Následky oslav příchodu dalšího roku už trochu odlehly, tělo opět spolupracuje a hlava již není opuchlá, a tak dokud si ještě něco ze silvestrovského odpoledne a večera pamatuju, tak se to pokusím zaznamenat.

Jako obvykle a jak se zde mezi trampy stalo tradicí, slezli jsme se jako švábi na pivo u kamarádky Mušky na Warragambě v bývalém výcvikovém středisku skautíků, které kdysi Muška s mužem koupili. Na rozlehlém pozemku v buši byli utáboření kamarádi, kteří se rozhodli zůstat déle a co přijeli už dříve. Jak cigánské lágr to vypadalo, ale osazenstvo bylo slušné, úsměvné, čisté a bílé pleti.

Kamarádi, co přijeli ze vzdálenějších míst, jako Adelaida – 1400 km, Melbourne – 900 km, Gold Coast a nebo Western Districts of NSW, tedy z vnitrozemí, z country, zde už byli zabydlení. Síla lidiček ze Sydney a přilehlého okolí postupně přijížděla. Dohromady nás nakonec bylo kolem 45 kusů. Z toho bylo 9 muzikantů se strunnými nástroji a tak se to začínalo rýsovat na pěknou oslavu.

My, moje žena Míla a moje maličkost, jsme dojéchali až kolem páté odpolední. Pozdravili jsme se s kamarády, kteří si už v pohodě a vybrané společnosti užívali přívětivého počasí. Manitou nám byl nakloněn a tak bylo pod mrakem a kolem 25 °C. Prostě nádhera.

Natrhané třešně

Stoly v kuchyňce a v přilehlé hale se začínaly prohýbat pod dovezenými a nebo právě připravovanými dobrotami. Jistě, samé dietní, vždyť průměrný věk účastníků je přes 70 let, a tak opíkaný bůček a uzené, šnycle z různých druhů masa, bramborové a vlašské saláty, chlebíčky na různá témata a spousty jiných dobrot i sladkostí. O dobrotách skupenství kapalného se raději zmiňovat nebudu, aby snad čtenářstvu nekapaly sliny na klábosnici. Jen se odvážím podotknout, lidová tvořivost kamarádů nezná mezí a mimo výtečných ohnivých vod byly k výběru i tlamolepy okouzlujících chutí. Takže každý, včetně dam si přišel na své.

Hned zpočátku, dokud jsme si ještě pamatovali, co vlastně chceme, jsme si s některými kamarády vyměnili drobnosti jako videa, cédéčka s muzikou, tiskoviny a knihy. Velice a mile mě překvapil kamarád z Adelaidy, který mi věnoval velkou knihu. Zakonzervovanou historii ze země, kde jsme se narodili. Svázaný časopis Světozor z roku 1917, který byl u nich rodinným dědictvím. Tento je z 60 % věnován válečným událostem, včetně četných fotografií. V době jeho vydávání jsme ještě byli součástí Rakousko – Uherské monarchie a zrovna rok nám vládlo Jeho Veličenstvo Karel I. Snažil se navázat na úspěšnou vládu Franze Josefa I, který v roce 1916 ve svých 85 letech zemřel.

Přichystaná zvučící dřeva

Mimo černobílých fotek z celého světa jsou ve Světozoru i články zajímavých autorů, jako třeba od prototypu trampa, umělce, tuláka a novináře Z. M. Kuděje o svých cestách po USA. Už se těším, jak si v této vzácné zažloutlé knize počtu češtinu z počátku 20. století. Neodolatelné jsou reklamy na poslední straně každého čísla. Nechybí ani ta na automobily Laurin a Klement z Mladé Boleslavi. To se pánům majitelům o Škodovce ještě ani nesnilo, a na tento název si musel podnik ještě 8 let počkat.

Kolem 8 hodiny večerní se muzikanti chopili svých dřev opatřených strunami a začaly všeobecné zpívánky. Aby to dobře šlo, tak halekající si zhusta mazali hlasivky lahodnými tekutinami a před půlnocí se majitelka komplexu Muška při „její“ písničce Marta dokonce i vykrůcala.

Ladí se

Půlnoční uvítání roku 2015 proběhlo za zvuků otevíraných flašek s bublinkami, následované vzájemným přáním a v případě opačného pohlaví i olizováním. Než se všichni přítomní vystřídali, tak už bylo 20 minut po půlnoci.

Co se dálo dále, nevím, protože moje vetché tělo si kategoricky řeklo dost! Nezbylo než sednout do auta a vydat se k domovu půl hodiny vzdálenému.

Takže nám nezbývá než si přát, abychom se za rok ve zdraví a v plném počtu zase všichni sešli.

Další fotografie najdete zde. Tentokrát, i když jsem se šprajcoval, mně byl odebrán foťák a byl jsem i já vyfocen. Kdo mě pozná, dostane metál z nevydělané volské kůže, blahé paměti Kamenáče Billa. Také jsem přidal nějaké to video a doufám, že budou všem hrát.

Psáno 3/1/2015. Foto: autor