V tomto textu se nechci zabývat tím, jestli takový způsob agresivního protestu do politiky patří, ale pokusím se hledat odpověď na otázku, za jakých okolností se u nás část veřejnosti k takovému způsobu protestu uchýlila.

Poprvé se tak v novém století stalo v roce 2009 a protesty se týkaly kampaně Jiřího Paroubka a ČSSD do Evropského parlamentu. Na Facebooku vznikla skupina s názvem „Vejce pro Paroubka v každém městě“ a ve velmi krátké době měla 55.600 registrovaných uživatelů. Reakce na vajíčkové útoky i pokojné protesty byly někdy agresivní a protizákonné, protože tzv. pořádková služba placená Paroubkem vyváděla protestující z veřejného prostoru, i když neházeli vajíčka: jen kvůli transparentům.

Důvody tehdejších protestů nereagovaly jen na negativní kampaň, ale měly starší kořeny: Odkazovaly na neadekvátní policejní zásah na Czech Teku v roce 2005. Na účastníky se tehdy vrhli těžkooděnci.

Protestující nesouhlasili ani s Paroubkovým prohlášením z 24. září téhož roku: „Ty zákony, které jsou potřeba ve prospěch této země, budeme schvalovat i třeba s komunisty, a kdyby tady spadli Marťani, tak je budu schvalovat třeba s Marťany...“ A k eskalaci přispěly i Paroubkovy přímé reakce na protestující studenty, které třeba v Příbrami posílal z mítinku do cukrárny, kde je údajně jejich místo.

Druhý zaznamenatelný útok vajíčky na politika je starý pár dnů a vajíčka směřovala při uctění památky 25. výročí sametové revoluce na Albertově, za přítomnosti dalších hlav státu, na prezidenta Miloše Zemana. I tentokrát protestující byli většinou mladí lidé a hlavně studenti, kteří reagovali na to, že Miloš Zeman se stal mluvčím Vladimira Putina, jak napsal Washington Post. Zeman se totiž soustavně staví proti sankcím uvaleným na Rusko, i když se k nim přidala i Česká republika. Podobně se mladým lidem nelíbilo jeho vystupování v Číně, kde prohlásil, že tam nepřijel vyučovat lidská práva a ekonomiku, ale naopak se učit jak stabilizovat společnost. Mladé lidi rozzlobil i svým postojem k ruské dívčí punkové skupině Pussy Riot, kterou prohlásil za pornografickou a přitom používal sprostých slov.

Důvody zvětšené agresivity jsou tedy zřejmé: Je to nedostatek jakékoliv sebereflexe. Paroubek musel před pár dny z politiky definitivně odejít a podle CVVM důvěra v Zemana klesla v listopadu z říjnových 58 procent na 37 procent.

Zase platí staré pořekadlo: Největším nepřítelem politiků jsou sami politici. Jsou-li v politice dlouho, snaží se tam udržet ještě déle, protože moc je návyková jako droga. Proto zřejmě vidí Zeman či Orbán vzor v Putinovi, kterému se to dlouho dařilo. Naproti tomu mladí lidé, kteří ještě nemají co ztratit, zrcadlí nejpřesněji atmosféru ve společnosti. Rozhodně tedy nejde, jak řekl pan prezident, o „běsnění pražské lumpenkavárny,“ ale o předzvěst hromadnější nespokojenosti.

Výsledek nejspíš uvidíme v dalších prezidentských volbách v roce 2018, kdy ani Putin – jak řekl o víkendu – prý už nebude kandidovat.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus