23.9.2017 | Svátek má Berta


POVÍDKA: Sen o volbě prezidenta

24.5.2017

Úvahami o možném udělení milosti Jiřímu Kajínkovi přivodil Miloš Zeman nejznámějšímu českému vězni nemalé starosti. Je pravda, že uprchl z mírovské věznice a znova se pokusil o útěk i ve Valdicích a později vynaložil mnoho energie a peněz na marné pokusy o obnovu procesu, takže působil na své okolí dojmem, že po ničem netouží tolik jako po návratu na svobodu. Nicméně prezidentovy úvahy jej přesto zaskočily.

Každý se vyvíjí. Čas pracoval i na Jiřím Kajínkovi. Když se po útěku vrátil do vězení, pocítil úlevu, že po něm policisté navzdory příkazu při zadržení nestříleli. Začala jej nahlodávat myšlenka, že holý život je lepší než iluze svobody, kterou zažil na útěku. A ocenil malé, leč pevné jistoty, které mu jako ostře sledovanému chovanci věznice poskytovala: vždyť se vlastně nemusel o nic starat, vše, co k životu nezbytně potřeboval, měl zajištěno. S věkem ochabla i neuspokojená touha po ženách. Takže ve Valdicích se o útěk pokusil jen ze setrvačnosti, aby sám sebe ujistil, že je stále ten frajer, na kterého nikdo nemá. Ale pak již zavrhl jakékoli pokusy spojené s rizikem, že se stane cvičným terčem střelců, a jen aby vyhověl svým fanynkám, pokusil se opakovaně o obnovu procesu. Rychle ale pochopil, že nemá šanci uspět proti zatvrzelosti svého soudce, který má všechny obviněné a svědky obhajoby za jednu verbež, a vzdal se veškeré naděje. Občas se mu ve snu zdálo, že mu vychovatel přinesl zprávu, že mu prezident republiky udělil milost, a v tom snu se cítil blaženě jako v ráji. Budíček jej ale vždy vrátil do šedivé vězeňské skutečnosti.

Věděl, že to byl pouze sen, takže neměl důvod zamýšlet se, kam by šel, čím by se živil a čím by vůbec naplňoval čas, kdyby se skutečně dostal na svobodu. Miloš Zeman mu ale drsně ukázal skutečnost, že návrat na svobodu je možný a vedle radostí přinese i starosti. Přemýšlel pilně. Bylo mu jasné, že kvůli podmínce sedmileté zkušební lhůty se nemůže vrátit k „živnosti“ bytaře, a nechtěl se spolehnout na milosrdenství zástupu fanynek. Vyhodnocoval své silné i slabé stránky a když prezident republiky neupustil od svého podivného záměru propustit na svobodu muže, který odpykal teprve 12 let z pravomocného doživotního trestu za dvojnásobnou vraždu a postřelení Vojtěcha Pokoše, měl již v hlavě jasný plán.

xxxxxxxx

V onen historický den propuštění Jiřího Kajínka z výkonu trestu na počátku léta roku dvoutisícího sedmnáctého se polední slunce nemilosrdně opíralo do davu novinářů, čekajících před věznicí již pátý den na první rozhovor s omilostněným. Horko a zažívání oběda způsobilo ochabnutí jejich pozornosti. Z podřimování je nevyrušil příjezd zaskleného pohřebního vozu, vezoucího prostou černou rakev. Když po nějaké chvíli vyjel ze vrat věznice, na rakvi ležel věnec s fialovými stuhami. Při výjezdu na hlavní silnici se minul s červenou fabií s brněnskou poznávací značkou, která mířila na parkoviště. Auto řídila „peroxidová“ blondýna neurčitého věku s tmavými brýlemi na očích. „To je ona, to je ona,“ rozšumělo se mezi rázem probuzenými novináři, kteří se domnívali, že jde o utajovanou dlouholetou přítelkyni Jiřího Kajínka. Vrhli se k ní a kterýsi se dotázal, zda již dáma ví, kdy Jiří Kajínek opustí věznici.

Ale blondýna jim sdělila, že o Jiřím Kajínkovi nic neví. Pouze čeká na manžela, který už měsíc nebyl doma a za chvíli mu končí směna. Za zády hloučku obklopujícího auto s blondýnou pomalu projela dodávka vězeňské služby. Pohotovější novináři vyběhli vozidlu do cesty a podařilo se jim je zastavit. Řidč jim umožnil nahlédnout do nákladního prostoru, v němž se ale Jiří Kajinek k jejich zklamání nenacházel. Pak vůz odjel směrem k Jablonci n. Nisou. Blondýna dala novinářům najevo, že interview skončilo, a zavládl opět ospalý klid. Asi za hodinu vyšel z brány věznice muž v uniformě důstojníka Vězeňské služby ČR. Blondýna vystartovala z auta a rozběhla se mu vstříc. Muž se zastavil a ohlédl se zpět k věznici, jako by se chtěl vrátit. Pak se ale zatvářil odhodlaně a rozevřel náruč. Bezohlední novináři nevzali ohled na hystericky vykřikující blondýnu a na muže se sesypali s dotazem, kdy vyjde ven Jiří Kajínek. Odtušil, že jim unikl v pohřebním voze.

xxxxxxxxxxxx

Nikomu z novinářů se nepodařilo pohřební vůz vystopovat. Po Jiřím Kajínkovi se slehla zem. Ani detektivní agentura Orlí oko, najatá televizí Nova, jej nedokázala najít, a dlouho se o něm nevědělo. Avšak v úterý 13. června 2017 se na podatelnu Ministerstva vnitra dostavila „peroxidová“ blondýna neurčitého věku a předložila žádost o registraci politické strany „Lepší právo, více spravedlnosti“ se všemi požadovanými přílohami. Nechyběla petice s více než tisícem podpisů, sesbíraných fanynkami Jiřího Kajínka. Jejich idol byl uveden jako předseda přípravného výboru.

