V dnešní době překreslování map to asi není prvořadě důležitá událost, ale Kosovo nebylo přijato do UNESCO. Tuto část Srbska odtrženou albánskými separatisty uznalo přes 100 států včetně Česka, které drží v Prištině dokonce velvyslanectví. Naopak Slovensko jeho nezávislost neuznává a Kosovo nebylo přijato ani do OSN.

Vyhlášení samostatnosti vpřed sedmi lety a následné uznání jeho státnosti bylo zdrcujícím způsobem podobné odtržení Sudet od naší země v roce 1938. Případ se navíc stal znepokojujícím příkladem či paralelou k Doněcku ve vztahu k Ukrajině. Když je možno zmrzačit Srbsko, proč se nemůže odtrhnout východní Ukrajina? Logika zde nemá žádné slovo, jde jen o mocenské zájmy.

Pikantní na celé věci je to, že Západ uznal Kosovo v obavě, že kdyby k tomu nedošlo, pokračovaly by nepokoje a občanská válka a Evropu by zaplavily davy albánských uprchlíků z Kosova.

Uplynulo sedm let, Kosovo je samostatné a Evropu zaplavují davy uprchlíků z Kosova.

Jak je dostat zpátky, když se je nepodařilo udržet doma, to ví jenom pánbůh a Angela Merkelová.

Cameron a EU

Dnes by měl britský premiér Cameron zaslat do Bruselu dopis obsahující britskou představu reformy Evropské unie. Pokud se EU nebude reformovat, Británie zváží vystoupení. To jsou vážná slova, už proto, že žádná byrokratická soustava není schopná reformy. Reforma předpokládá výměnu osob a tihle pohádkově placení teoretici dobra by se museli odebrat ke svým občanským povoláním, kdyby se měla EU vrátit k původním cílům.

Místo uvolnění utužení, místo svobody větší omezení a místo rozkvětu stagnace a tendence k úpadku, to je výsledek dosavadních integračních snah. Ti, jimž pošle Cameron svůj dopis, zastávají názor, že z bláta káře pomůže ještě větší integrace, přirozeně že jimi řízená a posléze vedená. Copak asi na to řekne Cameron a hlavně co na to řeknou britští občané, až budou v slíbeném referendu o setrvání v EU hlasovat?