Začněme citací: Dřív než došlo k vyzvání na souboj, rozletěly se dveře salónu a objevil se muž, kterého se všichni přítomní nesmírně polekali.

"Černý Bill s rakví!" šlo bázlivě od úst k ústům. A byl to opravdu onen černý podivín. Na jednom rameni výtečnou opakovačku, na druhém nesl černou rakev. Všichni pochopili, že Černý Bill si nepřišel pouze zahrát karty.

A dál? Strpení.

Připomeňme nejdřív, že plukovník Cody (1866-1917) je (samozřejmě) historickou postavou a stopařem i žencem bizonů. Ještě zaživa se stal legendou a třiatřicet let si díky tomu vydělával s tzv. Wild West Show. Navštívil taky Čechy. Souběžně vycházely brakové sešitky s jeho osudy a s obsahy ještě nabubřelejšími, než byl pan plukovník sám. Historik Miroslav Švancara, který je tady lepším arbitrem než já a nikoli jen humoru, napočítal jenom v 83 těchto sešitcích 478 lidí odpravených titulním borcem.

Ale vraťme se k příběhu, protože o příběh jde vždycky, a pokud se nevypráví, jako by svět neexistoval. A tady se aspoň vyprávívalo svižně. Černý muž totiž prahne uložit do rakve dalšího nebožtíka, kterého si vyhlédl…

Pevným krokem zamířil ke stolu, kde seděla mladá majitelka herny.

Poblíž stáli Buffalo Bill, Sam Revolver a Divoký Bill. V salónu zavládlo hrobové ticho. I nejsmělejší bonanzští muži pohlíželi na příchozího s velkou bázní a ustupovali černému podivínovi plaše z cesty.

"Podívejte, náš nový přítel dostál slovu," zašeptal Buffalo Bill, "a dřevěnou rakev neopomněl vzít s sebou! Pro koho asi?"

Snad ne pro nás? řekne si zbabělý čtenář, ale žádné strachy. Leda… Ano, leda z neúnosného množství podobného čtiva, protože původních buffalobillek je celkem 557.

Z toho 410 jich vroucí jehlou spíchl další plukovník, kulhavý to Edward Zane Carroll Judson (1823-86), kterému říkali na Divokém západě Ned Buntline čili Vejtaha. Ten ochlasta a proutník byl původně námořním důstojníkem a prérie s městečky vlastně prvně zblýskl až roku 1869, kdy mu vyšla i relativně pravdě věrná kronika budovatelů transkontinentální dráhy. Že ji nepsal podle vlastních zkušeností, nemusím dodávat a ostatně to nevadí, ale už téhož roku otiskl New York Weekly i Vejtahovy adorativní články o Codym a následovalo dílo Buffalo Bill – král stopařů a zálesáků.

Roku 1872 i divadelní hra Buffalo Bill – král Pohraničí (1872) a jmenujme namátkou i pár dalších sešitových škvárů překládaných i do češtiny (počínaje rokem 1910, a tedy poprvé právě před sto lety): Krvavý boj aneb Záchrana krásné Jane, Custerův první skalp, Zločiny vévody z Dýky, Buffalo Billova nejdivočejší jízda aneb Mořský had v jezeře Skalných hor, May Codyová aneb Ztracena a znovu nalezena.

Ale hup už definitivně do herny s rakví!

Černý Bill odložil své strašné břímě k hracímu stolu a zdvořile smekl před dámami, ale nato se jako blesk obrátil k Samu Revolverovi a v jeho pravici se náhle objevil revolver.

"Pozor. Same Revolvere – ta rakev je pro vás!" zvolal hlubokým, hromovým hlasem.

Byl to tak nenadálý obrat, že si všichni přítomní – pochopitelně až na Sama Revolvera – hlasitě oddechli. Zato ze Samovy tváře vyprchala veškerá kuráž. Najednou mu začala podklesávat kolena a z očí mu šlo vyčíst jen to, že by se nejraději nepozorovaně vytratit ven. Všichni ale pozorovali Černého Billa. Měl dlouhý černý kabát zapnutý až ke krku, což mu svým způsobem dodávalo vzezření kněze, a na víku rakve bylo červeně napsáno:

SAM REVOLVER
zastřelen 1. srpna 1869

A protože právě dnes bylo 1. srpna a do půlnoci chybělo již jen pár hodin, věděli všichni, že do osudného rozhodnutí není daleko…

Skutečného autora citovaného tady příběhu (naposled ho vydalo nakladatelství Magnet-Press roku 1991) tedy vlastně neznáme, protože po Vejtahovi se do chrlení sešitů pustil i sám Cody (jinak autor nespolehlivé autobiografie z roku 1904) a celkem 121 dílů vyplodil i "plk." Prentiss Ingraham. Další major Thomas M. Burke alias Arizonský John, oddaný to jinak ředitel Codyho divadelní společnosti. Ale teď už jupí k finále s tou rakví, na které ovšem čtenář nekrácené verze musí čekal ještě pět kapitol, a to i přes náročné Hájení srubu, načež teprve přichází Příšerná poprava a...

Prosili Černého muže úpěnlivě o milost, ale ten jen hněvivě mávl rukou a zvolal tak hlasitě, až se slova rozléhala po rokli: "Nebuďte zbabělci! Když jste neuměli řádně žít. alespoň jako muži zemřete!"

Oba v nesmírném zoufalství padli u hrobu na kolena, ale Indiáni jim podali malé, v záři ohně se lesknoucí kolty a Sam Revolver i Zrzoun Liška třesoucíma se rukama zdvihli zbraně ke spánku...

"Proboha!" vykřikl Buffalo Bill, který vše z dáli pozoroval a nemohl se ubránit hlubokému pohnutí. "Ten hrozný podivín je donutil, aby se sami zastřelili."

A teprve teď zasáhne, nicméně poprava to byla spravedlivá, že… a jak mu je ihned i vysvětleno. A pak…

"Jsem rád, že se nevyplnilo mé podezření a že můžeme zůstat navždy věrnými přáteli!" zvolal Buffalo Bill… a srdečně stiskl svému černému jmenovci ruku.

(převzato z časopisu Tvar)