Na úterý 27. června 2017 svolala strana „Lepší právo, více spravedlnosti“ veřejné shromáždění v Praze, po němž následovaly obdobné akce v Brně, Ostravě, Ústí n.L., Liberci, Karlových Varech, ve Zlíně a Českých Budějovicích. Hlavním řečníkem byl Jiří Kajínek, který se projevil jako charismatická osobnost. Oznámil, že založil tuto stranu proto, aby se v budoucnosti nemohly opakovat případy nespravedlivého odsouzení, které postihlo jeho, a naopak aby se do tepláků rychle dostali všichni, kdo nepoctivě nahrabali své majetky. Slíbil stíhání justičních přehmatů a posílání za mříže soudců a státních zástupců, kteří byli usvědčeni z křivdy na obviněných, též vyvlastnění majetku oligarchů.

V říjnových volbách jeho strana získala 98 mandátů. Do Sněmovny se ještě dostalo Hnutí Ano, KSČM, KDU-ČSL, ODS a Strana zdravého rozumu. Až na Vojtu Filipa se předsedové všech parlamentních stran vrhli za Jiřím Kajínkem s nabídkou koaliční spolupráce. Ale nakonec uspěli právě komunisté, kteří se nepodbízeli, protože si byli jisti odmítnutím. Vítěz voleb je ale sám oslovil, neboť u nich ocenil názorovou stálost, přítomnost kvalitních právníků v jejich reprezentaci a sociální cítění.

xxxxxxxxxxxx

Povzbuzen skvělým volebním výsledkem dospěl Jiří Kajínek k názoru, že v této zemi a s tímto lidem jsou možné i zázraky. Oznámil proto, že se hodlá ucházet o úřad prezidenta republiky, a zahájil volební kampaň pod heslem „Kája na Hrad!“. Jeho fanynky začaly okamžitě sbírat podpisy a bez potíží jich shromáždily více než šedesát tisíc. Naproti tomu špatně dopadl favorizovaný Miloš Zeman: do limitu mu scházelo 10 tisíc. V této situaci se Jiří Kajínek projevil jako grand: postoupil svému dobrodinci podpisové archy s deseti tisíci podpisů a těšil se na řečnické utkání s ním. V průběhu volební kampaně se pak utkal v řečnických soubojích s Michalem Horáčkem i s Jiřím Drahošem, které svým řečnickým uměním hravě zastínil. Pouze Miloš Zeman mu nedal příležitost: vytrvale se tvářil, že žádnou volební kampaň nevede, s jinými kandidáty se do veřejných debat nepouštěl a nevzrušeně objížděl náměstí a návsi, na nichž jako přímo zvolený prezident moudře rozmlouval s lidem této země.

Jiří Kajínek vyhrál volby s 61 % hlasů hned v prvním kole. Když Miloš Zeman opouštěl Lumbeho vilu, pronesl jeden ze svých nejvtipnějších bonmotů: „Pro dobrotu na žebrotu.“ Žebrota mu ovšem nehrozila: má přece svou tvrz na Vysočině, kolem ní stromy, jimž se již stýskalo po jeho objímání, rybník, jehož vlnky krásně uspávají plavce na nafukovacím člunu, a z prezidentského důchodu díky pravidelným valorizacím se jistě dá skromně vyžít.

xxxxxxxx

Vytrhlo mě tleskání a radostné volání. Začal jsem se pomalu probouzet. Zprvu jsem si nemohl uvědomit, kde jsem a co se děje. Nicméně posléze jsem pochopil, že jsem doma, v křesle před televizorem, v kterém právě běží reportáž z Václavského náměstí. Tleskající lidé jsou sympatizanti Miloše Zemana, kteří se radují, neboť jejich guru získal v prvním kole prezidentské volby 61 % hlasů. Vzápětí přinesla ČT24 zprávu, že Bohuslav Sobotka, Milan Chovanec, Lubomír Zaorálek, Andrej Babiš, Jaroslav Faltýnek, Richard Brabec a Miroslav Kalousek odletěli z kbelského letiště letadlem Casa pravděpodobně do Arktidy, protože pod vládou Miloše Zemana nechtějí dále žít a protože mají jistotu, že mezi ledovce si pro ně policejní „lovci lebek“ nepůjdou, až se staronovému prezidentovi zamane dostat je za mříže.

xxxxxxx

Nakonec jsem se probudil úplně, takže již vím, že vše výše uvedené byl jen sen. Přesto z něj plyne výstraha: v této zemi a s tímto lidem je v politice možné úplně všecko.



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Diskuse


V. Čermák 376
18:55
24.5.2017

O. Slejsarová
6:37
25.5.2017

M. Krátký
2:12
24.5.2017

počet příspěvků: 3, poslední 25.5.2017 06:37









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.