České dráhy zaznamenaly v loňském roce ztrátu necelé čtyři miliardy korun. Jedná se o ztrátu na poli osobní dopravy. Do roku 2007 kryly ČD tyto ztráty z nákladní dopravy, ovšem jakmile se nákladní od osobní přepravy oddělily, je možné za rok 2008 poprvé zjistit náklady a hospodářský výsledek samostatné divize osobní přepravy. Zajištění dopravy v krajích stojí skoro 11 miliard, cestující zaplatí necelé 3 miliardy a krajské úřady přispívají necelými 5 miliardami. Oproti tomu rychlíky skončily ve zisku 200 miliónů, ovšem za pomoci příspěvku z ministerstva dopravy. ČD pochopitelně žádají kraje o navýšení příspěvku, do čehož se krajům nechce. Respektive ne o požadované 3,2 miliardy, nýbrž maximálně o šest procent. Podle hejtmanů by mělo zbytek dokrýt ministerstvo dopravy formou dotace. Ztráta, dotace, příspěvek – nejčastěji používaná slova v souvislosti s hospodářským provozem za rok 2008 u osobní dopravy Českých drah. Vůbec nikde jsem se nedočetl o úsporách, reorganizaci, optimalizaci, změně hospodaření, zamezení propadů a dalších krocích, které jsou naprosto normální a logické v soukromých firmách, které takové hospodaření zjistí. Je mi jasné, že má-li být osobní vlaková osobní doprava cenově dostupná a atraktivní, nemůže být předražená. Čili dojít k menším ztrátám nebo vyrovnanému hospodaření je nesmírně těžké. Ale vidět nápravu mínusového hospodaření jen v dotacích a příspěvcích bez ohledu na náklady a snahy snížit výdajovou stránku mi přijde příliš jednoduché. Dle mého názoru by měl být příspěvek jak z krajských úřadů, tak i z ministerstva dopravy podmíněn právě předložením rozboru nákladové stránky a návrhem efektivnějšího hospodaření.

V loňském roce zahynulo nárazem do stromu u silnic 177 lidí. Z tohoto důvodu chce policie začít kácet stromy u silnic především v problémových úsecích a úsecích, kde se stává nejvíce nehod. Nic ovšem nejde tak jednoduše, jak se naplánuje. Proti kácení se postavili ochránci přírody a ministerstvo životního prostředí pod vedením Martina Bursíka. Ten má v plánu pojistit se proti kácení zákonem. Na kácení už nebude stačit ohláška, nýbrž bude vyžadováno jednání s referátem životního prostředí pověřeného městského úřadu a o kácení bude muset být též informována veřejnost. Už dlouho, v podstatě od doby, co vlastním řidičský průkaz, jsem přemýšlel o významu a úloze stromů vysazených bezprostředně vedle silnice. Bohužel mě nenapadala žádná pozitiva. Počínaje výše uvedenými ztrátami lidských životů spojenými s autem výrazně zničenějším, než kdyby jen prostě sjelo mimo vozovku, přes problémové projíždění větších vozidel s plachtami (poškození plachty o větve), spadané větve při silnějších vichrech, na podzim nepříjemně a nebezpečně kluzké listí pod koly a konče zaprášeným, načichlým a tudíž hodně obtížně poživatelným ovocem z těchto stromů. Až nyní jsem se z úst mluvčího ministerstva životního prostředí Jakuba Kašpara dozvěděl, že s masivním kácením stromů u silnic nesouhlasí, neboť “Aleje spoluvytvářejí obraz české krajiny, fungují jako větrolamy, zabraňují erozi a pohlcují prach z dopravy.“ Jsem na pochybách, jestli tyto důvody zachování stromových alejí lemujících silnice jsou na stejné úrovni, jako ty negativní. Domnívám se, že ne.

Tak už skoro všichni předložili svůj plán na řešení finanční a hospodářské krize. Každý plán je jiný, v každém plánu se odráží přesvědčení jeho tvůrců. Když jsem slyšel upoutávku v Radiožurnálu, že Českomoravská konfederace odborových svazů také přispěla svojí trochou do mlýna a předložila vládě svůj plán na řešení recese, hned mi hlavou probleskly jejich možné recepty. A moc jsem se nemýlil. Následně jsem se v Hospodářských novinách dočetl, že „je potřeba vyhnout se plýtvání zdroji veřejných rozpočtů v nesmyslném plošném snižování daní či sociálního pojistného“. Odborový předák Milan Štěch navíc konstatoval: „Bohužel, některé kroky provedené naší vládou v nedávné době i v současnosti můžou krizi v České republice zhoršit.“ Abych pravdu řekl, jiná slova by mě od senátora za ČSSD hodně překvapila. Navíc je půvabné, jak použil termín „v nedávné době“. Kdyby řekl „v minulosti“, mohlo by to být vyloženo jako dotknutí se předchozí vlády pod taktovkou právě ČSSD. A to přece nejde, že? Nicméně další recepty z dílny odborářů jsou: koordinace opatření s Evropskou unií, snaha vytvoření rezerv ve veřejných rozpočtech a připravení sociální sítě pro lidi, kteří přijdou v důsledku krize o práci. Jsou to krásná hesla, nicméně marně jsem za tím hledal opravdu konkrétní kroky.

Ve středečních Hospodářských novinách se na jedné straně sešly dva články, kde už jejich nadpisy si krásně padly do noty. „Češi nakupují opatrně, tržby klesly,“ oznamuje jeden a druhý říká, že „Internetové sázky nově přilákaly tisíce lidí“. Půvabné, nemyslíte? V prvním článku se píše o tom, jak na poptávku doléhají obavy z dopadů finanční krize i recese a že každý měsíc roste počet nezaměstnaných. Zdeněk Skála ze společnosti Incoma Research, zabývající se průzkumem trhu, k tomu dodává, že „lidé jsou proto zatím opatrní, odkládají výdaje a čekají. Až se krize projeví v Česku reálně, bude situace ještě horší.“ Na té samé straně níže, v druhém článku, se dozvíme, že desítky tisíc zájemců se již zaregistrovaly u pěti tuzemských provozovatelů kurzových sázek za pouhé dva týdny, kdy je tato služba zpřístupněna. Bookmaker Fortuny Michal Hanák přiznává, že přes internet přijali již více než dvě stě tisíc sázek - a to je pouze 15% z celkového počtu. “Čísel, kterých jsme chtěli dosáhnout v průběhu několika týdnů, jsme dosáhli za pár dnů,“ dodává mluvčí Sazky Zdeněk Zikmund. Teď aby se v tom jeden vyznal. Jak je to tedy s tou krizí a s výdaji občanů, domácností, jednotlivců?

www.michalkadlec.com
místopředseda jihomoravského Regionálního sdružení ODS