19.10.2017 | Svátek má Michaela


HRACÍ AUTOMATY: Čekání na unavené štěstí

15.4.2017

V úterý mělo dojít na magistrátu v Brně k projednání vyhlášky o definitivním plošném zákazu hazardu. Z profesního i osobního hlediska mě tato problematika zajímá, proto jsem čekala na výsledek, který se ale nakonec nekonal.

Brněnští radní tento bod na poslední chvíli z jednání stáhli. Podle jejich vyjádření si městská část Brno – střed potřebovala ujasnit své stanovisko. A jak je na tom Praha, chtělo by se v této chvíli říct?

Nemyslím, že by mě někdo mohl obviňovat z toho, že bych byť jen miniaturní část ze svých finančních prostředků naházela do hracích automatů, neboli „jednorukých banditů“, jak praví mafiánská literatura. Stejně tak se neztotožňuji s textem Michala Horáčka o tom, že „svět nepatřil nikomu, kdo nebyl (hazardní) hráč“. Přesto nejsem zastánkyní absolutního zrušení hazardu v Praze. Tento krok, jakkoliv politicky prozřetelný, neboť gambleři nejspíše k volbám nechodí, by totiž otevřel stavidla černého trhu. V již zmiňovaném Brně se podle tisku „podsvětí z radničního omezení hazardu oklepalo“. Bohužel, stejné zkušenosti jsou i jinde. Taková Ostrava je dobrý příklad.

S nástupem nelegálního, nekontrolovaného hazardu skončila zavedená pravidla jako maximální možné sázky, zákaz hraní mladistvých či placení daní. Ostatně „za komunistů“ režim disponoval podstatně většími pravomocemi stran represe a přece se hrála „valcha u starýho Růžičky a hráči si dávali prachy do pořádný ruličky“. Doufám, že se na mě pan prezidentský kandidát Michal Horáček za využití části textu jeho hitu nebude zlobit...

Navíc pohled na „mapu“ pražského hazardu dokazuje, že magistrátní strategie spočívající v koncentraci převážné části hazardu do centra Prahy jednoznačně funguje. Pro ilustraci k 17. 3. 2017 bylo na Praze 1 evidováno 1655 kusů legálně provozovaných automatů. Z ostatních městských částí pak překročily hranici 500 kusů pouze městské části Praha 8 (720) a Praha 13 (537). Naopak na územích městských částí Praha 10 a 12 není jediný legální automat. Z toho vyplývá, že především v hernách v centru města nechávají své finance zahraniční turisté.

Je pravdou, že roční příjmy z hazardu nejsou pro Prahu z rozpočtového hlediska zásadní, jedná se o necelé 1 %, čímž zdaleka není nevyváženo lidské neštěstí patologických hráčů, které se za tím skrývá. Na druhé straně, polovina z této částky jde na prevenci kriminality, sport, kulturu, zdravotnictví a sociálně preventivní programy. Jako účinný se rovněž ukazuje nový systém přerozdělování financí městským částem získaných z hazardu nikoli podle počtu automatů, ale podle počtu obyvatel. Jedná se totiž o systém motivační, který vnímá Prahu jako jeden celek a jednotlivým městským částem dává možnost nezávisle rozhodovat o aktivitách souvisejících s hazardem.

Je otázkou, zdali je možné hazard zcela vymýtit. Podle archeologických nálezů starých 40 000 let provozovali jeskynní lidé hru podobnou dnešním kostkám. První karetní hry se pak hrály v Číně 2,5 tisíce let před naším letopočtem. První výherní automaty se objevily na přelomu minulého století. Je evidentní, že hazard přežil bezpočet válek, živelných pohrom, režimů a nejrůznějších politických uspořádání. Z toho lze usuzovat, že se v Praze naše snahy o jeho definitivní a totální vymýcení formou vyhlášek nejspíše minou kýženým účinkem. To ale ani v sebemenším neznamená rezignaci na boj s hazardem!

Jako mnohem účinnější se mi ovšem jeví apel na zdravý rozum. Především pak prevence. Což takhle hráčům, nejvíce pak adolescentům, zkusit vysvětlit, že výhernost hracích automatů určuje ministerstvo financí a je pevně dána? Podle typu hracího automatu se procento vyplacených peněz z přijatých sázek pohybuje někde kolem 90 %. V praxi to znamená, že hráč jednoduše nemůže nijak ovlivnit výsledek svého konání. U takové sázky, třeba 100 korun, může být potom rád, pokud realizuje ztrátu ve výši pouhých 10 korun. Profesionální hráči (z mého pohledu gambleři) mohou argumentovat tím, že se lze trefit napoprvé, ale... Nechci se nikoho dotknout, ale v takovém případě mě napadá rčení, jehož součástí je jisté, velmi užitečné, hospodářské zvíře, na které si občas taky sedne štěstí. Musí být ale hodně unavené...

Převzato z blogu se souhlasem autorky.



Rodičovská v životopisu: Patří tam, nebo ne?
Rodičovská v životopisu: Patří tam, nebo ne?

Sehnat práci s dítětem se dá, jen se na to musí správně.

Diskuse


I. Hil
15:08
16.4.2017

I. Hil
15:03
16.4.2017

P. Hlosta
9:43
16.4.2017

I. Hil
15:01
16.4.2017

V. Kain
8:33
16.4.2017

R. Langer
20:24
15.4.2017

P. Urban
10:10
15.4.2017

L. Novák 475
5:47
15.4.2017

R. Langer
20:34
15.4.2017

počet příspěvků: 9, poslední 16.4.2017 03:08









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.