmě. Všichni, kdo se podíleli na zprostředkování, měli v případě úspěchu akce nárok na provizi v řádu milionů Kč. Pan obžalovaný na nabídku nereagoval na místě ani kdykoli později. Svědek svou dřívější výpověď vylepšil sdělením, že rozhovor pana obžalovaného se zprostředkovatelem potají od vedlejšího stolu nahrál. Nahrávku nabídl soudu, který ji přijal. Menší štěstí měl svědek s nabídkou flashdisku s nahrávkou záznamů telefonických rozhovorů pana poškozeného s údajně zkorumpovaným policistou. Protože obsah záznamů překračoval obsahový rámec tohoto hlavního líčení, předseda senátu dárek odmítl, ale ujal se jej obhájce.

Závěrečným „štěkem“ byl krátký výslech svědka, který jednal s prvním policistou, jenž po údajném únosu Pavla Buráně sbíral po okolí informace o útočnících. Předsedovi senátu se na základě srovnání časových údajů z výpovědi podařilo dovodit, že policista obcházel obvod až následující den po přepadení.

Hlavní líčení bude pokračovat v pondělí 22. ledna 2018.



Diskuse


počet příspěvků: 3, poslední 9.1.2018 01:23









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.