27.4.2024 | Svátek má Jaroslav


MÉDIA: Ráj už je tady!

2.12.2014

Pokud jste si toho nevšimli, tak to tedy nevím... Všecko už je lepší a lepší, brzo už to bude nejlepší na světě. Alespoň jsem o tom denně od nedávné doby přesvědčován na hlavní zpravodajské relaci ČT 1 v 19 hodin.

Velice se raduji. I když je to ovšem šok. Tak jsem byl třeba zvyklý, že když třeba HDP vzrostlo o 7 %, což bylo v roce 2006, to byli u vlády po sobě Paroubek a Topolánek, denně jsem slýchat od našich mluvících hlav výkřiky o hrůzách, které nás právě obklopují. A jak jsme ekonomicky na dně. Také jsem byl zvyklý, že když na Komrsku objevili zlato, místo výpočtu, co by to mohlo přinést, kdyby se to vykopalo, vystupovali na obrazovkách s poněkud šíleným výrazem v očích různí experti, jaká je to vlastně hrůza, páč by se těžbou mohlo zničit .. eko…bla.. bla.. bla.

To, abych nepřeháněl, poněkud zůstalo. Nejlépe mne nedávno pobavila hysterická informace, že se začíná uvažovat o tom, že by bylo možná dobře, abychom možná začali přemýšlet, kde v roce 2050 začneme možná stavět úložiště jaderného odpadu.

Ale jinak je už skutečně fšecko v pořádku. Rozjásaným hlasem nás hlasatelky informují, kolik kdo dostal od nové vlády přidáno. Lékaři tuším 3 nebo 5 %, všichni úředníci taky dostanou přidáno, a taky hasiči a vojáci a zdravotní sestry a učitelky a pošťáci. Jen mi ještě chybí inseminátoři a deratizéři. Ale ti možná patří do kolonky státních zaměstnanců.

Taky se fšude po naší milované zemi přidávají peníze. Miliardy se do zdravotnictví budou údajně házet rovnou lopatami, aby se nejen přilepšilo, ale hned i nahradilo to, co se nevybere. Protože vláda na nás myslí, že ANO? A tak už nebudeme platit nikde nic a bude všechno hned a bude to úžasný.

A dokonce, to už jsem dvacet pěl let neslyšel, u nás existují české a prosperující firmy! A nekrachují všecky a reportér neloudí namíchnuté lidi o příspěvek, jak to teď bude hrozný. Dokonce mohou majitelé na kameru říkat, že budou nabírat lidi (jistě ne všichni, že...) a že taky možná něco přidají na platech. A významný odborář významně pokyvuje hlavou a říká, že to by bylo dobré, kdyby dostali přidáno i pracující u českých soukromníků, protože není prý dobré, kdyby měli úředníci větší platy než zaměstnanci soukromých firem. Hlavou mi zní dávná píseň „Je to zázrak, skály mají chuť kvést, je to zázrak“. No, že to řekne náš socialistický odborář... To nemůže mít z vlastní hlavy, jak se u nás říká.

Také kultura nezůstane stranou. I pro ni se nejde nějaká ta miliarda. Jo a důchodci dostanou přidáno a taky poslanci a dá se strašně moc na dálnice a taky na železnice se přidá.. To musí Špidla, co na něj novináři řvali, když prohlásil, že „zdroje tady jsou“ a ony nebyly, koukat jak puk. Jak potom zjistil i dnešní předseda vlády sociálnědemokratické části vlády (protože ta další část, jistěže a ANO, poslouchá svého neoficielního předsedu své části vlády), že na to tehdá nebyly. Ty rychle peníze. Asi zapomněl?!

Ten náhlý příchod zlaté many, které na nás padá z nebe, a to jásání televizních komentátorů mne skutečně překvapuje. Jo, za socialismusu jsme na jásání byli zvyklí. Každý den horníci kopali víc a víc uhlí, jako kdyby to byla nějaká liga, furt und furt se pečovalo o blaho pracujících a před Vánocemi se dokonce otevíraly nové samoobsluhy. Kde, jak hlásil rozesmátý reportér, bylo všeho dost, neb to tam dodali soudruzi z Brigád socialistické práce a dokonce i ze zahraničí. Něco. Nic moc. A kde měli i hajzlpapír (asi tak dvě hodiny, pak došel), nejen nějaké pomeranče. Delegace jezdily sem a tam, armáda stála připravená na stráži míru a socialismu a pracující lid s nadšením budoval socialismus (akorát že lidi na to srali, ale to v televizi nebylo, že?!).

Od roku tuším 1992, když převzal vládu, dle bývalých soudruhů novinářů vyškolených na VUMLu i jinde, největší zločinec dvacátého století, jistý Václav Klaus, už jsem slyšel jen a jen hlášky, a to nejen z televize, jak to je špatný a jak to bude horší. Ekonomika se údajně zmítala v křečích, krize stíhala krizi, pracující trpěli a Václav Havel byl bezmocný.

Pak jsme slýchali z televize, že jsme největší alkoholici na světě, že naše děti kouří a kouří od stále mladšího věku (vypadalo to tak, že u nás je běžné, že si takový kojenec jednou cucne mlíka z bradavky a pak si dá „páva“ z marlborky), taky se u nás rozšířila dětská prostituce a v obchodech se strašně kradlo...

No a dneska nic! Nějaká „světová organizace“ vyhlásí, že u nás je nejvíc otroků v Evropě, a televize mlčí. Kde jsou ty mně tak dlouhá léta známé tváře, co vždy vystupovaly coby mluvící hlavy a vykládaly neuvěřitelné blbosti s výrazem nositelů Nobelových cen? Kde jsou, ptám se. Už jsem si na ně zvykl. Moc mi chybí. Vždyť při pohledu do jejich rozšířených očí a při poslechu těch blbostí, co z nich padaly, jsem měl jednu jistotu: Na světě je určitě někdo ještě pitomější než já! To mne uklidňovalo.

