Anonymní pisatel z kulturní rubriky Týdne tak jinými slovy řekl, že Jana Bobošíková, bývalá televizní novinářka, dnes europoslankyně, je nebezpečný tvor, kterému je třeba se vyhnout, neboť hrozí reálné nebezpečí, že tento tvor promluví. A to je něco, co by laskavé uši a mysli redaktorů kulturní rubriky Týdne mohlo ohrozit ne-li na životě, pak jistě na jejich identitě.

Nebo jinak: autor projevil obludnou porci názorového rasismu. Bobošíková je od dob televizní stávky v r. 2000 pro mnohé naše novináře symbolem nepřítele, jehož názory jsou předem vyloučeny z jakékoli rozumné diskuse. Značka –jks- z Týdne si dokonce připadá vtipně a snad i trochu hrdinsky, když si křest knihy Jany Bobošíkové „nechá ujít“.

Otázka by měla znít: jak může nejen značka –jks- , ale jakýkoli jiný kritik posuzovat osobu a dílo kohokoli, třeba Jany Bobošíkové, když si to podstatné, totiž knihu, v níž se tato dáma zpovídá ze svých názorů, „nechá ujít“? Potom přece kritikovi zcela chybí informace, a tedy možnost vést kritiku racionálně a podloženě. Značce –jks- zřejmě bohatě stačí obecný dojem a osobní antipatie, aby vypustila do novin plivanec. To je ovšem také úroveň české žurnalistiky. A za tu zřejmě osoby, skrývající se podobně jako značka –jks- za zdí anonymity, tak hrdinsky bojovaly v té televizní stávce, chce se dodat.

19.4.2006

(Psáno pro server Česká média)