Se závěrem roku přicházejí popeláři gratulovat a dostanou pade na rum. A přijde se na to, že by na Marsu mohl být život. Jednou je to úlomek meteoritu nalezený v Antarktidě, letos je nový důkaz o existenci vody na Marsu. Ví se, že na Marsu kdysi byla voda. Kde je teď? Vytěkala do prostoru vinou nízké přitažlivosti? Jak ale je možné, že tam byla tak dlouho, aby po sobě zanechala tak hluboké a výrazné stopy, přitažlivost je konstanta, a tudíž se nemění? V posledním čísle Earth and Planetary Science Letters zveřejnili studii, předpokládající existenci podpovrchových zásobáren vody v severních oblastech planety. Voda tedy podle této studie nevytěkala, nýbrž se schovala pod povrch.

Objev je to bezpochyby zajímavý a časování jeho publikace logické. Stejně jako popeláři, potřebuje i NASA peníze a veřejnost se bude více zajímat o zavodněný Mars než o nějakou vyprahlou červenou kouli beznadějně putující ve vzduchoprázdnu.

Nejsem abonent Earth and Planetary Science Letters a na zmíněný článek mě upozornil můj kamarád z Kalifornie. To byl on, kdo mne už před lety upozornil na podobnost počínání popelářů a NASA. Rozdíl v přístupech nás obou je zásadní. Já neplatím daně v Americe, tudíž NASA nemá ze mě ani cent. Ten druhý, podstatnější, tkví v tom, že mému americkému kamarádovi je Mars lhostejný, kdežto já si urputně přeji, aby se na něm nejen našla voda, ale aby se tam našel i život.

S těmi zelenými mužíky je to už složitější, aspoň z mého pohledu. Myslím si, že nedůvěra k jinakosti patří k základní psychické výbavě každého tvora a že by nedopadl dobře přímý kontakt se zelenými mužíky, ať už by měli jakoukoli barvu pleti.

Optimisticky k tomu podotknu, že je nekonečně malá pravděpodobnost, že v příštím roce na zelené mužíky z vesmíru narazíme. NASA jistě svoje peníze dostane a za dvanáct měsíců se opět s vodou na Marsu přihlásí. Ze strany Marsu na nás asi žádné převratné novinky nečekají.

Z jiné možná ano. Začátkem prosince mi jeden čtenář poslal kratičký mail označený jako Zpráva století. Odkazoval se na televizní zpravodajství, v němž ukazovali nový typ baterie, která pracuje na principu organické chemie (změna struktury mřížek molekuly). Baterie jde hlavně hodně rychle nabíjet (v řádu vteřin), psal ten pán.

Když slyším slovo baterie a ještě lépe akumulátor, špicuju uši a nastražuju je jako ohař. Naprosto s tím pánem souhlasím, že průlom do akumulace energie změní svět. Jen si všimněte, jak mění svět technologie těžby břidlicového plynu. Arabský východ krotne, Putinova imperiální politika jde do kolen. A kdyby se podařilo energii nafoukanou do větrníků a polapanou v kolektorech udržet po rozumnou dobu za rozumné peníze, svět by byl...

Neříkám, že lepší. Ale rozhodně by byl jiný a je na vás, zda byste to považovali za něco dobrého nebo špatného.

LN, 29.12.2014