29.7.2016 | Svátek má Marta






POLITIKA: Cena za přímou volbu

9.3.2016

Není třeba brát třetí výročí prezidentského mandátu Miloše Zemana jako snadnou záminku k nejrůzněji motivovaným útokům na českého prezidenta. Je to výročí, které by nás mělo raději vybídnout k zamyšlení nad tím, zda cena, kterou platí česká politika a společnost za lehkovážné uzákonění přímé volby hlavy státu, odpovídá očekáváním, se kterými byla spojována.

Obhájci této zásadní ústavní změny v ní naivně viděli způsob, jak se (tehdy médii a částí politiků skandováno) vyhnout „politické korupci parlamentního zákulisí“ a „nechat o svém prezidentovi rozhodnout občany“; snížit politické napětí uvnitř parlamentu a mandátem vzešlým z přímé volby překlenout rozkolísanost české politické scény.

Nic takového nenastalo a ani nastat nemohlo, jak jsme už tehdy někteří argumentovali.

Od okamžiků prvních úvah o uzákonění přímé volby hlavy státu bylo zjevné, že takového klání se mohou úspěšně zúčastnit pouze velikáni české politiky a že zvolení „zázračné, ale neznámé“ osobnosti je vyloučeno. Železná logika této reality přivedla do závěrečného kola Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga. Ve volbě mezi těmito osobnostmi byli lidé nuceni rozhodnout se i podle toho, kdo jim vadil méně.

Od počátku bylo jasné, a průběh předvolební kampaně to pouze potvrdil, že takový způsob volby prezidenta nepřinese zklidnění ani české politiky, ani zdejší společnosti. To je nemožné z podstaty věci. Volba mezi Spartou a Slávií fanoušky také nesmiřuje, ale rozděluje.

Přestože česká ústava považuje hlavu našeho státu za součást moci výkonné (vládní) a určuje jí roli reprezentanta země navenek, přímo zvolený prezident může snadno obcházet a ignorovat parlamentní uspořádání. Svoji legitimitu odvozuje ne od parlamentu (jak tomu bývalo u jeho předchůdců Havla a Klause), ale od voličů přímo. Těm statisícům přímých voličů, ne parlamentu, se takto zvolený prezident cítí odpovědný, čehož Miloš Zeman využívá vrchovatě a téměř jistě lze říci, že by si podobně počínal na jeho místě každý.

Česká politika se tragicky mýlila, když slabošsky podlehla mediální poptávce po hledání nového přerozdělení moci mezi vládu a parlament, a tak hledání ústavní změny, jež by omezila pravomoci českého prezidenta, je směšným pláčem zákonodárců nad – právě jimi - před pár lety rozlitým mlékem.

Uzákonění přímé volby prezidenta umožnilo, k naší škodě, na čas uniknout od skutečně zásadního politického problému této země. Tím je v České republice po celé polistopadové období existence křehkých a slabých vlád.

Chybně pojatý volební zákon produkuje nezřetelné parlamentní většiny a neumožňuje sestavit stabilní kabinety. Oprávněná únava voličů z opakovaného přeběhlictví některých poslanců a z permanentního vládnutí na hraně „101“, z neschopnosti vlád prosadit nezbytná rozhodnutí (a podstatné volební sliby, pro které je voliči volí), vyplývá z důsledků špatného volebního zákona. Lze dokonce i porozumět rozladění občanů z některých nešťastných událostí, které provázely nepřímou volbu prezidentů Havla a Klause. Ale i zde platí - kdyby výsledky voleb umožnily vznik a existenci jasněji definované a přesvědčivější parlamentní většiny, nemuselo k některým nepřiměřenostem vůbec docházet.

Důsledky přímé volby prezidenta prokázaly, že tato ústavní změna nemohla splnit žádné z očekávání, které s ní byly spojovány. Vyhrotila vztahy mezi parlamentem a hlavou státu, rozštěpila společnost, nezklidnila politickou scénu a ze zkušenosti si troufám tvrdit, že ani sami voliči příliš nestáli o nabídku jít k dalším (kolikátým již) volbám. Český politický systém je ještě nepřehlednější, rozkolísanější a přeplněný vášněmi i nenávistí. Vše v době, kdy jsou k řešení jiné zásadní problémy.

A tak jediným, kdo může s uspokojením konstatovat, že přímá volba českého prezidenta naplnila jeho očekávání a kdo úspěšně žije z narůstajícího napětí na ose „prezident“ - „parlament“ - „všichni ti, kteří se s porážkou svého kandidáta nesmířili“, jsou naše média.

člen správní rady Institutu Václava Klause



Diskuse


V. Petřík
16:16
9.3.2016

J. Kanioková
19:39
9.3.2016

J. Kanioková
18:24
9.3.2016

J. Lancik
18:34
9.3.2016

J. Kanioková
19:38
9.3.2016

M. slavík
14:55
9.3.2016

J. Hruška
17:38
9.3.2016

V. Vaclavik
12:49
9.3.2016

A. Alda
10:32
9.3.2016

J. Kanioková
19:33
9.3.2016

F. Navrátil
0:08
10.3.2016

O. Prokop
10:11
9.3.2016

V. Čermák 376
12:40
9.3.2016

V. Čermák 376
12:46
9.3.2016

O. Prokop
13:55
9.3.2016

K. Kovář
9:47
9.3.2016

P. Švejnoch
11:18
9.3.2016

K. Frauknecht
9:27
9.3.2016

Š. Hašek
9:45
9.3.2016

Z. Švrček
9:47
9.3.2016

K. Frauknecht
9:58
9.3.2016

P. Švejnoch
11:56
9.3.2016

Š. Hašek
9:59
9.3.2016

J. Dvorská
8:40
9.3.2016

Š. Hašek
11:02
9.3.2016

V. Kain
12:40
9.3.2016

Š. Hašek
14:45
9.3.2016

M. Červeňák
2:07
9.3.2016

počet příspěvků: 49, poslední 10.3.2016 12:08









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.