6.12.2016 | Svátek má Mikuláš






POLITIKA: Cena za přímou volbu

9.3.2016

Není třeba brát třetí výročí prezidentského mandátu Miloše Zemana jako snadnou záminku k nejrůzněji motivovaným útokům na českého prezidenta. Je to výročí, které by nás mělo raději vybídnout k zamyšlení nad tím, zda cena, kterou platí česká politika a společnost za lehkovážné uzákonění přímé volby hlavy státu, odpovídá očekáváním, se kterými byla spojována.

Obhájci této zásadní ústavní změny v ní naivně viděli způsob, jak se (tehdy médii a částí politiků skandováno) vyhnout „politické korupci parlamentního zákulisí“ a „nechat o svém prezidentovi rozhodnout občany“; snížit politické napětí uvnitř parlamentu a mandátem vzešlým z přímé volby překlenout rozkolísanost české politické scény.

Nic takového nenastalo a ani nastat nemohlo, jak jsme už tehdy někteří argumentovali.

Od okamžiků prvních úvah o uzákonění přímé volby hlavy státu bylo zjevné, že takového klání se mohou úspěšně zúčastnit pouze velikáni české politiky a že zvolení „zázračné, ale neznámé“ osobnosti je vyloučeno. Železná logika této reality přivedla do závěrečného kola Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga. Ve volbě mezi těmito osobnostmi byli lidé nuceni rozhodnout se i podle toho, kdo jim vadil méně.

Od počátku bylo jasné, a průběh předvolební kampaně to pouze potvrdil, že takový způsob volby prezidenta nepřinese zklidnění ani české politiky, ani zdejší společnosti. To je nemožné z podstaty věci. Volba mezi Spartou a Slávií fanoušky také nesmiřuje, ale rozděluje.

Přestože česká ústava považuje hlavu našeho státu za součást moci výkonné (vládní) a určuje jí roli reprezentanta země navenek, přímo zvolený prezident může snadno obcházet a ignorovat parlamentní uspořádání. Svoji legitimitu odvozuje ne od parlamentu (jak tomu bývalo u jeho předchůdců Havla a Klause), ale od voličů přímo. Těm statisícům přímých voličů, ne parlamentu, se takto zvolený prezident cítí odpovědný, čehož Miloš Zeman využívá vrchovatě a téměř jistě lze říci, že by si podobně počínal na jeho místě každý.

Česká politika se tragicky mýlila, když slabošsky podlehla mediální poptávce po hledání nového přerozdělení moci mezi vládu a parlament, a tak hledání ústavní změny, jež by omezila pravomoci českého prezidenta, je směšným pláčem zákonodárců nad – právě jimi - před pár lety rozlitým mlékem.

Uzákonění přímé volby prezidenta umožnilo, k naší škodě, na čas uniknout od skutečně zásadního politického problému této země. Tím je v České republice po celé polistopadové období existence křehkých a slabých vlád.

Chybně pojatý volební zákon produkuje nezřetelné parlamentní většiny a neumožňuje sestavit stabilní kabinety. Oprávněná únava voličů z opakovaného přeběhlictví některých poslanců a z permanentního vládnutí na hraně „101“, z neschopnosti vlád prosadit nezbytná rozhodnutí (a podstatné volební sliby, pro které je voliči volí), vyplývá z důsledků špatného volebního zákona. Lze dokonce i porozumět rozladění občanů z některých nešťastných událostí, které provázely nepřímou volbu prezidentů Havla a Klause. Ale i zde platí - kdyby výsledky voleb umožnily vznik a existenci jasněji definované a přesvědčivější parlamentní většiny, nemuselo k některým nepřiměřenostem vůbec docházet.

Důsledky přímé volby prezidenta prokázaly, že tato ústavní změna nemohla splnit žádné z očekávání, které s ní byly spojovány. Vyhrotila vztahy mezi parlamentem a hlavou státu, rozštěpila společnost, nezklidnila politickou scénu a ze zkušenosti si troufám tvrdit, že ani sami voliči příliš nestáli o nabídku jít k dalším (kolikátým již) volbám. Český politický systém je ještě nepřehlednější, rozkolísanější a přeplněný vášněmi i nenávistí. Vše v době, kdy jsou k řešení jiné zásadní problémy.

A tak jediným, kdo může s uspokojením konstatovat, že přímá volba českého prezidenta naplnila jeho očekávání a kdo úspěšně žije z narůstajícího napětí na ose „prezident“ - „parlament“ - „všichni ti, kteří se s porážkou svého kandidáta nesmířili“, jsou naše média.

člen správní rady Institutu Václava Klause



Nejsem perfektní máma!
Nejsem perfektní máma!

Své dítě miluji, ale dávám mu opravdu to nejlepší?

Diskuse


V. Petřík
16:16
9.3.2016

J. Kanioková
19:39
9.3.2016

J. Kanioková
18:24
9.3.2016

J. Lancik
18:34
9.3.2016

J. Kanioková
19:38
9.3.2016

M. slavík
14:55
9.3.2016

J. Hruška
17:38
9.3.2016

V. Vaclavik
12:49
9.3.2016

A. Alda
10:32
9.3.2016

J. Kanioková
19:33
9.3.2016

F. Navrátil
0:08
10.3.2016

O. Prokop
10:11
9.3.2016

V. Čermák 376
12:40
9.3.2016

V. Čermák 376
12:46
9.3.2016

O. Prokop
13:55
9.3.2016

K. Kovář
9:47
9.3.2016

P. Švejnoch
11:18
9.3.2016

K. Frauknecht
9:27
9.3.2016

Š. Hašek
9:45
9.3.2016

Z. Švrček
9:47
9.3.2016

K. Frauknecht
9:58
9.3.2016

P. Švejnoch
11:56
9.3.2016

Š. Hašek
9:59
9.3.2016

J. Dvorská
8:40
9.3.2016

Š. Hašek
11:02
9.3.2016

V. Kain
12:40
9.3.2016

Š. Hašek
14:45
9.3.2016

M. Červeňák
2:07
9.3.2016

počet příspěvků: 49, poslední 10.3.2016 12:08









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.