Kdo jsou to „Hnědočeši“, ví každý uživatel internetu.. Myslím, že to vědí i novináři a mnoho dalších, leč předstírají, že ne. To slovo je v klatbě. Něco, co se nesmí oficielně vyslovit. Slovo-tabu, veřejně nevyslovitelné, slovo, po jehož vyřčení nastanou děje a věci strašlivé. Říkali naši předkové a dnes euroamerická multikulti levice. Na toho, kdo je vysloví, bohové sešlou hromy a blesky a společnost jej vyobcuje. Wikipedie říká, že: Za tabu se považuje i hovor na zakázané téma. To může vést k deformaci (např. eufemismu) nebo nahrazení zakázaných slov. Marvin Harris, hlavní představitel kulturního materialismu, se pokoušel vysvětlit tabu jako důsledek ekologických a ekonomických podmínek společnosti. Ovšem Wikipedie také dodává: „Také to, co v jedné společnosti je naprosté tabu, v jiné může být naprosto normálním chováním.“

Pro společenství lidí na internetu je toto slovo celkem běžné. Mnohé lidské skupiny také dříve nahrazovaly slova či jména, která byla nějakou silou - třeba šamany anebo vládci - zakázána. Jako tomu bylo u starých Slovanů, kde bylo tabu „tajné jméno“ tvora, který má velkou sílu a v lese „ví, kde je med“. Čili dnes obyčejné slovo „medvěd“.

A pokud by někdo neznalý chtěl objasnit slovo „Hnědočech“ z titulku, existuje mezi diskutéry úzus, že se jedná se občana české státní příslušnosti. Ovšem z etnika dnes v politickém ptydepe (výraz ptydepe rád používal Václav Havel) nazývaném „Romové“. Které ovšem po staletí neslo název Cikáni a za mnoho let osobní spolupráce s nimi vím, že si tak sami od nepaměti říkali. A mezi sebou říkají dodnes. Ovšem ne všichni a všude. Češí Romové jsou v Británii zásadně politicky korektně nazýváni Čechy. To má pak různé dopady. V různých souvislostech.

Například v rámci diskuze o norském případu odebrání českých dětí jejich matce. Tam vyplouvají totiž na povrch také další „hezké“, či spíš nehezké věci o zavádění totalitních praktik eurohujerských neomarxistů. Jejichž praxe začíná být čtenáři označována, stejně jako praxe Norska, za nacistické praktiky. S tímto označením plně souhlasím. Ale odebírání českých dětí není specialita jen Norska, Také Británie. Ale o tom později.

Odebírání dětí, jak se ukazuje, se dnes děje v mnoha státech EU. Svorně přitom pachatelé vykřikují o tom, jak učiní „prostému lidu“ dobře. Stejně jako dříve nacisté - a také bolševici.

V rámci provětrávání neuvěřitelného skandálu v Norsku vylezly najevo děsivé věci i u nás. Kdy prasklo, jak si jakási polovzdělaná osoba s mozkem vymytým dnešní propagandou usmyslela bojovat proti pedofili.. Ač o tom problému evidentně nic neví, v oboru je nevzdělaná. I učinila tak. „Objevila“ u jedné pětileté dívenky „příznaky sexuálního zneužívání“. Jak sama rozhodla a hned běžela za jinými „odbornicemi“. Brzo jí šly na ruku další blběnky na úředních místech, a to až po soudkyni. Otce na veřejnosti za přítomnosti dítěte odvedla policie, vyslýchala a orgány „konaly“: zděšené děti sebraly matce a už to jelo. Až se nakonec otec malých děvčátek pod tlakem úřadů a policie a tím vyhecovaného „veřejného mínění“ oběsil.

