Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996POLITIKA: Co mají společného Ames, Curran a Jiří Lang?
Když se ztrácí agenti…
Na konci 80. a počátku 90. let se CIA podezřele začali „ztrácet“ naverbovaní ruští agenti. Utvořený vyšetřovací tým postupně vyslechl možný okruh podezřelých a dospěl k závěru, že za mizením agentů CIA musí stát někdo uvnitř „firmy“. Dalším vyšetřováním se smyčka kolem Amese začala utahovat. Každý si může ve washingtonském Spy Museum poslechnout vyprávění dvou členek vyšetřovacího týmu, které líčí výslech Ricka Amese. Přestože dle jejich vyjádření patřil dříve Rick k nesmělým, ostýchavým mužům, po návratu z dovolené v Itálii jako by přijel jiný člověk. Ames byl sebevědomý, usměvavý, dával najevo, že ho žádná z otázek nemůže vyvézt z míry. Až na jednu. Poslední otázka výslechu zněla: „Pokud byste chtěl přejít na druhou stranu, jakým způsobem byste navázal kontakt s řídícím důstojníkem cizí zpravodajské služby?“ Zatímco každá z vyšetřovaných osob si vymyslela ten či onen způsob možného kontaktu, Ames váhal a nedokázal odpovědět. Nedlouho poté byl zatčen. Jeho zatčení důstojníky FBI odvysílala dokonce CNN. Robert Baer, tehdejší blízkovýchodní řídící důstojník CIA a autor knihy Nevidět zlo, vzpomíná na tento den takto: „První, co mě při pohledu na Amese stojícího ve zprávách CNN s pouty na rukou vedle zbrusu nového Jaguáru XJ6 napadlo, bylo, že u CIA nikdo Jaguára nemá… Amesův Jaguár musel být na parkovišti před CIA jediný.“ Pochybení vnitřní bezpečnostní služby v tomto případě bylo zřejmé. Na druhou stranu „krtek“ Ames předtím prošel i výslechem na detektoru lži. Jeho zrada měla na svědomí desítku agentů. A důvod jeho provinění? Peníze. Zatímco Brit Kim Philby či manželé Rosenbergovi vedli svůj „boj“ z ideologických důvodů, Rick Ames agenty své agentury prostě prodával.
FBI přebírá vedení
Dopad jeho konání měl obrovské následky pro CIA. Není zcela jisté, zda se s nimi vyrovnala dodnes. Tehdejší ředitel CIA James Woolsey byl nucen pod tlakem Kongresu a tisku předat kontrašpionáž CIA do rukou svého největšího konkurenta na tomto poli – FBI. Pro pamětníky konce čtyřicátých let to muselo být opravdové déja vu. Tehdejší šéf FBI J. Edgar Hoover se všemožně snažil zabránit vzniku CIA a ponechat veškerou moc nad rozvědkou i kontrarozvědkou ve svých rukou. Již zmiňovaný Robert Baer označil atmosféru roku 1994 takto: „Nyní to vypadalo, že se vrací jeho duch.“ Tím, kdo převzal roli „kata“, byl agent FBI Ed Curran. Curran začal ihned s propouštěním osob a také nechal otevřít všechny nevyřešené případy kontrarozvědky CIA. Jeho kroky způsobily v organizaci strach a paranoiu. CIA byla oslabena jako nikdy. Paradoxy se ale nevyhnuly ani FBI. Jak vtipně poznamenává Baer, zatímco se hledali „kostlivci“ v CIA, Robert Hanssen vynášel z FBI její vlastní tajné informace v pytlích na odpadky (sic). (Mimochodem, také Hanssen procházel detektory lži bez poskvrny.) Dvě nejvýznamnější zpravodajské organizace USA tak byly v polovině 90. let v jistém smyslu paralyzovány. V následcích těchto afér je nutné vysledovat příčiny nerozpoznání hrozeb ústících v 9/11 či omylů předcházejících irácké invazi r. 2003.
