aneb Jak se tady žongluje se slovíčky

Předně – fobie je úzkostná neurotická porucha, projevující se nadměrným strachem ze situací a objektů, které nejsou reálně nebezpečné. Malý ani velký prostor, pavouk nebo kaktus vás prostě nezabije.

Islám je reálně nebezpečný. Všechno, co se teď děje v Evropě, je v koránu detailně a návodně popsáno. Korán je závazná norma pro všechny muslimy, žádná jeho verze bez něj není možná. Ve kterém islámu nejste jako ne-muslimové považováni za druhořadé bastardy, nýbrž za plnohodnotné lidské bytosti, zasluhující respekt? Chyba je v matrixu, a ten je vadný. Přes generace „umírněných“ produkuje stále znovu původní verzi agresívních sebe-vrahů. Zajímavé je, že jejich matky jsou obvykle zahalené, zdrcené a vůbec to nechápou. Zajímavé je, kde jsou jejich otcové. Nuže, co jim bere syny uprostřed míru? Údajně frustrace ze špatného zacházení a nedostatku příležitostí. Kolik dětí z původního obyvatelstva by mohlo mít podobné stížnosti! Nebuďte líní, přečtěte si to. Nenávistné pasáže je možno vyhledávat v koránu proto, že tam jsou.

Rádo se říká, že křesťanství se taky vyvíjelo, dejme tedy islámu stejnou šanci. Však leccos v jejich historii i rétorice se shoduje, chce to čas. Nahlédněte do Nového zákona. Doporučuje někde usekněte mu ruce, uřežte mu hlavu, jenom ne blízko kostela, leda by si koledoval? Nebo kamenujte, zabíjejte, kdekoli je najdete? Nebo podle okolností a výkladu momentálního vykladače - někdy ano, někdy ne, jak kdy? Musí přijít někdo, kdo by vám to dovysvětlil? Nenávistné pasáže v křesťanském kodexu nenajdete, protože tam nejsou. Stačí umět číst. Ano je ano, ne je ne.

Ohrazuji se proti tvrzení, že všechna vyznání jsou přibližně stejně dobrá či špatná a liší se snad jen v detailech či formách. Kříž a půlměsíc mají naprosto odlišný význam. Tam Bůh obětí pro lidi, tam nekončící obětovávání lidí pro boha, vlastních i cizích. Nemusíte si nic z toho vybrat, ale, prosím, nezaměňovat.

Obecně rozšířený názor, že víra je ryze soukromou záležitostí, by mohl vést k zákazu nošení a prezentování veškerých náboženských symbolů ve veřejném prostoru. Vypadá to jako vyvážené, preventivní a ke všem spravedlivé řešení. Takto vyprázdněný prostor by prázdným dlouho nezůstal, zaplní ho ramadán. Nejde jen o obhajobu či pouhou obměnu „našich tradic“. Podřezaným beránkem má být tentokrát, opět, svoboda nás všech.

Pro jistotu, co jsem neřekla. Neřekla jsem, že:
- každý muslim je špatný
- každý křesťan je dobrý
Touha duše po Bohu vždy zasluhuje respekt. Zkoumejme učení, porozhlédněme se po ovoci.

Zatímco biblická zásada „Co je božího Bohu, co je císařovo císaři“ umožnila oddělením sfér vlivu ve vývoji společenských struktur od otrokářství k demokracii, Alláh bere vše. Jakou naději na směřování muslimské společnosti k pluralitě, svobodě a otevřenosti to dává? A pokud ji máme, kolik vlastních životů jsme ochotni pro tu jistě kýženou pozitivní transformaci obětovat? Myslím, že je na islámských zemích, aby si své islamismy vytříbily samy.

Dnes nejde o náboženskou válku radikálního islamismu se západní civilizací, ale o dobyvačnou válku islámu proti celému světu. Nemám paranoidní strach z islámu, který tady není, mám oprávněnou obavu, že tady bude. Ve vztahu k islámu nejsem -fob, nýbrž nepřítel. Jsem rovněž nepřítelem komunismu a nacismu. Co byste na tom chtěli žalovat?

Obvinit mě z šíření nenávisti nemůžete, necítím ji a nemám, jsem dokonce – mám to těžké – povinna milovat nepřátele. Nenávist je stav srdce, přání zlého, snaha ublížit. Vidím ji na druhé straně, pravou nefalšovanou hate. Ostatně zamykáte si domovní dveře? Pozor na vás, možná nenávidíte sousedy.

Další oblíbená položka: rasismus a kulturní rasismus: Islám není rasa a kulturu má, a to kulturu války, smrti a nadvlády. Tvrzení, že všichni muslimové jsou násilní necivilizovaní barbaři, je nepřípustnou generalizací, stejně jako tvrzení, že žádný muslim takový není. Mluvím o doktríně, nikoli o lidech. (Soudím, že naši vlastní zločinci nám bohatě stačí.)

Konečně dnes tolik populární xenofobie: iracionální strach z neznámého, zejména z cizinců, předsudek bez znalosti souvislostí, vyplývající z nedostatečné informovanosti, ústící případně až v otevřené nepřátelství.