Mimochodem, to nikoho z těchhle neuvěřitelně sebelibých nafoukaných a nezodpovědných lidí, většinou ženských, nenapadlo, jak strašně ubližují v prvé řadě těm malým holčičkám? O které jim prý jde? Které budou do smrti stigmatizovány tím, že údajně měly anebo mohly mít za otce pedofila?! Protože i kdyby byl otec nakonec prohlášen desetkrát za nevinného, budou celý život žít pod děsivým tlakem takzvaného veřejného mínění: „Víte, pani, tam určitě něco bylo, bůhví, co s těma dětma dělal, ale oni to jen tomu hajzlovi nedokázali.“ “No jo pani, ale to holčička to řikala, že ho tatínek má velkého, pani, jak by to věděla?!“ “Bacha, pani, ona támdle jde…“ Atd.

Což však není všechno. Když se hrábne do senkruvny plné... ehm... ehm „výkalů“, a to i politických a společenských, tak prostě vyplave to, co tam je. A co europapaláši stále zakrývali rozléváním hektolitrů mediálních voňavek.

A tak prasklo, že v Británii bylo v posledních letech mnoho „českých dětí“ odebráno svým rodičům. Nejprve se říkalo, že šlo o 160 dětí, pak se číslo vyšplhalo někam ke třem stům. Mimochodem, to je téměř poloviční počet Wintonových dětí zachráněných před nacisty. Těch bylo 669.

Kdo zachrání tyto děti odebrané jejich rodičům? Českým občanům, nikým neodsouzeným, se státní příslušností ke státu Unie? Ačkoliv zde existuje Česká republika s pečlivě vypracovaným systémem ochrany dětí, což nikoho „ve vyspělé Evropě“ (oblíbený termín našich pisálků a žvanilů) nezajímá.

Fanatická feministka, neomarxistka, ministryně práce a sociálních věcí za ČSSD Marksová se nechala slyšet, že (levicové totalitní) orgány v Norsku se nemohou mýlit. Prý také mají právo neuveřejňovat údaje, na základě kterých děti odebraly. To je neuvěřitelný nacisticko-bolševický výklad práva v podání Marksové. Je-li to pravda, nelze považovat Norsko za demokratickou civilizovanou zemi. Každý má v demokracii právo na obhajobu, nikomu nesmí být upírána právo na informace a veřejný proces, včetně možnosti skutečného odvolání. Žádný civilizovaný stát nesmí držet na svém území občana jiného státu proti jeho vůli, aniž by se tento něčím provinil. Čím se provinily ty děti?

Navíc Marksová opakovaně a doložitelně v případu norských dětí lhala. To je ovšem asi v okolí těchto lidí a dnes už i v ČSSD běžné.

Když se ukázalo, že případy podobné Norsku jsou také v Británii a že jich jsou stovky, jako by se nic nestalo. Teprve na nátlak několika poslanců, když věc pronikla na veřejnost, začaly naše úřady lenivě reagovat. Ovšem ani potom nikdo z řad lidskoprávníků nezareagoval. Jen Marksová prohlásila, že si myslí, že i v těchto případech bude zcela určitě vše v pořádku! Což je divné, že. Nic o tom úředně neví a přitom ví, že je to pořádku?!

Mám tedy dojem, že ona přesně ví, o co v Británii jde. A proč většině těch rodičů byly děti odebrány. Jde o naše tmavší spoluobčany, kteří se, tak jako muslimové, odebrali do západní Evropy a hlavně do Británie coby „ekonomičtí emigranti“. Že při tom anglické orgány „sbalily“ také děti českých gadžů (bělochů), je jen symptomatické.

Zde musím udělat malou vysvětlovací vsuvku. Příklad. Před cca 15 lety jsem se jel podívat do Kostnice, kde byl upálen Hus. Na památky.

Dále jsem překračoval hranice z Německa do Švýcarska na jednom maličkém, v lesích schovaném přechodu. Kde přecházeli hranici většinou jen místní. Nechtělo se mi objíždět až na přechod na dálnici. I když vím, že na malých přechodech se člověk s českým pasem může dostat do různých situací. Už jsem tak byl na rakousko-německých hranicích považován za uprchlíka z Jugoslávie s nějakým zfalšovaným pasem, ve Španělsku na letišti nás považovali za Čečence (se všemi náležitostmi včetně nastoupivších samopalníků), syna, protože na sobě měl koženou bundu, vytáhli v Basileji z auta obsazeného držiteli českých diplomatických pasů, neb jim byl podezřelý, atd.

Risknul jsem to. Což byla chyba. Předem upozorňuji, že jsem jel v autě „střední třídy“, běžně oblečen a, jak se říkalo na vojně, oholen, vykoupán a vhodně ustrojen. Jistěže mne vytáhli z auta, jistěže lezli do kufru i za sedadla, otevřeli motor, jistěže jeden odešel s pasem, zatímco druhý mě hlídal, ale dokonce stáhli i do té doby otevřenou závoru.

Švýcarský celník se objevil asi za dvacet minut, podal mi pas a omluvil se. Když jsem se ptal, co na mně bylo podezřelého, tak pravil, že všechno. Hlavně já sám. Základem jeho omluvy bylo, že on totiž ani jeden z nich netušil, jak se přiznali, kdo takový Čech je a jak se pozná . A myslím, že i Česko hledali i na mapě. Nakonec celník pravil: “To je těžké, z nás skutečně nikdo neví, jak takový Čech vypadá.“

S podobnými dotazy se na mne u jedné pumpy na francouzské dálnici obrátili dva francouzští policisté. Když slyšeli, jak mluvíme, chtěli přátelsky vědět, odkud jsme. Ptali se nás, kde leží Česká republika, chtěli vědět, zda jsou Češi většinou šikmoocí nebo jako my, jestli jsou všichni třeba kudrnatí a jakou máme barvu pleti. A jestli bydlíme v domech a tak.

To není nic neobvyklého. Minulý týdne mně jeden mladý bankéř na jistém semináři prozradil, že když byl na setkání finančníků v USA, o přestávce jej oslovila jedna dáma. Silně jej politovala, že je u nás stále hlad a že se u nás pořád střílí. Mladý bankéř se jí zeptal, jestli tato dáma - patřící profesí mezi renomované americké bankéře - ví, kde je Česká republika. Dáma pravila, že to bohužel přesně neví, a kde že to tedy je? Už našňupnutý mladý muž se jí zeptal, zda ví, kde je v Evropě Německo. Dáma po chvíli přemýšlení sdělila, že ano, že už to ví. Tak jí sdělil, že je rád. A že Česká republika leží prakticky uprostřed Německa. Ještě když mi to vyprávěl, supěl.

Ale vraťme se k dětem. Berme za holý fakt, že při pohledu západních občanů směrem na Východ běžný tamní občan a hlavně úředník ve své optice vidí jen samé drbany, mužiky opilé vodkou, bydlící v zemljankách. A když má někdo z Východu lepší oblečení, tak to bude ruský mafián. Kolik jich takhle ztvárnil jen pan Roden v amerických filmech, he?!? Jak se ví, jeho první role byla ve filmu „15 minut“, kde úspěšně sehrál roli zločince jménem Emil Slovak. Pokud tedy lidi z Východu nejsou mafiáni, jsou to přinejlepším nevzdělaní burani.

Benjamin Kuras ve své knize “Soumrak bílého muže“ ukazuje, jak si angličtí „gentlemani“ představovali před sto lety sami sebe jako vrchol lidské dokonalosti . V zápiscích z 1. světové války mladý stoupenec eugeniky (vědy o různých kvalitách lidí a lidských ras obecně), válečný hrdina, napsal do deníku:
„Každý den děkuji Bohu, že mě udělal Angličanem, mohl mě taky udělat šimpanzem, blechou, Francouzem a nebo Němcem.“

Domnívám se, že žádného jiného člověka, třeba Slovana, nejmenoval jen proto, že je na žebříčku „kvalit“ tvorů považoval za něco stojícího níž než blecha. Tu určitě znal. A až na malé výjimky se tento pohled na tvory stojící níž než oni u anglických gentlemanů nezměnil. Ovšem ani u Francouzů a my na tom nejsme o moc lépe. Našinci většinou považují Ukrajince za nějakého horšího Rusa, Rumuna obecně za zloděje a Bulhara za kapsáře. Jak je o tom v rámci politické korektnosti informuje nás tisk a televize.

Do Británie se v určité době najednou nahrnulo množství „Čechů“, ve skutečnosti našich „nepřizpůsobivých“ občanů – a to za podpory řady „západních“ grázlů, kteří na tom vydělávali obrovské peníze, a našich „investikraviních novinářů“. Mimo jiné si ti grázlové v duchu jistě mnohokrát řekli: „Děkujeme, pane Klíma, za náborové agitky v televizi.“ Romové vytažení z nejhorších ghett byli poučeni aby se ihned se prohlásili za Čechy. Ostatně měli to v dokladech. Podle sčítání lidu se v roce 2001 přihlásilo k romské národnosti jen asi 12 000 lidí. Tak za koho jiného?

A v tomto okamžiku začne fungovat v multikulti prolhané Evropě celý systém politické korektnosti. Však jej z novin a televize znáte. Marokánec bydlící půl roku u Bruselu je prý Belgičan, Alžířan z Paříže ve službách Islámského státu je „Francouz“ a Rom z Chánova je Čech.

A těchhle Romů v ekonomické emigraci, tyjících z velkorysé britské podpory a z britské, neuvěřitelné obecně rozšířené, nevzdělanosti a arogance, byly najednou v Británii stovky. Zásadně pak opovrhovaní jako verbež. To není nic nového a výjimečného.

Vzpomeňte si na postavu Hercule Poirota. Doplňte to o britskou sociální síť, nabubřelost a pocit kulturní převahy a také o oblíbené lhaní o vlastní úspěšnosti a je to. Romské děti se nám pak vrací po „dokončení docházky“ v Británii jako negramotné osoby. Což je skutečnost. Na věci se ale podepsala také neschopnost této části Romů v Británii alespoň napodobovat místní sociální zvyky a standardy, což je pak obecně vnímáno jako typická vlastnost Čechů. Někdo pak udělá pár novinových článků o „českých zločincích“, které oběhnou celou Evropu, a je to. Podobně se ovšem v západní Evropě chová nejen úředník, ale i běžný obyvatel.Postoj k těmto dětem se tak velice podobá způsobu, který používali kdysi (původem britští) Australané v postoji k Aborigincům, původním obyvatelům Austrálie. Odebírali jim děti v mesianistické představě „nadřazené rasy“ a dávali je do „kulturní výchovy“. Jistěže jen pro jejich dobro.

V Norsku jsou lovnou zvěří hlavně děti rodičů z východního světa, z východní Evropy specielně, a tak značná část tohoto systému žije z kradených dětí východních cizinců. (Na muslimy se však nesmí sáhnout, i kdyby jich děti byly špinavé, a to jsou, a negramotné, a to jsou.) Cílem jsou děti polské, slovenské, ruské, indické atd. To má svůj hluboký ekonomický a ideologický smysl. Že se systém vymkl jakékoliv kontrole, a to nejen u dětí „z východu“, už ví i mnoho Norů. Ale síla přesvědčení rozmazlených a vypasených Norů, věřících, že „konají dobro“ pro děti primitivů, je obrovská.

Postoj norské vlády, její levicové předsedkyně a také jejich velvyslankyně u nás vůči nám, ale i vůči Slovákům, Rusům a dalším, je z jejich vystoupení zřetelný: neuvěřitelně pohrdavý a nadřazený.

