Už nevydržím dál čekat, až někdo podstatně schopnější a vlivnější pojmenuje současnou situaci s běženci tak nekorektně a přesně, jak je obsah tohoto pojmenování uváděn ve významovém slovníku.

JE TO VÁLKA!

Podle Wikipedie: „Válka je stav organizovaného násilí mezi dvěma nebo více skupinami lidí. Násilí je ve válce použito válčícími stranami jako mocenský prostředek k prosazení politických, náboženských, ideologických, ekonomických nebo jiných cílů.“

Úžasné na této válce je, že probíhá bez kyberútoků, nervových plynů, radioaktivity a dalších vymožeností naší současné civilizace, a taky je pravda, že tato válka nemá úplně všechny atributy desítek druhů doposud známých válek. Jedna strana ve válce je totiž zcela pasivní, dokonce se stará o co největší pohodu invazních sil.

Nejlíp se pro ni hodí pojmenování - válka postmoderní.

Každý ví, že válka není jenom utrpení, je to taky významný byznys. Konečné cíle války mohou být jakékoli, ale motorem zajišťujícím logistiku je byznys. A ten začíná vždycky nalezením nebo vytvořením poptávky. Dnešní masmédia, zejména televize a filmy, jako výkladní skříně bohatého Západu, působí přirozeně lákavě. Pak už jen stačí medializovat slogan „Líbí se vám to? Přejete si to mít taky? Běžte tam a podílejte se na tom, vy si to přece zasloužíte“ a my vás rádi za příslušný bakšiš dopravíme ke břehům ráje. Jsou známá lživá vábení o tom, co všechno tady každého běžence čeká. Ale poptávka je vytvořena, byznys se úspěšně točí. Konspirační teorie o dobývání Západu dělohami žen jsou pouze efektním komentářem, bez rita z transportu by se běženci v této míře nekonali.

A běženci by se v této míře taky nekonali, kdyby státy totálně neselhaly v jedné ze svých základních funkcí, tj. ochraně státních hranic. Že hranice technicky lze ubránit, víme z mnoha smutných příběhů z dob totality (i když tenkrát se bránilo běžencům utíkat zevnitř ven). Jenom naprosté zblbnutí strachem z hord státem placených škůdců státu v „neziskovkách“, hájících své penězovody krásnými řečičkami o lidských právech, multikulti a podobně, může vysvětlit, nikoliv ospravedlnit, že hranice státu nebyla hájena všemi prostředky, tj. vojenskou silou (která se jinak tak ráda předvádí na různých cvičeních). Kolik zadnic ještě zahřívá svá křesla, když jejich majitelé ze strachu před lidskými právy jedněch nekonali, jak konat měli na ochranu lidských práv našich občanů, tedy těch, kteří je platí? Co jiného to od běženců bylo, než ilegální přechod státní hranice? Není to snad trestné? Od toho si přece stát platíme, aby nás mj. chránil před invazí lidí bez řádného víza (takový požadavek už dnes působí přímo komicky).

Kariérní postup a výslužné, to je zřejmě jediné, co zajímá naše udatné silové složky!

Že se mě tenkrát na začátku téhle invaze běženců nikdo nezeptal. Visel jsem na telefonu a čekal na dotaz, co s tím. Jenom pár známým jsem okamžitě jasně formuloval: dát najíst, ošetřit, nalodit a hybaj, odkud jsi přišel. Že Libye hrozila při repatriaci vojenskou silou? Směšné proti síle, která ji předtím stačila rozbombardovat celou. Stačil by týden prakticky okamžité repatriace, hlasitě mediálně rozmáznuté a invaze by s minimálními náklady skončila stejně rychle, jako začala, nikdy by se nerozjela do současných rozměrů, bylo by jasně dáno na srozuměnou, že pečení holubi, létající rovnou na talíř, jsou jenom marketingový tahák. Aby mi bylo rozuměno, individuální, legální imigrace je samozřejmě OK, ale ilegální invaze, která naplňuje podstatný atribut války, totiž násilné obsazení území cizího státu, ta si nežádá odvetu, ta musí nutit k odvetě a odveta musí být taková, aby odradila případné další účastníky invaze. A nebudu opatrnicky a korektně psát o přiměřenosti odvety, píšu rovnou o vojenské odvetě. To je nade vši pochybnost jediné, čemu by účastníci téhle invaze rozuměli.

Že Evropa nespasí bídu celého světa, je sice pravda, ale taky je bohužel pravda, že většina běženců nehledá pomoc tam, kde by ji skutečně našla, to je na konci svých paží a ve své domovině. Úprkem od problémů ty problémy nezmizí, jen je nebude mít kdo řešit. A přítomnost migrantů mezi námi přinese problémy nám, nenamlouvejme si opak, je s tím už dost zkušeností. Co s tím uděláme? Nic? Tak se pak nedivme!