Fakt, že znám spoustu lidí a ani jednoho xenofoba, jistě neznamená, že tu nejsou. Každý jev má statisticky povinné procento výskytu. Výzkum veřejného mínění, zkoumající „míru xenofobie českého národa“, by odpověď ne na otázku „Chtěli byste bydlet vedle muslimské rodiny?“ interpretoval jako důkaz zaostalosti primitivních venkovanů. (Navrhuji otázku: „Domníváte se, že nezaměstnaný adolescentní spratek vašich přívětivých muslimských spoluobčanů by vás jednoho dne mohl vyhodit do povětří? Proč proboha?“) Nezabiješ, neznásilníš, nepokradeš, nebudeš křivě přísahat, nebudeš brát bližnímu manželku ani majetek... jsou užitečná přikázání, zvláště když je dodržuje váš soused.

Tvrzení, že Češi jsou xenofobní, je samo o sobě ukázkovým předsudkem. Jsou všelijací, ale zrovna cizinců se nebojí. V pohodě koexistují s Vietnamci, nenapadají ukrajinské dělníky, žení a vdávají se internacionálně, druží se v barech, milují poznávání cizích krajů, ochutnávají cvrčky, učí se jazyky. Kdyby šel po Václaváku náčelník Orlí pero nebo Eskymák v tulením kožíšku, budou se s ním fotit. Černé řecké babičky, nemluvící česky, v poklidu sedávaly na zápražích domů nelynčovány. Sárí ani kimono nikoho nepobuřuje, nikdy se nestalo, že by někdo strhával pončo z peruánského indiána hrajícího na pěší zóně El condor pasa (on v něm taky neskáče do bazénu). Oranžové a bílé hábity jiných náboženství vyvolávají zájem, africké barvy nadšení, proč zrovna burka vzbuzuje odpor? Že by z nedostatečné informovanosti o tom mírumilovném náboženství? Naopak, informací máme bohužel dosti. Islámský oděv vyzařuje aroganci ideologie, kterou reprezentuje, aniž by nutně vyjadřoval osobní aroganci nositele. Burkini nevyjímaje, za módní maskou se nám stejně pošklebuje Mohamed, ovšemže zdravotně nezávadně. Všimněte si, že jsou k tomu účelu používány ženy, zatímco muslimští mužové rádi využívají krytí a dobrodiní evropského, nejen oděvního komfortu. Reakce na burku (hidžáb, nikáb...) je prostá fyzika. Akce – reakce. Není to xenofobie, ani nenávist, zatím. Té bude přibývat, až – pokud – nám budou přibývat pozůstalí.

Nejde jen o islám. Každý, kdo finančně přispívá na živobytí a vzdělání dětí v zemích skutečně chudých, v zemích bez mobilů, internetu a značkových botasek, je dopředu upozorněn, aby neposílal dárky a v žádném případě se nepokoušel z dobroty srdce vzít si takové dítě domů třeba na prázdniny. Míra vykořenění by pro ně byla zničující a pro život v domovině demotivující. Zdá se, že zlo v malém měřítku je ještě uchopitelné a pojmenovatelné, ale když překročí veškeré myslitelné meze, stává se „dobrem“. Kvantita přerůstá v kvalitu, pozdravuje Karel Marx. Jestli někde můžeme vidět skutečnou bílou rasovou nadřazenost, demonstraci intelektuální, hmotné a mocenské převahy, pak právě u organizátorů a propagátorů nynějšího stěhování národů, rozdávajících „chudině“ bianco šeky. Kdo si myslí, že jsou? Bohové? Jak se to zachází s lidskými osudy! Lidé trpící válkou a chudobou potřebují naši pomoc, ne to, co se za ni nyní vydává.

Přiznávám, jsem alarmista, dozajista pravicový. Dokonce to nepovažuji ani za urážku. Samozřejmě vím, že u nás nesrovnatelně více lidí zahyne při běžných dopravních nehodách než při útoku psychicky nevyrovnaného džihádisty. Když jste mrtví, taky je vám jedno, jestli někdo zrovna telefonoval a nedával pozor v zatáčce nebo to do vás napálil záměrně. Věřte, že kdo to bude zatraceně řešit, je ten, kdo tu po vás zůstane, každý den, každou hodinu po zbytek svého života. Není to jedno. Neztotožňuji se s názorem, že pár mrtvých navíc nic neznamená. Nikdo nemá právo veta na život druhého člověka. Náboženstí nebo hnutí, které si takové právo osobuje, je zde protizákonné a nelze je tolerovat. Stát má povinnost zajišťovat bezpečnost vlastních občanů i cizinců na svém území, tak ať se snaží.

Podívejme se na situaci v zemích pokrokově nexenofobních. Lustrování osobní korespondence, cenzura informačních sítí, prohlídky zavazadel. Beztrestnost viníků, seznamy kritiků. Manipulace s fakty, komise, sledovačky, agitky, žvásty v televizi. Odkud to známe? Jistěže tím není vinen islám. Zodpovědnost nese politická reprezentace a zdá se, že jí nejde ani o islám, ani o Afriku, ani o nás. Seberme se, dokud máme volbu/y.

Nikoli fobie, ale dlouhodobá osobní zkušenost a zostřené vnímání totalitních manýr formují odpor velké části naší veřejnosti k tzv. migrační krizi a poručníkování EU. Po hnědé a rudé totalitě máme tady zelenou. Už jsme jednou nohou tam. Zase se začínají rojit dobré vtipy.

Autorka je pracující důchodkyně