V Británii je to ještě vylepšeno o chování dosti velké části tam odešlých Romů, kteří měli značné problémy už i u nás. Prostě typ bývalých obyvatel Chánova (ten se dnes až neuvěřitelně zlepšil), ale i romského lumpenproletariátu typu „Matiční ulice v Ústí“ - nepracují ani tam. Dodnes se živí i tam drobnou zlodějinou, nejsou schopni běžné výchovy dětí. Jistěže ne všichni, ale ti nejviditelnější jsou dodnes naprosto nesocializovaní a měli by dnes už problémy i se značnou částí Romů u nás. Ovšem v Británii jsou prostě bráni jako typičtí Češi a jejich „výkony“ v zločineckém prostředí jsou rychle vyhlašovány do celé Evropy.

Takže se nám tady namotalo dohromady několik problémů:

- Multikulti ideologie a dopady politické korektnosti ve vyjadřování, což je jen jiný název pro lhaní.

- Neustálá, u nás zatajovaná arogance obyvatel a úředníků západních zemí vůči občanům východních států bez ohledu na to, zda jsme anebo nejsme v EU.

- Zbabělost našich vlád, kdy například, místo aby problém samy řešily, dovolily, aby britští úředníci dělali selekci českých občanů na letišti v Ruzyni (což pochopitelně uráželo i integrované Romy).

- Naši politici jednali a uhýbali pod tlakem lidskoprávníků, jako byli tehdá mocní Kocáb, Bursík a další. Popravdě řečeno, největší zlodějina v Česku, tedy fotovoltaika, je z hlediska budoucnosti daleko menší malér.

- Dnes jsou klony Bursíka ve vládě ČR a kašlou na nějaké ukradené děti. Proč by vysvětlovali svým chlebodárcům a donátorům, kdo u vlastně u nás vlastně žije. A že jejich gypsies nejsou naši Romové. Už proto, že většina britských gypsies sice dodnes kočuje, ale je bílá. A má jiné sociální dějiny a zvyky.

Nevím, jak na odebírání dětí Romům v Británii zareaguje naše veřejnost. Zda bude zděšena z Romů- Cikánů, kde byly děti vždy centrem rodiny a miláčky všech, anebo zda bude říkat, že je dobře, že jsme se jich zbavili. To je ovšem hloupost, mírně řečeno. Oni nás tam reprezentují a pro Západ představují Čechy.

Naše politiky, kteří to mají „v referátě“ a měli by se o to starat, však hlavně zajímají jejich hovadské intriky. Zda si koupil Mynář dům za „správné“ peníze, jestli se konečně splní jejich sen o zákazu kouření v restauracích a jestli nově vzniklé vrstvě „neodvolatelných úředníků“, těchto českých sirů Humphreyů, mají přidat šest miliard ročně, aby si je ochočili... Ale české děti i děti českých Romů jsou jim, jak se říká, u pr... zadku.

Jaká jsou fakta: Euorhujerská Evropa si udělala nejprve byznys z vytváření předpisů kolem dětí a následně zjistila, že kradení dětí rodičům, celý ten opatrovnický kšeft, je daleko lukrativnější. Možná víc než drogy. Konečně on to byl druhý nejlukrativnější byznys zločinu po celá staletí je. Dříve se mu říkalo obchod s bílým masem a týkal se víceméně dospělých. Dnes jsme vynalezli úředně posvěcený obchod s „dětským masem“.

Praktická rada je jediná. Nikam s malými dětmi za hranice nejezděte a už vůbec se tam nestěhujte. U nás si najděte předem specialistu na „týrání dětí a pedofilii“. Stačí totiž, abyste dítě plácli přes zadek (nedejbože v zahraničí na pláži) a už je nikdy neuvidíte. A vaše dítě bude nějaké organizaci a někomu osobně vydělávat peníze. Posílané státem.

