Skončilo setkání G7. Už to je poselství, že to není G8, tehdy se tomu říkalo, že jde o sdružení nejvyspělejších ekonomik a Ruska. Rusko tedy zůstalo za dveřmi. A co dál?

Nejvýraznější poselství je pohrůžka Rusku přísnějšími sankcemi, pokud neustoupí od svého vojenského angažmá v ukrajinské krizi. To zjevně nemá Rusko v úmyslu, takže nezbývá než čekat, jaké sankce předáci G7 vymyslí. Zatím dosti rychle eroduje mýtus o nové Ukrajině jako zemi zapálené pro myšlenku demokracie a lidských práv.

Podstatnější je projekt omezení dodávek ruského plynu. Evropa na něm chce být nezávislá a to je úkol nad jiné důležitý. Rusko je obr na peci, který nic kloudného neprodukuje, jen zbraně, a dokáže prodávat přírodní bohatství, ropu a zemní plyn. O odbyt jednoho i druhého jistě nebude mít nouzi, takže i z tohoto hlediska je značně problematické, jaké sankce budou mít vůbec důsledek.

To ovšem není argument pro jejich omezení, natož zrušení. Rusko se chová agresivně, i nedávný propagandistický film o srpnu 1968 je jasnou součástí psychologické války vedené proti bývalým koloniím. Vyloučení ze spolku nejvyspělejších států bylo správné a sankce jsou gesto ve stejném duchu.

Je to říše zla, žádný partner. Přestože má své nastrčence i na vysokých, ba nejvyšších místech.