S rostoucím znepokojením pohlížím na blížící se jednání Strany zelených. Se znepokojením, protože již několik let ukazují, že nejsou novou ingrediencí naší politické scény potřebnou jako sůl, ale malou, rozhádanou straničkou, která zcela zanedbává potřeby této země a promarňuje její šance do budoucna.

Přiznám se, a nepřiznávám se k tomu veřejně ani poprvé, ani naposled, že jsem vlastně jakýmsi zamaskovaným zeleným. Mnohé z jejich cílů jsou mi blízké, pod mnohými z nich se mohu bez rozmýšlení podepsat.

Stejně jako zelení hledím s obavami na naše plýtvání energií.

Množství reklam, jež dostávám do své poštovní schránky a automaticky vyhazuji do krabice, kterou někdo laskavě přistavil u poštovních schránek, mě děsí. Nejen že to všechno platím z vlastní kapsy zvýšenou cenou reklamovaných výrobků; vidím krásné stromy, které jsou denně káceny pro ukojení tohoto civilizačního šílenství. Znepokojuje mě rostoucí počet obludných městských džípů, které zhoršují i beztak katastrofální městskou dopravu, ale jsou nenasytnými žrouty energie jak při jejich výrobě, tak i jejich provozu.

Poslechl jsem si nedávno v Erice na Sicílii zajímavá fakta: většina mořských ryb má ve svém těle stopy plastických látek. Byl jsem u jednoho z čistých moří na Sicílii. Na plážích se válely stovky zbytků plastových obalů, kanály lemující silnice plastovými lahvemi a obaly doslova přetékaly.

Zabývám se energetikou a píši o ní již hodně přes čtyřicet let. To, co jsem právě popsal - a je to pouze maličký zlomek toho, co mám na srdci - má jeden společný jmenovatel. Tím je energie. Energie, které má lidstvo čím dál méně a která ovlivňuje naše životy, náš blahobyt i naše bezpečí v míře, již si většina z vás nedokáže ani představit. Opakuji bez omrzení jako pokažený gramofon, že globálně 20 procent lidstva (tedy my, ta bohatší část) spotřebovává celých 80 procent světové energie. Od množství spotřebované energie se odvíjí všechno: hrubý národní důchod, kojenecká úmrtnost i průměrný věk, kterého se občané naší planety dočkají.

A občanů naší planety přibývá. Minulý měsíc činil čistý denní přírůstek kolem 220 tisíc osob. A protože v průměru je globálně na obyvatele instalováno kolem 2,5 kW výrobní kapacity elektřiny, museli bychom jen k udržení té šílené civilizační diskrepance 20 versus 80 instalovat obden jeden temelínský reaktor. Nebo 10 000 skoro stometrových větrných elektráren s nominálním výkonem 1 MW. Nebudu raději uvádět, kolik desítek tisíc čtverečních kilometrů bychom potřebovali denně věnovat na výrobu biomasy, bionafty či etanolu.

Na rozdíl od paní Dany Kuchtové velké rozvojové země nekážou vodu, ale pijí víno: Čína má rozsáhlý konkrétní program výstavby jaderných elektráren. Toho však není dosti: již od roku 2010 začnou být v Číně uváděny do provozu nové typy rychlých reaktorů, které, hodně zjednodušeně řečeno, vyrábějí při svém provozu více jaderného paliva, než ho spotřebovávají.

Indie intenzivně připravuje generaci reaktorů, používajících jako palivo i thorium, kterého je mnohem více než uranu. A obě země spolu s mnoha dalšími intenzivně budují vysokoteplotní reaktory, jež mohou sloužit k odsolování mořské vody, vytápění, nahrazovat uhlí v metalurgii a hlavně - vyrábět levně vodík, který ministr Bursík chtěl používat jako pohonnou směs v nových policejních rychloautomobilech.

Pohlížím s velkými obavami k nadcházejícímu jednání Strany zelených: kdyby zvítězila fundamentální Kuchtová, měla by si naše země včas objednat místo v pořadníku nových rozvojových zemí. Tedy zemí, které prošustrovaly svůj vědeckotechnologicko-výrobní potenciál a octly se někde v chvostu rozvinutých zemí, či dokonce bývalých zemí rozvojových.

Pánbůh s námi a zlý pryč, říkala při podobných napínavých příležitostech má babička.

MfD, 4.9.2008

Autor je fyzik a zakladatel Nadace Charty 77