Jak taková péče vypadá po letech v praxi, kvůli tomu, abyste viděli následky, nemusíte jezdit do Norska anebo do Británie. Pusťte si nějaký americký kriminální seriál, třeba „Sběratelé kostí“ nebo „Námořní vyšetřovací služba“ nebo „Kriminálka Miami“, tam jsou problémy dětí vyrostlých v pečovatelských rodinách, postav vystupujících v ději, ukazovány a řešeny neustále.

A mě tak před létem napadlo: Jak je to dneska v Chorvatsku? Tam už nějaký malér byl, když český tatínek řval na pumpě na své nezvedené děti. A někdo bdělý a ostražitý zavolal policii. Tehdy ho nakonec pustili a děti mu vrátili. Ale dneska? Marksová a Dienstbier vám nepomohou a český Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí už vůbec ne.

A až vám děti seberou, budete si za to moci sami. To alespoň v případě dětí v Norsku, jak tvrdí norská velvyslankyně a soudružka Marksová.

V případě muže, co se oběsil, vyhlašuje u nás totéž sociálka v Nýrsku, co rodině sebrala dvě malé děti. Ta jednoduše prohlásí „chybu jsme neudělali“ a basta (viz zde).

Což tvrdí i vedoucí odboru vnitřních věcí radnice v Klatovech Milan Janošík. Také naše místní čacká policie vykládá s drzostí sobě vlastní, tedy vykládá to tisku zástupce velitele klatovské kriminálky Antonín Šmíd, že ani u nich nikdo žádnou chybu neudělal. Všichni jsou nevinní jako lilie! Jen ta mrtvola je tam nějak navíc. A zničený život dvou malých děvčátek a jejich matky.

Soud se nevyjádřil, žádný soudce asi nemá čas. Už slyším, jak „hlas lidu „ buráci“: Oni nemají čas, protože všichni na tom soudu počítají, co si za ty peníze, o kterých v akci „Soudci sobě“ rozhodli, že jim „právem“ patří, koupí. Za „těžkou a odpovědnou“ práci. Tak si myslím, stojí to těm soudcům vůbec za to?

Marksová se raduje, jak se nebude kouřit, a je přesvědčena, že je všechno v přádku - a hlavně aby úředníci dostali ty miliardy. Za ty prachy by se daly u nás vychovat všechny ty v Británii ukradené děti. Ministr Zaorálek ječí na presidenta, že nemá rád islamisty a říká o nich, že jsou teroristé. On sám poslal Norům nótu, no tak co?!

Co je jim všem do nějakých dětí, které seberou rodičům, což všechny poznamená na celý život? Co je jim do otce rodiny, který se oběsil? Co je jim do žen, které úřady v Norsku donutily, aby se rozvedly se svými muži, jinak že jim dítě nikdy nevrátí? A jedna slepičí novinářka z toho usuzuje, že „asi nebylo s těma manželama vše v pořádku“.

Vítejte v nové, socialistické Evropě!

Myslím, že děti raději dnes ani nemějte, aby vám je, až to někoho napadne, nesebrali, Nebo aby vás neobvinili z pedofilie a násilí, když je budete koupat a hladit. Aby vám nakonec nezbylo než se léta marně trápit, co je s vaším dítětem, které smíte vidět jednou za rok na čtvrt hodiny. Jak proběhlo tiskem, norská matka mnohonásobného vraha Breivika smí svého syna vidět každý měsíc. On je ovšem Nor, že?! To je fakt lepší se oběsit. Jsem zvědav, co bude, až někomu „prdne v kouli“. A tomu, kdo mu dítě sebral, prostě podřízne krk anebo ho zastřelí.

Lidskoprávníci a profesionální bojovníci za naše lepší příští jsou v klidu. Já ne. Já jsem osobně zažil, když bolševici u nás odebírali děti politickým vězňům. Nenapadlo mne, že se to někdy vrátí ve formě potrestání těch, co už zas nejdou s myšlenkami a názory levicových totalitářů.

A je mi úplně jedno, jestli se tahle hnusota dnes děje gadžům anebo Romům.