27.4.2024 | Svátek má Jaroslav


KNIHA: Válka v temnotách

4.1.2008

Novinář a dnes vysokoškolský učitel kontrašpionáže a bezpečnostních otázek Udo Ulfkotte napsal knihu o tajných službách Válka v temnotách. Hodně jsem se na ni těšil, ale totálně mě zklamala.

Autor popsal činnost hlavních výzvědných služeb – Velké Británie, Izraele, USA, Francie, Německa a Ruska – v posledních letech, přitom však někdy sahá i do vzdálenější minulosti. Jako zpravodaj předních německých novin měl příležitost mluvit s mnoha lidmi ze zpravodajské branže, a proto získal i některé exkluzivní informace. Hodně zpráv také čerpal od kamarádů ze západoněmecké výzvědné služby BND.

Když jsem se do knihy ponořil, začal jsem mít dojem, že úkol, který si dal, nezvládl. Předně pohled BND se pro něj stal hodnotícím kritériem, nedokáže být objektivnější. O jednotlivých službách nepsal podle nějaké jednotné kostry, ale spíš podle toho, jaké informace se mu dostaly do ruky či jaké mu podstrčili kamarádi. Nemá rád Spojené státy, proto na CIA snesl všechnu možnou hanu, žádný její přínos a úspěchy neviděl – proto také charakteristický název Stát ve státě: CIA. Tahle kapitola mohla u nás vyjít i v předlistopadovém Rudém právu anebo dnes v komunistických Halo novinách. Naopak mne udivilo, jak zapomněl na zločiny sovětské-ruské KGB, kterou uvedl titulkem Všechnu moc tajným službám. Nejvíc vychválil službu německou, což ukazuje i název kapitoly: Ceněna na Východě i na Západě.

Některé události, jako třeba zajištění Chruščovova projevu o Stalinovi pro Západ, atentát na německé raketové odborníky v Egyptě, uran pro Irák a mnohé další popsal jenom útržkovitě.

Když jsem narazil na jméno údajného britského špiona-novináře Farzada Bazofta, popraveného v Iráku za Saddáma Husajna, vyhledal jsem o něm informace na internetu. Pak jsem se dost divil – bylo to krapet jinak, Ulfkotte to odbyl. O řediteli CIA Jamesi Woolseyem zase napsal, že v okamžiku svého jmenování ho „širší okruh lidí neznal“ – ve skutečnosti se už přes dvě desetiletí pohyboval mezi vojáky, diplomaty a zpravodajci. Taky se autor zmiňuje o tom, že v roce 2005 začaly USA plánovat vypouštění neviditelných družic – netuší, že první začala létat už v roce 1990. Hodně jsem se pobavil, když jsem četl tvrzení tohoto světoběžníka, že BND v Berlíně má prodejnu upomínkových předmětů, jedinou na světě. A já si v létě 1997 v podobném obchodě v budově federální policie ve Washingtonu koupil spoustu drobností se znakem FBI včetně tužek, které jsem potom rozdával přátelům z české rozvědky.

Co číst místo téhle slátaniny, kterou vydal Ikar, jinak nakladatelství produkující mnohem lepší knihy? Pokud se týká KGB, není nic lepšího než dílo Vasilije Mitrochina. O CIA a FBI napsal zasvěcené knihy investigativní novinář Ronald Kessler, bohužel obě mizerně přeložené. Anebo britský historik Christopher Andrew, ten rovněž do hloubky popsal britské služby – tahle díla zůstávají v angličtině. V češtině vyšly Britské tajné služby od Michaela Smithe, o francouzských solidní Bazén od Faligota a Kropa. O izraelských službách jsme mohli číst několik knih, nejucelenější pohled je v tlusté bichli Mossad. Německá BND není mezi knížkami v našich knihkupectvích zastoupena, jedině o ní přináší Ulfkotte solidní základní informaci. A pak se nabízejí různé encyklopedie různé tloušťky a různé kvality.

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz