Pozvolna se suneme ke konci měsíce a v neděli bude první máj a nevím, jak jinde, ale v Praze se chystá celá mela demonstrací a protidemonstrací. Z jedné pomalované kavárny se už teď dělá paralela s Křišťálovou nocí a komentativní natěrači mají po ruce kýble hnědi a natírají kde koho, kdo se odchýlí od linie předepsaného nadšení.

Pro účastníky těch taškařic to bude bohatě strávená neděle, protože budou mít pocit, že bojují za něco a proti něčemu a tím líp, že už v pondělí toho budou plné noviny. Nic proti tomu, ostatně já o tom taky píšu a to to ještě ani nenastalo.

Myslím si ale, že by bylo dobře přistát na zemi a uvědomit si, jak hloupá a plochá je ta paralela s nacismem.

Nacismus a jeho ponurý dvojník komunismus byla hnutí s hlubokými společenskými a historickými kořeny. Měla svoje reálná zdůvodnění – a těm lidem, kteří se toho v dobré víře účastnili, nikdo neřekl, že to skončí vražděním a holocausty a gulagy a vyvražďovacími válkami. Sociální napětí na přelomu devatenáctého a dvacátého století bylo obrovské, masy lidí žily na kraji hladu a mnohdy i opravdu hladověly. Sebevražedná Velká válka 1914-1918 všechna tato utrpení prohloubila a zjitřila. To byl zdroj tragédií a zločinů dvacátého století, komunismu a nacismu. Reálně zoufalá sociální situace a zdánlivě jednoduchý, přímočarý a rázný – a efektivní v prvním kroku – návod na řešení s výhledem na úžasně skvělou budoucnost.

Nic podobného této situaci dnes neexistuje nikde v Evropě a kromě oblastí s rozvrácenou státností zřejmě ani nikde ve světě. Mluvme ale o Evropě. Ta prožívá údobí historicky unikátního klidu a prosperity. Společnost je bohatá, až praská ve švech. Chudoba je dnes relativní, ve srovnání s opravdu chudými před sto lety je i poslední bezdomovec na tom dobře. Sociální záchranná síť je tak bohatá, že minulým generacím by připadala jako pérová matrace. Extrémní angažmá není výrazem reálného zoufalství, je to spíš povyražení, něco jako počítačová hra. Bití na poplach před hnědou záplavou je směšné. Slouží jen k leštění ega, k ničemu jinému to neslouží.

Jako příklad rozumného vypořádání s extremismem lze uvést Ševcovův případ. Jde o mládence s piercingem na pysku, samozřejmě jde o studenta etnologie, tedy srovnávacího studia kultur a společenství, kterému dokázali, že posprejoval nějaké zdi, a třebaže čuchací pes byl jiného názoru, neodkázali mu Molotovův koktejl na baráku ministra vnitra. Takže ho na dva roky vyhostili ze země. Velmi zralé, kultivované řešení. Když chceš srovnávat kultury, smrade, tak nám tu nečmárej po zdech.

Ale dělat z toho aféru a bubnovat na poplach a varovat před anarchistickým nebezpečím?

To by byla stejná pitomost, jako piercing na pysku.