Když vůdci prohrají své bitvy, obvykle se na jejich názory nikdo neptá. Dějiny, jak známo, píší vítězové a neúspěšní nikoho nezajímají. Jen velmi těžko se asi prodají memoáry s titulkem „Jak jsem prohrál“. Neradi totiž čteme o neúspěších. Rádi si naopak čteme o úspěších, vítězstvích a, jak věříme, s tím spojeném pokroku.

Po nedávných volbách do poslanecké sněmovny se přesto v médiích objevily dvě analýzy z per protagonistů uplynulých čtyř let, Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka. Topolánkovu analýzu najde čtenář na stránkách ODS, Paroubkovu na jeho blogu. Topolánek byl, jak známo, odstaven ještě před volbami, Paroubek rezignoval na svou funkci předsedy ČSSD po oznámení výsledku voleb.

Paroubkova analýza není nijak objevná. Naopak, jen v ní pokračuje ve své politice před volbami. I tehdy vypouštěl on i jeho strana do éteru lži či polopravdy. Snůškou lží a polopravd je i jeho analýza. Velmi trefně některé výroky ostatně glosuje i František Matějka na NP. Osobně se mi zdá, že hodnocení volebního neúspěchu ČSSD zveřejněné týden po volbách má k objektivitě mnohem blíže. Zejména, pokud se v daném elaborátoru hovořilo o „zbytečné agresivitě a konfrontační politice“. Ve své analýze vidí Paroubek chyby jen na druhých. Pokud výsledek voleb označuje jako „neužitečnou výhru“, zařazuje se tím do řady podobných výroků včetně hodnocení volebního výsledku ODS ve volbách 2002, které označil Klaus jako „nevýhru“. Nicméně v Lidovém domě by se měli straničtí analytici zejména zaměřit na skutečnou příčinu „neužitečné výhry“, tj. na volební program ČSSD. Nadávat na média je zbytečné, neboť prakticky většinu období v letech 2006 až 2010 naopak média ochotně přebírala teze ČSSD a některé weby, jako Aktuálně.cz a Týden.cz, byly k ČSSD i jinak velmi příznivě a dlouhodobě nakloněny.

Topolánek ve své zprávě delegátům 21. kongresu ODS v Praze podává ve své podstatě velmi poctivou analýzu problémů ODS. Pokud lze jeho zprávě něco vyčítat, je tím nedostatečné přiznání, že za většinu nedostatků, kterých si expředseda ODS všímá, nese hlavní vinu právě on. Čtenáři při pročítání textu doslova naskakují myšlenky typu: „Mirku, proč jsi to tak nedělal?“

Ačkoli nemám v lásce všelijaké průzkumy, které ostatně našim průzkumníkům letos vůbec nevyšly, zakončím právě jimi. Dlouhodobé hodnocení Paroubka a Topolánka ukazuje, že měli velmi nízkou podporu. Oba - spolu s Rathem - patřili k politikům, kterým lidé převážně nedůvěřovali. Zatímco u Paroubka lidé nejvíce kritizovali jeho papalášské manýry, Topolánek se stal zase synonymem obhroublého burana. Oba dva byli tedy posláni do politického důchodu, možná i zapomnění. Troufám si tipovat, že zdaleka nebudou v postavení důchodce z Vysočiny. Na kongresu ODS jsem také nezaznamenal jediný nářek nad tím, že Topolánek už v čele strany není. Nikomu nescházel. A nikomu v ČSSD také zcela jistě nebude chybět Paroubek. Skončila jedna celá éra.