27.4.2024 | Svátek má Jaroslav


EKONOMIKA: Voda

20.1.2011

Kdo nese finanční odpovědnost za razantní zdražování vody?

Od nového roku stoupnou prakticky ceny všech energií. Elektřina doplácí na špatně fungující státní správu i zákonodárné sbory, které umožnily schválení zákona na masivní výstavbu solárních elektráren za ceny hrazené především daňovými poplatníky. Významnou položkou budou i faktury za vodu. Přestože její spotřeba u nás neustále klesá, její cena za vodné a stočné pravidelně stoupá. Podle mého názoru jsou zde dvě hlavní příčiny.

Jako první lze uvést neuvážený příslib před podpisem přístupové dohody ČR do Evropské unie v tématice životního prostředí. Velmi diskutabilní byl závazek, že do nesmyslně blízkého roku 2010 vybudujeme čistírny odpadních vod v obcích nad 2 tisíce obyvatel. Záleželo na diplomatickém umění, zda se prosadí několik nezbytných přechodných období. Závěrečná jednání vedl náš hlavní vyjednávač pan Telička. Zásadně, snad z osobních nebo jiných důvodů, odmítal uznání argumentů pro uplatnění přechodných období. Jako zástupce ministerstva průmyslu a obchodu jsem požadoval prodloužení přechodného období do roku 2015 až 2020. Odpor Ministerstva životního prostředí k prodlouženému termínu byl jednoznačný, takže přechodné období nebylo uplatněno.

Již v roce roku 2003 bylo zřejmé, že nedomyšlený a ideový závazek nemůžeme splnit. Většina obcí byla zadlužena a příspěvky Státního fondu životního prostředí i Ministerstva financi byly k nezbytným nákladům kolem 65 miliard korun málo významné. Na podnět ministra průmyslu a obchodu bylo prosazeno usnesení vlády ukládající ministru životního prostředí provést rozbor reálných finančních možností, případně diplomatickou cestou konzultovat vzniklý problém v Bruselu. Výsledkem bylo pouze ujištění tehdejšího lidoveckého ministra životního prostředí pana Ambrozka, že problém je řešitelný, jednání s EU nejsou účelná, neboť se očekává příliv peněz ze strukturálních fondů. Uskutečnilo se pouze několik jednání s EU bez velkého výsledku a starost o výstavbu čistíren odpadních vod byla převedena na Ministerstvo zemědělství. Jistě se nenajde nikdo, kdo by nechtěl mít čisté vodní toky. Naprosto jednoznačný požadavek se musí řešit nikoliv ideologicky, ale i zdravým rozumem. Situace ke konci roku 2010 je alarmující. Sto třiceti osmi městům a obcím neuváženě slíbené čistírny odpadních vod chybějí. Chybějí i finanční prostředky na jejich vyprojektování a výstavbu. Obce zůstávají zadlužené, výstavba čistíren odpadních vod zde nebyla logicky zahájena.

Za druhého hlavního viníka považuji urychlenou privatizaci vodárenských společností. Stát si sice nárazově ekonomicky pomohl, avšak bude to zřejmě cesta do pekel. Vodárny bez zábran využily svých výhod malé konkurence a oznámily opět značné roční zvýšení cen vody. Pro řadu regionů je to již zcela neúnosné. Podle odborných prognos se bude cena i nadále zvyšovat. Pomohou si snad pouze ti občané, kteří mají možnost vykopat si vlastní studnu. Podle statistiky hygienických orgánů jsou stávající studně asi z padesáti procent nevyhovující, především z mikrobiologického hlediska.

Zvyšování cen vody zdůvodňují vodárenské společnosti investicemi do nových kanalizací a čistíren odpadních vod s limity přísnějšími, než požadují směrnice EU. Smutnou skutečností zůstává, že urychlenou privatizací jsou vodárny ve většině případů v rukách velkých zahraničních vlastníků. Značné zisky vodárenských společnosti jdou mimo ČR a nepomohou příjmové části deficitního státního rozpočtu.

Tak, jak je u nás obvyklé, nikdo za nic nemůže. Nedomyšlený závazek ČR proto budou muset opět zaplatit naši občané ve zvyšujících se cenách za vodné a stočné. Rovněž stát, který uzavřel přístupovou dohodu s EU, nepřijde zkrátka. Po roce 2010 může být vystaven finančním sankcím od Evropského soudního dvora. Může jít o další sérii zbytečných výdajů ze státního rozpočtu, takže se bude šetřit na všem potřebném.

Ve zkráceném znění vyšlo v Právu 7.1.2011