16.12.2017 | Svátek má Albína


HISTORIE: Odvaha našich předků je inspirující i dnes

1.6.2017

K dnešnímu setkání jste vybrali dvě důležitá výročí, vzpomínku na narození prezidenta Edvarda Beneše a připomenutí atentátu na Heydricha. Dovolte mi k oběma těmto tématům říci pár slov.

O prezidentu Edvardu Benešovi, jehož 133. výročí narození nastane za tři dny, v neděli 28. května, už bylo řečeno téměř všechno, ale přesto si v názorech na něj s mnohými nerozumíme. Pro mne byl Edvard Beneš klíčovou osobností našich moderních dějin. Dovolím si to říci ještě silněji: spor o jeho politiku, dílo a odkaz je sporem o státnost, suverenitu a svobodu našeho národa. Vím dobře, že by to někteří naši spoluobčané takto jednoznačně neřekli, ale předpokládám, že Vy ano.

V našem institutu jsme před rokem vydali sborník s názvem Edvard Beneš: 80 let od volby prezidentem, ve kterém jsme se pokusili vyslovit se k tomu podrobněji. Přinesl jsem Vám jako dárek 50 exemplářů tohoto sborníku.

Je třeba, abychom byli konzistentní. Nemohu se smířit s tím, jak nekriticky je u nás v polistopadové éře adorován prezident Masaryk a s jak přísnou kritikou až nenávistí je napadán odkaz jeho spolubojovníka a nástupce prezidenta Beneše. Je to zlé, mylné, zavádějící, nedůstojné. Je to – bohužel – typicky české.

Byl to Beneš, kdo velmi nesamozřejmou Masarykovu ideu české (tehdy československé) samostatnosti v roce 1919 prosadil na Pařížské mírové konferenci. Byl to Beneš, kdo ji jako ministr zahraničí fakticky uváděl v život. Byl to on, kdo byl v polovině 30. let jako hlava státu konfrontován s důsledky závažných slabin vnitřního uspořádání a mezinárodního postavení tzv. První republiky, které nebyly nové. Byly zřejmé od prvních chvil samostatného Československa. Byl to on, kdo – přes všechny obtíže a složitosti, které nastaly během druhé světové války a v průběhu následného poválečného vývoje – dokázal zajistit existenci českého národního státu v jeho historických hranicích. Naši nepřátelé mu to nikdy neodpustili.

Stále se opakující sny o tom, co by bylo, kdyby se Beneš zachoval jinak – s nevysloveným dodatkem, že my všichni ostatní bychom se mohli chovat tak, jak jsme se chovali – jsou dětinské. Jsou navíc zcela ahistorické. Naše opakovaně vznikající selhání nelze svádět na Beneše. I tzv. Druhá republika už probíhala bez něho a na své tehdejší jednání nemůžeme být pyšní. Pláč koruny české Václava Černého nám to připomněl zcela jasně. A nejen to. Naše geografické postavení ve střední Evropě, naše relativní početní slabost, naše tehdejší vnitřní rozpolcenost – jak česko-slovenská, tak česko-německá – byly a zůstávají dodnes realitou. Proto nelze současně vzývat Masaryka a zatracovat Beneše.

V těchto dnech si připomínáme i 75. výročí nejvýznamnější odbojové akce proti nacistické okupaci na našem území – atentátu na Heydricha. Tento příklad bojového hrdinství, vlastenectví a odvahy, v tehdejší Evropě mimořádný, je rovněž spojen se jménem prezidenta Beneše, který o akci našich parašutistů rozhodl.

Byl si vědom toho, že Reinhardu Heydrichovi v uskutečňování německých plánů náleželo významné místo. Atentát na něho ukázal světu – a to v době, kdy Němci na frontách v celé Evropě stále ještě vítězili –, že i špičky nacistického režimu budou potrestány a že se Češi s okupací své vlasti nesmířili.

Pro Edvarda Beneše bylo rozhodnutí o atentátu velmi těžké. Věděl, že jsou mnohá pro i proti. Atentát měl nesporný pozitivní efekt, ale jeho cena se ukázala být díky brutalitě německých okupantů vysoká. Nezkoušejme to hodnotit dnes s výhodou odstupu 75 let. Nemáme na to nárok. Nebyli jsme u toho.

Pokoušejme se o něco jiného. Dívejme se dopředu. Všímejme si, že se z nacistických zločinů jejich neustálým politicky korektním omíláním téměř vytratil jejich skutečný obsah. Nepřetržitě opakovanými televizními kvazi-dokumenty skuteční pachatelé těchto zločinů kamsi zmizeli, zbyl pouze všudypřítomný Hitler, který jakoby sňal všechny hříchy Německa a Němců. To nesmíme dopustit. Příčin bylo daleko více, a proto je i poučení z tohoto období daleko větší.

