V historii policejního sboru by se jen těžko hledal jiný podobný případ. Je to nejspíš poprvé, kdy si na policejního prezidenta veřejně postěžoval jeho přímý podřízený. "Chování policejního prezidenta vůči mně bylo nehorázné," řekl deníku Právo z funkce odcházející náměstek policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování Jiří Houba.

To však není zdaleka všechno. Nyní v civilu prý dokonce zvažuje, že na prezidenta Martinů podá trestní oznámení pro podezření ze zneužití pravomoci veřejného činitele.

Jen zdánlivě obtížně lze dovodit, co ošklivého Martinů svému náměstkovi provedl. Bodem sváru mezi oběma bylo nepochybně ono křeslo policejního náměstka, na kterém se Jiřímu Houbovi tak dobře sedělo.

Z rozhodnutí policejního prezidenta však měl nastoupit na odbornou stáž na ministerstvo vnitra, a to za účelem získání potřebných zkušeností při boji s extremismem ve spolupráci se státní správou a samosprávou. To není nijak nesmyslné opatření, vezme-li se v úvahu, že dnes ministerstvo vnitra při akcelerování opatření v boji proti extremismu supluje některé aktivity, kterých se mohla a také měla již v minulosti ujmout Houbou řízená služba. Taková stáž ovšem Houbovi evidentně "nešla pod vousy".

I když je poněkud zvláštní, že byl na ministerstvo vyslán v době své pracovní neschopnosti, nelze pochybovat o tom, že taková zkušená by mohla být Houbovi k velikému užitku. Navzdory třicetileté praxi u policie se problematikou extremismu nikdy výrazněji nezabýval. Na tomto místě je třeba doplnit slůvko "bohužel", neboť právě v období, kdy řídil službu kriminální policie a vyšetřování, zaznamenalo extremistické hnutí v naší zemi nebývalý rozkvět.

Vzhledem k tomu, že nebývalý rozkvět zaznamenávají poslední dva roky i mnohé jiné aktivity kriminálních živlů, zdá se, že by bývalo víc než potřebné proškolit pana Houbu i v mnoha jiných oblastech. Stačí se podívat na procento objasnění krádeží vozidel, kde výsledností patříme k nejhorším zemím v Evropě, na propad objasňování závažných případů finanční kriminality, nebo na propad objasněných nejzávažnějších případů organizovaného zločinu, o snížení schopnosti policie vyhledávat a zajišťovat výnosy z trestné činnosti už ani nemluvě.

Panu Houbovi však, zdá se, nešlo ani tolik o řešení strategických problémů řízené služby jako spíš o něj samotného. "Pokud by se takto zneužíval institut pověření výkonem funkce, tak se za chvíli může stát, že se nepohodlní policisté, kteří mají svůj názor a stojí si za ním, budou bát vzít dovolenou nebo omarodit, aby nepřišli o místo," řekl k tomu Právu Houba.

Názor pana Houby na to, že ho nikdo nemá co posílat někam na stáž, je tedy, zdá se, pevný a neochvějný. Jako by jím exnáměstek Houba naznačoval, že ani policejní prezident není tím, kdo mu může něco takového přikazovat. Vypadá to dokonce jako potvrzení zákulisních informací o tom, že jediný, koho Houba "poslouchá", je Ivan Langer.

Ivan Langer však již není ministrem vnitra a Houba, navzdory přetrvávajícímu Langerovu zastání, přestal být nedotknutelným bohem. Zdá se, že skončil čas laciných exhibicí a začala poptávka po skutečných výsledcích služby. Takovou poptávku však Jiří Houba bohužel nedokázal uspokojit.

Za daných okolností mi tedy chování policejního prezidenta nijak nehorázné nepřijde. Je adekvátní potřebě zabezpečit řádný výkon služby. Naopak styl vystupování Jiřího Houby budí rozpaky. Víc než cokoliv jiného připomíná naplnění Hrabalova slůvka "pinožení".

Autor je bývalý ředitel Finanční policie, více k problematice na: www.zimmel.cz

(Zveřejněno na blogu iDnes)