26.4.2024 | Svátek má Oto


OSOBNOST: Poslal Apollo 11 na Měsíc

15.11.2012

Pamatujete? V neděli 20. července 1969 ve 21:17 hodin našeho času, se zpožděním pouhých 39 vteřin proti letovému programu, dotkla se měsíčního povrchu v oblasti Moře klidu přistávací čtyřnožka měsíčního modulu Apolla 11 zvaného Orel se dvěma americkými kosmonauty, Armstrongem a Aldrinem, na palubě. Na řídícím panelu modulu se v tom okamžiku rozsvítila dvě modrá světélka, která potvrdila, že došlo k historickému okamžiku v dějinách lidstva – přistání prvního člověka na Měsíci. »Orel přistál «, byla první slova, jež pronesl člověk, který přistál na Měsíci.

Ve 3:40 hodin našeho času se otevřely dveře měsíčního modulu a velitel Apolla 11 Armstrong vystoupil na malou plošinku nad devíti schůdky vedoucími přímo na měsíční povrch. Pak zatažením za táhlo uvedl do činnosti televizní kameru a počal sestupovat ze schůdků žebříku. Přesně v 3:56 hodin našeho času opustil poslední příčku žebříku a v tomto okamžiku se poprvé v historii dotkla lidská noha povrchu Měsíce.

Koncem září jsem zažil příhodu, při níž jsem si výše uvedenou událost připomněl. Ten muž přijel na vozíku a dal si pivo. Takže vlastně ani nemohu napsat, že si přisedl ke stolu v restauraci " U Sestřiček", v níž jsem seděl také u piva. Nebylo na tom nic zvláštního. Ona restaurace se totiž nachází v areálu Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné a onen pán zde byl momentálně na léčení nebo, chcete-li, na rehabilitaci. Nu a poté došlo na jeho vyprávění plné zajímavých příhod a dobrodružství.

Čtyřiaosmdesátiletý pan František Slovák je rodem Valach. Narodil se 20. července roku 1928 v hájovně v Poteči, nedaleko Valašských Klobouk. Je to zajímavé historické místo. Obec leží v Klobucké kotlině na východě ohraničené Bílými Karpatami, západně se terén mírně vlní k Vizovickým vrchům. Je zde známá přírodní rezervace Ploštiny, kterou tvoří komplex pastvin s roztroušenými stromy i souvislejšími lesíky. Ploštiny s výškou 739 m jsou v Poteči nejvyšším vrcholkem Bílých Karpat.

František Slovák

František Slovák se po absolvování hospodářské školy ve Valašských Kloboukách stal vlastně obchodníkem a přijal odpovídající místo ve firmě pana Hlaubeka ve Svinově. Ten dovážel ve velkém pivo z Litovle a rozprodával ho místním obchodníkům. Byla to dobrá a úspěšná firma. V roce 1948 jsem byl překvapen, říká pan Slovák udiveně dodnes, když v rámci znárodnění odstranili pana Hlaubeka a vedení již státní firmy převzal člověk, člen KSČ, který zde byl předtím pouze předákem a neměl o obchodování ani páru.

A tak se dvacetiletý, trochu zklamaný mladík z Ostravy vrátil domů do Poteče. Tam se tehdy dělal nábor na lesní práce na Šumavě. A zcela cíleně se přihlásil. "Že ty chceš přes kopečky?" zeptal se ho tedy jeho známý, který měl nábor na starosti. František ho ujistil, že něco takového nemá v úmyslu, ačkoli opak byl pravdou. A nakonec ve středu 3. února 1949 utekl ze Šumavy do Německa. Cesta přes hranici byla velice zvláštním a trochu složitým dobrodružstvím, které by vydalo na zajímavý román, ale na to dnes již pan Slovák vzpomíná pouze s úsměvem.