Trivializací a nadměrnou personifikací dějin se často ztrácí jejich podstata. Zapomíná se, že konkrétní zločiny nacistů byly projevem a důsledkem jejich grandiózních – s plným rozmyslem dělaných a širokou podporu majících – plánů na přestavbu Evropy a světa: na změnu etnických poměrů na kontinentě, na vytvoření nové, sjednocené Evropy (pod německým vedením), na zkonstruování nového člověka, nového Evropana, atd. Nejen Židé, ale ani Češi a příslušníci mnoha dalších národů v těchto plánech neměli místo. Záměry tohoto typu jsou věčné a začínají být větším nebezpečím a větší hrozbou i pro dnešek než všechny bizarnosti nacistických pohlavárů. Neuchvacujme se proto výlučně nebo dominantně konkrétními osobami. Vždy jde o obecnější jevy. Osoby jsou zaměnitelné.

Dnes, s odstupem desítek let, se může současným generacím zdát, že atentát, heydrichiáda, okupace a válka jsou pouhými historickými příběhy o hrdinství a odvaze, něco na způsob akčních filmů, které s dnešní realitou nemají nic společného. Naši spoluobčané nechtějí vidět, že mnohé z představ, které vyvolaly minulé tragédie, ožívají i v současnosti a že jsou znovu ve hře – sice jinými prostředky a pod pozměněnými hesly. Ale neméně důkladně a neméně systematicky. A s obdobným cílem.

Znovu jde o „novou Evropu“, o nového člověka, o odstranění národů (tentokrát pokud možno všech), o experimenty s lidmi a na lidech. Znovu se zastírají skutečné cíle, lže se a manipuluje. Budoucnost Evropy, jak ji známe a chceme zachovat, proto vůbec není zajištěna, stejně jako místo českého státu v ní. Znovu se vracejí dilemata, před nimiž stál prezident Beneš – jak zajistit existenci našeho státu a národa v podmínkách, které nejsou a nikdy nebudou příznivé.

Proto jsou pohled do historie, inspirace z ní čerpaná a příklad hrdinství a odvahy našich předků tak důležité i dnes. Jsem rád, že nám to Svaz bojovníků za svobodu trvale připomíná.

Předneseno na setkání Českého svazu bojovníků za svobodu, Staroměstská radnice, Brožíkova síň, Praha, 25. května 2017.

Právo, 27.5.2017

www.klaus.cz



Diskuse


P. Rajman
21:54
1.6.2017

P. Rajman
22:41
1.6.2017

M. Prokop
23:08
1.6.2017

J. Kanioková
1*
19:10
1.6.2017

Z. Susnar
18:51
1.6.2017

V. Kobetič
17:02
1.6.2017

J. Kanioková
18:43
1.6.2017

L. Severa
19:38
1.6.2017

T. Krystlík
20:01
1.6.2017

J. Sýkora
15:38
1.6.2017

V. Javora
16:44
1.6.2017

A. Alda
14:29
1.6.2017

J. Sýkora
15:41
1.6.2017

V. Javora
16:46
1.6.2017

J. Kanioková
18:42
1.6.2017

D. Stirský
12:09
1.6.2017

T. Krystlík
12:36
1.6.2017

D. Stirský
12:53
1.6.2017

T. Krystlík
15:02
1.6.2017

T. Krystlík
19:58
1.6.2017

T. Krystlík
15:05
1.6.2017

S. Donát
11:35
1.6.2017

R. Sorge
11:42
1.6.2017

Š. Hašek
11:49
1.6.2017

D. Stirský
12:06
1.6.2017

S. Donát
14:55
1.6.2017

T. Krystlík
10:30
1.6.2017

T. Krystlík
10:30
1.6.2017

T. Krystlík
11:52
1.6.2017

K. Krejčů
10:02
1.6.2017

O. Dvořák
9:40
1.6.2017

M. Prokop
8:53
1.6.2017

Š. Hašek
11:46
1.6.2017

E. Erat
8:16
1.6.2017

Š. Hašek
9:46
1.6.2017

Z. Susnar
11:18
1.6.2017

J. Vlček
13:04
1.6.2017

J. Jelínek
8:05
1.6.2017

J. Vlček
9:30
1.6.2017

D. Stirský
7:44
1.6.2017

M. Prokop
8:55
1.6.2017

Š. Hašek
12:02
1.6.2017

J. Kanioková
18:57
1.6.2017

J. Babicka
6:54
1.6.2017

K. Vážný
3:05
1.6.2017

Š. Hašek
9:58
1.6.2017

D. Novak 721
0:24
1.6.2017

Z. Susnar
2:50
1.6.2017

P. Dvořák
2:54
1.6.2017

J. Babicka
6:42
1.6.2017

M. Prokop
8:57
1.6.2017

Š. Hašek
10:20
1.6.2017

počet příspěvků: 77, poslední 3.6.2017 07:27









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.