Uděláme to po česku…
V české kotlině se toho během hledání nové „stabilní“ vlády událo v špionážní oblasti mnoho. Nejprve byl šéf české civilní rozvědky - Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) - Karel Randák vyznamenán 8. května 2006 na návrh vlády prezidentem Klausem. Radosti z povýšení na generála si však Randák mnoho neužil. Po jmenování první vlády Mirka Topolánka byl 20. září 2006 propuštěn. Odvolala jej vláda bez důvěry Poslanecké sněmovny. Důvod? Údajné sloučení civilní rozvědky a civilní kontrarozvědky – Bezpečnostní informační služba (BSI). V kuloárech se však hovořilo o přílišném propojení Randáka a vládní ČSSD. Propouštění šéfa rozvědky v kterékoli zemi vyvolává mnoho otázek. Jak to, že jedna vláda ocení služby šéfa rozvědky, zatímco o několik měsíců později jej jiná vláda odvolává z důvodu „reorganizace“?
Profesionál, figurka nebo oboje?
Projděme si nyní v několika větách profesní životopis dnes již bývalého šéfa civilní rozvědky. Karel Randák pracoval od r. 1992 jako zpravodajský důstojník FBIS a BIS. Podle článku Aktuálně.cz z 20. září 2006 „Domácí: vláda zamíchala tajnými službami“ Randák přešel na rozvědku z BIS jako muž bývalého ministra vnitra a dnes poslance Františka Bublana. V rámci zpravodajských akcí ÚZSI se mimo jiné podílel na odkrývání ilegálních obchodů se zbraněmi. Dle Mladé fronty Dnes z 6. května 2006 patřil Randák k velmi uznávaným osobnostem mezi zpravodajskými důstojníky. Především USA si vysoce cenily jeho pomoci při tajných operacích. MfD cituje zdroj z Ministerstva vnitra, podle kterého se Randák „těší v USA takovému respektu, že má jedinečný přístup k nejtajnějším informacím CIA“. Dále tento zdroj hovoří o akci, kdy Randákův tým pomohl německým úřadům zatknout ruské překupníky s radioaktivními materiály. V letech 1999-2004 Randák sloužil jako zástupce ředitele ÚZSI a nakonec v r. 2004 převzal po Františku Bublanovi, který byl jmenován ministrem vnitra, funkci ředitele české rozvědky. V tomto roce osobně vyjednal propuštění tří českých novinářů unesených povstalci v Iráku. Zřejmě osudovou kauzou, na kterou osobně dohlížel, bylo vyšetřování působení dvou vlivných podnikatelů Radovana Krejčíře a Tomáše Pitra. Toho prvního po jeho útěku do zahraničí označil za poseru. Na druhého inicioval soudní zatykač a později veřejně oznámil, že podnikatel hodlal ze země uprchnout (přesněji nevrátit se z dovolené v zahraničí), aby se vyhnul vězení. Pitr to ale striktně popřel a do Česka se vrátil. Média spekulovala o tom, že premiér Paroubek měl osobní zájem na Pitrově zatčení a použil tajné služby jako vyjednavače. Paroubek i ÚZSI toto popřeli (ČTK 1. 3. 2006). V neděli 28. ledna 2007 v pořadu 168 hodin Randák přiznal, že mu Radovan Krejčíř volal ze Seychelských ostrovů v den jeho propuštění a nabídl mu v legraci dokonce práci. Zvláštní to vztah mezi vyšetřujícím a vyšetřovaným. (Trochu to připomíná scénu z Cimrmanovy Vraždy v salónním kupé, ve které vyšetřovaná vzala tužku vyšetřujícímu.)
