V české politice proběhla další koncentrace moci. Výrazným způsobem dohráli na politické scéně tak zvaní nezávislí a jejich různé mutace. Pokud nezávislí kandidáti uspěli, tak jen velice okrajově a pod jiným maskováním, jako skupiny starostů. Z hlediska stran na celostátní úrovni existují podle výsledků krajských voleb pouze tři, které mají skutečně celostátní působnost. Na levici jsou to socialisté a komunisté a na pravici pouze ODS.

ODS po čtyřech letech vlády v krajích odchází ve všech krajích do opozice. Komunisté spolu se socialisty mají ve všech krajích dostatečný počet mandátů k tomu, aby mohli vládnout spolu. Tento model se pravděpodobně uplatní v převážné většině českých krajů. Je velkou otázkou, zda i v krajích, které umožní vznik jiných koalic, zejména ČSSD a KDU-ČSL, bude tato nekomunistická krajská vláda životaschopná. Potenciální partneři socialistů v těchto vládách si budou muset takovou spolupráci velmi dobře rozmyslet. V českých krajích se totiž může opakovat scénář z posledního roku vlády Paroubka, který sice formálně vládl s lidovci a unionisty, všechny důležité zákony před volbami roku 2006 ale prosadil s KSČM. Vzhledem k tomu, že stejná situace je dnes ve všech krajích, mohou se krajské rady s účastí lidovců či „nezávislých“ starostů stát jen stafáží pro ČSSD, která si stejně všechna pro ně důležitá rozhodnutí na krajské úrovni prosadí s komunisty. Lze tedy stoprocentně očekávat, že s působením lidovců v krajských radách budou socialisté ochotni souhlasit, budou si ale klást takové požadavky, že to ohrozí fungování lidovců ve vládě.

Důvodů porážky ODS v krajských volbách je několik. Nejvíce se na neúspěchu ODS podepsala rozhádanost v nejvyšších patrech ODS. To, co předváděli tak zvaní rebelové v ODS na čele s poslancem Tlustým, přesáhlo meze únosnosti a trpělivosti řady voličů ODS. Poslanec Tlustý se spolu se svými politickými přáteli profiloval jako odpůrce vládní hospodářské politiky. Bylo to vidět nejen na nevybíravé kritice ministra financí Kalouska, ale i na nápadu na snížení spotřební daně u nafty a benzínu. Tlustý tak kopíroval nápady ČSSD. Naposledy se takto vůči vládě Tlustý vymezil i v případě pojištění vkladů, kde opět více než nadbíhal požadavkům socialistů na stoprocentní státní záruky za všechny vklady. Svým způsobem tak do volební kampaně zasáhla i vlna zestátňování bank v USA i západní Evropě.

Zdravotnictví, vlastně jediné vládní ministerstvo realizující skutečnou reformu s cílem zamezit zneužívání zdravotní péče a upřednostnit jeho fungování ve prospěch vážně nemocných, se stalo základem celostátní agitace socialistů i komunistů. Zde vložila Paroubkova ČSSD tolik politického kapitálu, že nyní po absolutním vítězství levice musí kraje ony sliby socialistů platit. Že to bude zase z daní nás všech, a také voličů ČSSD a KSČM, je detail, kterým se socialisté příliš nezabývají. Protože realizace takového opatření znamená faktickou úřednickou potíž s vytvořením krajských systémů sledování těchto poplatků a jejich vracení plátcům, je velmi pravděpodobné, že se socialisté pokusí na celostátní úrovni vrátit do hry úplné zrušení poplatků. Tentokrát se mi zdá velmi pravděpodobné, že se k socialistům a komunistům přidají i Hovorka, „rebelky“ zelených, „rebelové“ ODS. Budou si tak chtít připravit vhodnou půdu pro svůj budoucí politický život mimo své původní partaje s vírou, že jejich pomoc bude oceněna a odměněna výhodnou trafikou ve státní správě po případném vítězství levice v dalších celostátních volbách.

Díky výsledku voleb je zásadně ohrožena ratifikace smlouvy o umístění amerického radaru v Brdech i naše další účast na misích NATO v boji proti mezinárodnímu terorismu. ČSSD opět vložila příliš svého politického kapitálu do odmítání smlouvy o radaru i o naší účasti v zahraničních misích NATO, že prakticky nemůže couvnout. Vlastně může, ale to by mělo zcela devastující účinek na její výsledek v dalších volbách.

O to větší význam znamená pro českou pravici udržení Senátu. Je zřejmé, že v nadcházejících dvou letech nejisté vlády, hrozby předčasných voleb a velmi pravděpodobné účasti KSČM na případné levicové vládě, je Senát onou důležitou pojistkou v případě, že by se český parlament dostal pod nadvládu socialistů a komunistů. Komunisté už jsou opět v postavení relevantní a vážené politické strany. Prolhali se svou minulostí, pro veřejnost mají „liberálního“ poslance Dolejše. Své kostlivce ve skříni mají pod kontrolou. Budou se i u nás znovu přepisovat učebnice dějepisu tak, jak se to nyní děje v Rusku? To je poněkud děsivá představa.

Pokud vláda ustojí hlasování o nedůvěře, které socialisté připravili na středu před druhým kolem senátních voleb, právě jeho výsledek rozhodne definitivně o budoucnosti současného vedení ODS. Jasná porážka ODS i v druhém kole senátních voleb by měla zcela jistě zásadní dopad na kongres ODS v prosinci. Spolu s ekonomickými analytiky si můžeme jen povzdechnout, že nejlepší roky pro reformy byly v Česku promarněny. V případě návratu levice k moci žádné skutečné reformy nehrozí, pouze vyšší daně a další růst deficitu pod záminkou celosvětové finanční krize a hrozby světové recese. To už bývalý ministr financí Sobotka dokázal, že to umí a těší se na to, až zase státní kase pustí žilou.