Před týdnem dekoroval na Pražském hradě prezident Miloš Zeman mezi jinými i docenta Františka Čubu, někdejšího budovatele zemědělského družstva ve Slušovicích. Má to svoji logiku. Vždyť to byl právě Miloš Zeman, který na sklonku éry komunistického režimu psal ve svém proslulém článku v Technickém magazínu o ostrůvcích pozitivní deviace. To byl termín, který se rychle vžil a používá se dodnes. Kdo tenkrát něco o Slušovicích a Čubovi věděl, nemohl pochybovat, kam Zeman ukazuje svou zmínkou o ostrůvcích pozitivní deviace.

Čekal jsem, že se kolem Čubova ocenění strhne poprask. Možná by se i strhnul, pozornost novinářských hyen se však stočila na rozvrat sociální demokracie. Dekorovaný Čuba zůstal stranou. Anebo je to mlčení výraz špatného svědomí společnosti vůči Františku Čubovi. Mlčení nebylo samozřejmě absolutní. Občas se objeví článeček opakující mantru o Čubovi komunistovi, protežovaném režimem. Jenže ono to bylo všechno složitější. Jiný byl komunistický režim koncem osmdesátých let a jiný byl koncem sedmdesátých let. V době, kdy se Miloš Zeman zmiňoval o ostrůvcích pozitivní deviace, se mohlo o úspěšném družstvu ve Slušovicích jakž takž psát do novin – a psali o něm odvážnější novináři. Před pěti lety by se jim to nebylo podařilo. Čuba byl na indexu a zmínka o Slušovicích, nota bene pozitivní, se nemohla v novinách objevit.

Souvisí to i s družstevnictvím jako takovým. Družstva, výrobní i zemědělská, měla v minulém režimu přece jen volnější ruce k podnikání než státní podniky. Ty byly ochromujícím způsobem svázané státním příkaznictvím. Čuba využil všech možností, vnikl do všech skulin systému. Že byl zadobře s režimem, přinejmenším s některými potentáty režimu (ani ten režim nebyl zcela monolitický)? Tomáš Baťa taky musel být zadobře s režimem, aby hned na začátku první světové války dostal zakázku na dodávky vojenských bagančat, takže během čtyř válečných let zdesateronásobil svoji produkci. Kdyby ho někdo chtěl ideologicky špinit, tak by mohl prskat, že Baťa obouval císařskou armádu, která bojovala proti statečným československým legionářům. Že je to blbý argument? Ano, stejně blbý, jako že byl Čuba komunista coby předseda obrovského zemědělského družstva. Bývalých komunistů máme dnes kolem sebe několik habadějů, ale kdo z nich má za sebou tolik práce jako Čuba?

Potkal jsem Františka Čubu jen jednou. Před dvaceti lety jsem mapoval se skupinou novinářů trosky slušovického družstva. Vzpomínal jsem, jak jsem jako malý chlapec navštívil s maminkou v Dluhonicích statek jejího strýce. Statek byl čerstvě zabaven komunisty a nacházel se v troskách. Strýc byl zoufalý.

"Ať si to vzali. Ale proč to zkurvili?" hořekoval.

V těch Slušovicích jsem měl tenkrát stejný pocit a z Františka Čuby čišela oprávněná trpkost. Dnes si prý u něho politici podávají dveře. Ale ty Slušovice – ano, Čubovy Slušovice – nový režim zkurvil, z čistě ideologických důvodů: aby si snad někdo proboha nemyslel, že za komunistů mohlo v Československu něco fungovat.

LN, 4.11.2013