Paroubkův seznam
Přichází 20. září 2006 a zasedání vlády. Vláda (bez důvěry parlamentu) se právě rozhodla odvolat Karla Randáka a jmenovat místo něj novým šéfem české civilní rozvědky „překvapivě“ ředitele civilní kontrarozvědky Jiřího Langa. Sociální demokraté údajně po volbách uvažovali, že "vymění" Randáka za Kubiceho. Nabízeli ODS, že když tedy trvá na setrvání Jana Kubiceho v čele policejního útvaru pro boj s mafiemi, ČSSD se s tím smíří, pokud zůstane Randák ve své funkci. Tím, že se Randákovo jméno dostalo na „Paroubkův seznam“ lidí, kteří zůstanou na svých místech za vyslovení důvěry nové vládě, byl Randák po jmenování nové vlády odsouzen k odchodu. Týdeník Respekt (35/2006) v článku „Lidovci ukázali karty“ popisuje, jak Paroubek položil před Topolánka list papíru se seznamem asi dvaceti klíčových pozic. Vedle policejního prezidenta, šéfů elitních útvarů policie, ředitelů strategických podniků a státních institucí na něm byli také všichni tři šéfové tajných služeb. 3. září Mirek Topolánek v Nedělní partii televize Prima jmenoval konkrétní osoby z tohoto seznamu - náměstky Drimla a Vyvadila. Nabízí se tedy otázka pro pana Randáka, zda se jeho pozice (na seznamu nebyla konkrétní jména, pouze funkce) dostala na „Paroubkův seznam“ dobrovolně. Proč by ovšem Paroubek byl ochoten „kopat“ za člověka, který má být z podstaty své funkce politicky nezávislý, a tedy nebýt na „obtíž“ potenciální opoziční straně? Dle blízkého spolupracovníka premiéra Topolánka má ODS v tomto jasno: „Máme jasné signály o tom, že Randák není zcela politicky neutrální. A to je u takové funkce nepřijatelné“ (Aktuálně.cz, 20.9.2006). Ať tak či onak, zpolitizování osoby šéfa civilní rozvědky je velmi nešťastné a nebezpečné.
Stane se Lang Curranem?
Ten, kdo má nyní trumfy ve svých rukou, je samozřejmě právě Jiří Lang. Stal se nejmocnějším (čti nejlépe informovaným) mužem ve státu. Langova pověst však mezi zasvěcenci není zrovna oslnivá. Jeden nejmenovaný senátor, jenž byl dlouholetým členem branně bezpečnostního výboru, se o něm nedávno bez okolků veřejně vyjádřil: „Nedovedu si představit, že by se pan Lang mohl stát šéfem obou organizací.“ K uvažované reorganizaci českých zpravodajských služeb Topolánek doplnil: „Rozvědka by měla stát mimo vnitro, ale je otázka, jestli tato vláda bude mít dost času na to, aby takovou změnu realizovala.“ Druhá část věty měla pravděpodobně uklidnit čerstvě jmenovaného ministra vnitra Ivana Langera. Pokud by se naplnilo přání premiéra, vstoupil by Langer do historie jako ministr vnitra, který přišel o možnost úkolovat civilní tajné služby. Pro zklidnění rozbouřeného rybníka premiér (tentokrát již s mandátem Sněmovny) ohlašuje zřízení parlamentní komise pro projednání reorganizace policie a zpravodajských služeb. Jak si to má občan přeložit? Zřídíme komisi, která bude pracovat dlouho a dlouho, něco navrhne, my to zvážíme a možná rozhodneme. Takový je stručný náhled do budoucí „reorganizace“ zpravodajských služeb. V tomto poměrně dlouhém mezidobí zbude panu Langovi dostatek času na jeho vlastní „reorganizaci“ uvnitř civilní rozvědky. Opět se ukazuje, že pro odstranění nepohodlného člověka z funkce je jednodušší zrušit celý úřad. Nad potenciálním chaosem či částečnou nefunkčností uvnitř zpravodajské služby se nikdo nepozastavuje. Někdo by nyní mohl namítnout, že se v USA vystřídali během loňského roku tři šéfové tamější zpravodajské služby. Na rozdíl od té české však probíhají v americké tajné službě opravdové reformy zapříčiněné 9/11 a iráckou invazí 2003, nikoli politicky motivované čistky. Vnucuje se otázka, zda ještě existuje v české kotlině nějaká významná státní instituce nepodléhající politické schizofrenii. Paroubkovy a další podobné seznamy nabízí jednoznačnou odpověď. K vyřešení naší hádanky nám tak chybí již jen jedna okolnost – objevení se českého krtka Amese. Ale to si snad opravdu nikdo nepřeje.
Autor studoval na Department of political science, Miami University, Ohio. V současnosti dokončuje magisterský program v oboru politologie a evropských studií na Univerzitě Palackého.