A dneska už je to jen úspěch za úspěchem. Ministerstvo financí má peníze na fšecko a pro fšecky. A nesmírně úspěšně bojuje proti úplatkům a korupci. No teď to trochu s těma nemocnicema nevyšlo, že ANO, nějak tam ty miliardy podle kontroly nechybí. Ale když se nenajdou v nemocnicích, u živnostníků a malých firem určitě. Vždyť to jsou přeci taky podnikatelé a každý podnikatel, jak nám to soudruzi z televize říkají už asi padesát let (občas jsou to dokonce titíž soudruzi), jsou grázlové a zločinci, co okrádají pracující lid.Tak těm sebereme peníze a bude u nás ráj. Každá hajzlába bude mít elektronickou kasu! Každý kiosek na koupališti bude přímo napojen na centrálu ministerstva financí a tam to budou kontrolovat, kolik toho prodali. Benzín budou prodávat jen velké firmy, ty malé prý moc kradly. Ony kradly i ty velké, ale to se neříká.

Kdyby tak žil K. H. Borovský, co by asi tomu říkal. No třeba by upravil svoji elegii Křest svatého Vladimíra takhle:

Bože,
kýž jsem daňovým úředníkem, 
to je vyražení, 
koho chce, toho si chytne
a dá do vězení.

Každý si ho musí vážit;
kdo naň zaškaredí,
pro urážku ministerstva
ve štokhauzu sedí.

Finanční úřad, to je samec,
soudí, jen se práší;
on má všechny paragrafy
v jedné patrontaši.

Finanční soud na civilní
dívá se z vysoka,
nesoudí podle zákonů,
všechno jen od oka.

Finanční soud má žaludek
zdravý jako štika:
nevinného na komando
stráví jak viníka.

Finanční soud z ničeho nic,
jako ňáký tvůrce,
nález právě potvrzený
má jako na šňůrce…

Jak říkal dobrý voják Švejk ke kůlu uvázanému Balounovi: „Nic si z toho nedělej. Přísnost na chudý lidi musí bejt, kdyby na sůl nebylo!“

A já s ním a se zpravodajskými televizáky a různými podobnými souhlasím. Přísnost musí být, ale lidem je potřeba dát výhled na světlé zítřky. Aby viděli na konci tunelu světélko. Jestli to není náhodou protijedoucí rychlík, jo, to už můžou těžko odhadnout.

Ale že to tak najednou v tý televizi pochopili. Že už se blíží zářné zítřky. Předem prohlašuji, že odmítám tvrzení Němce Uda Ulfkotteho, který nedávno vydal v Německu prý mimořádně prodejně úspěšnou knihu „Gekaufte Journalisten“ (Koupení novináři). Určitě to nebude pravda, že by tam byla mezi lidmi úspěšná! Němci jsou přeci tak vzdělaní a důvěřují své vládě a tak vůbec! Bůh ví, kdo to kupuje! Možná ti známí výtržníci: Klaus, Zeman, Orbán, Berlusconi a co dokonce tenhle Putin?! Jim by to bylo podobný!

Podtitul té knihy zní „Wie Politiker, Geheimdienste und Hochfinanz Deutschlands Massenmedien lenken“ (Jak politici, tajné služby a velcí finančníci řídí německá masmédia) a je určitě nepravdivý . A u nás už by to nebylo možný vůbec! U nás je to přeci v novinách samý čestný a investikravinní novinář, kdepak nějací zaprodanci! A už vůbec není možné, že by se u nás stalo, že by někdo nějaké prodejné novináře v knize veřejně jmenoval! Taky proč? U nás se to totiž obecně ví. U nás jsou tyhle „malý poměry“. Všichni se znají.

„Jak je ale možné, že si knihu navzdory ´bojkotu´ vlivných novin a televizních stanic koupilo tolik Němců?“ zeptali se novináři z České pozice Volkera Weichsela z časopisu „Osteuropa“ (Východní Evropa): „Ve znejistělé společnosti existuje poptávka po spikleneckých teoriích. Část lidí má zkrátka pocit, že světu kolem sebe nerozumí a že jim mainstreamová média předkládají jen určitou, pečlivě vymezenou část reality.“ No když už pan Weichsel píše do časopisu zabývajícího se východní Evropou, měl by vědět, že ve východní Evropě, a to nejen u nás, po zkušenostech jak z komunismu, tak s novými jakoby demokratickými novináři, asi tak 90 % - což není část, ale většina - lidí si myslí, že jim media prostě lžou. (U nás nemáme tak vybraný slovník, my to říkáme na plnou hubu.)

Ale já bych chtěl naší televizi a všem novinářům, co náhle objevili, jak už je teď dobře a bude, ANO, ještě lépe a lépe a radostněji, přitakat. Až všichni všem všechno dáme a zdaníme se navzájem, tak se budeme mít všichni dohromady báječně. Světlé zítřky už jsou zas na obzoru.

Jen se bojím, aby to nedopadlo tak, jak to popisoval profesor Ulč, že když můj otec krátce po válce přednášel na fakultě ekonomickou teorii. tak na dotaz posluchače, jak dopadne ten právě nastoupený pochod ke světlým zítřkům, odpověděl: „No, to se půjde tak dlouho pod vlajícími prapory, až nám nakonec zbudou jen odřené paty.“

Anebo to celé dopadne jako na tom stařičkém kresleném vtipu, kde na velikou reklamní plochu namaloval štětcem obrovitými písmeny lakýrník slova „UŽ MÁME VŠ.“. A dole stojícímu úředníkovi říká: “Šéfe, už nemáme barvu.“