Prožil si své v internačním táboře Valka, v roce 1951 vstoupil do armády USA. Udělal si autoškolu, jezdil autem, vozil americké důstojníky, absolvoval výcvik v Rakousku, ale i v USA, a v roce 1957 získal americké občanství. Jenže v té době mu lékaři zjistili cukrovku. A tak nakonec skončil, byť plný sil, jako vojenský invalida. Léčil se v nemocnici v Pensylvánii, poté vystudoval elektrotechnickou průmyslovku a začal se na Floridě profesionálně zabývat testováním vibrace elektromotorů, když sám pro tento systém vymyslel nové technické zařízení. Uměl a začalo se to o něm vědět.

F. Slovák u pramene Ferdinandova

Nakonec přijal v roce 1961 práci v laboratořích NASA a věnoval se práci s laserovými přístroji. A to byl již přímým účastníkem kosmických programů. Mimo zaměstnání se věnoval práci v krajanských spolcích a stal se zde také vášnivým hráčem golfu. Čepičku s golfovým logem amerického klubu NASA s oblibou nosí dodnes, jak vidno z fotografie.

Jeho osobní život nepostrádá na zajímavostech. Ještě v Salzburgu se potkal s manželi, kteří se nakonec rozvedli a František se s rozvedenou ženou oženil a spolu vychovávali i její dceru, která dnes žije ve Spojených státech. Pochopitelně, že se mu občas zastesklo po rodné zemi – jak by ne. Jednou, v roce 1969, organizovali krajané ples, na který přijal pozvání i jeden slovenský diplomat, který pracoval na československé ambasádě. František si s ním vyprávěl o rodné zemi a mimo jiné se mu svěřil s přáním, že by chtěl ještě jednou v životě vidět svoji maminku.

Proč by diplomat slovenského původu nevyhověl člověku, který, ač emigrant, se jmenoval Slovák? Navíc v roce 1969 ještě tak trochu doznívaly pozůstatky svobody, která se začala rok předtím slibně rozvíjet. Jak se to podařilo, není důležité, ale František mohl tenkrát navštívit Československo, aniž by musel znovu projít šumavskými hvozdy.

A tak se stalo, že František Slovák mohl své 41. narozeniny v červenci 1969 oslavit se svojí tehdy třiaosmdesátiletou matkou. Přijel na Valašsko přesně 16. července 1969, v den, kdy odstartovalo Apollo 11 s velitelem Neilem Armstrongem k Měsíci. A o čtyři dny později, v den svých narozenin, sledoval přistání Apolla na Měsíci. Titulek tohoto vyprávění je pochopitelně poněkud nadnesený, nikoli však nepravdivý. František Slovák patřil k velmi početné skupině amerických odborníků, kteří tento velkolepý let na Měsíc připravili. K mezinárodním rysům tohoto aktu je třeba dodat, že Neil Armstrong je po otci Skot a rodina jeho matky je z Vestfálska. Není ovšem známo, že by se na úspěšně zvládnutém programu Apollo 11 podílel ještě nějaký Valach, mimo Františka Slováka.

Františku Slovákovi v roce 2003 zemřela manželka a on sám měl řadu zdravotních potíží. Prodělal operaci kyčle, dodnes se pohodlně pohybuje pouze na vozíku a jeho srdce bije jedině díky operaci bypassu. V Americe žil dobře, ale přece jen rodná hrouda je rodná hrouda. Má synovce a sestřenice nejen na Valašsku, ale i na Frýdeckomístecku a všichni se snaží mu jeho stáří usnadnit. I sem, do Beskydského rehabilitačního centra za ním docházeli.

On sám se zde cítil výborně a byl velice spokojen s péčí, které se mu zde dostalo. Své udělalo také to, jak mi sám řekl, že cítil blízkost známého golfového hřiště, na němž si již bohužel nemůže zahrát. Rád se nechal vyfotografovat u místního zázračného Ferdinandova pramene. O tom, že několik amerických kosmonautů si připomíná svůj český či slovenský původ, je dostatečně známo. A tak si do seznamu těch, kteří se podílejí na velkolepém programu dobývání kosmu a pocházejí od nás, můžeme připsat další jméno. Je to Slovák jménem, ale Valach rodem. Prostě Američan.

Neil Armstrong