Při prvomájových slavnostech vystoupil Bohuslav Sobotka se samochvalným projevem shrnujícím sto dnů jeho vlády. Přátelé zatleskali, soudní lidé zapřemýšleli.

Výčet Sobotkových úspěchů se týká především provozních vládních záležitostí. Sobotka ustál Zemanův Lánský puč a svého hlavního rivala Haška zahnal do ježového postavení čili do obrany v hejtmanství Jihomoravského kraje. To nebyl malý úspěch. Stalo se, že malý David přemohl Goliáše, bezvýrazný politik připomínající zjevem Hurvínka porazil muže, jehož chrapounství zaujalo nadpoloviční většinu českých voličů a nadchlo je svým charismatem. K dalšímu úspěchu patří jakýs takýs modus vivendi s Andrejem Babišem. Problémy zažehnány nejsou, rýsuje se zde jakési spojenectví Babiš-Zeman, ale zatím to opravdu nevypadá na to, že by Babiš stál o sestřelení Sobotky z vůdčí pozice. Možná i proto, že estébácký škraloup se možná omluví u čísla dvě, ale pro muže číslo jedna je to přece jen příliš silná zátěž.

O těchto úspěších ovšem Sobotka nemluvil, nezmínil se o tom, že hlavní klad jeho vlády je v tom, že se nerozpadla, což mnozí předvídali. Naopak mluvil o splněných slibech, ty ovšem se týkají hlavně zrušení poplatků ve zdravotnictví. Tento čistě populistický krok vyvolal velké problémy ve zdravotnictví už v první fázi a blízká budoucnost ukáže další negativní dopady této snahy zalíbit se a koupit si voliče.

Pak následovaly sliby. Sociální demokracie nasadila jako svého lídra do eurovoleb komunistického demagoga Jana Kellera. Na jeho podporu polepila republiku billboardy – v tradici strany – s nesplnitelnými sliby. Jan Keller v europarlamentu nevyčaruje ani jedno pracovní místo pro českého dělníka. Jeho přebývání v poslaneckém křesle nezlepší kvalitu potravin ani o jeden vitamin. Nicméně je dobře, že sociální demokracie svého člověka tak vehementně prosazuje, a také je dobře vybízet voliče, aby k eurovolbám vůbec šli. Nacionalistické, izolacionistické a ve výsledku proruské síly nabývají na nových a nových pozicích a tak se může stát, že právě sociální demokracie se stane hlavním obráncem proti snahám o rusifikaci, elegantněji se tomu říká finlandizace, naší země.

Ano, to jsou paradoxy, pane Vaněk, jak praví klasik.