Žijeme naštěstí v době, která někdy lépe, někdy hůře přijímá existenci různorodých menšin, národnostních, náboženských, sexuální orientace atd. Straně zelených slouží ke cti, že v těchto případech se staví ve prospěch méně početných či slabších proti početnějším, silnějším. Připojme k uvedeným typům také menšiny názorové a pokusme se pochopit, proč by odpověď na otázku z titulku měla znít: Ano.

Převažující stranický názor vychází z nezastupitelnosti obnovitelných zdrojů energie. Praxe však přináší i rozčarování a vyvolává potřebu předložené koncepty znovu a důkladněji promyslet. Jsme svědky polemiky o přínosu biopaliv v dopravě. Regiony se potýkají s odporem k výstavbě větrných elektráren a neodborně postavených bioplynových stanic. Zřejmě ani sebedůkladnější oponentury ke zprávě nezávislé energetické komise mnoho nezmění na jejím konstatování, že obnovitelné zdroje energie mohou při současné spotřebě hrát v ČR pouze doplňující úlohu.

Znepokojivé zprávy ze světa i každodenní vývoj cen pohonných hmot ukazují, že civilizace se přibližuje k nevídanému zlomu. Jeho sjednocujícím faktorem je míra využívání fosilních paliv. V tomto oboru není bohužel v ČR mnoho alternativ, a zřejmě i proto předseda komise profesor Pačes doporučil, aby zbývající zásoby uhlí byly ponechány pro potřeby teplárenství.

V následujících letech zcela určitě poroste využití zemního plynu, jehož spalování produkuje méně škodlivin než uhlí. Cena plynu je ale vázána na ceny ropy, a prognóza je proto velmi nejasná. Kromě toho je plyn často z regionů s ještě méně předvídatelným politickým vývojem.

Do diskusí se tedy opět dostávají ekologické limity těžby uhelných revírů. Otázce se nevyhýbá ani zpráva Pačesovy komise. Česká politická reprezentace tak stojí před dvěma problematickými rozhodnutími: prolomit těžební limity, nebo se vydat cestou jaderné energetiky.

Z pohledu životního prostředí je samozřejmě nejhorším možným scénářem prolomení těžebních limitů a současné budování jaderné energetiky. Obě cesty zpráva komise otevřela. Zdá se, že nezbude jiná volba než vybrat variantu méně škodlivou. V debatách kolem problému podle mého názoru zatím chybí hledisko podmínek, za nichž by další rozvoj bylo možné připustit. Nezastupitelný je jistě důraz na bezpečnost. Logickou součástí jaderné volby by měl být harmonogram útlumu uhelné těžby. Jaderná energetika má ale své otevřené otázky, a proto by třetí nezrušitelnou podmínkou měly být práce kolem jejich dořešení. Při tom je možné využít bohaté evropské zkušenosti, které má s jadernou energetikou Francie. Inspirující je i příklad surovinově chudého Finska, které právě staví nový jaderný reaktor s nadstandardními prvky bezpečnosti a kde zelení jsou ve vládě.

S ohledem na vyhrocující se stanoviska vrcholných politických představitelů si dovolím předpovědět, že vlastní diskuse o energetické budoucnosti je teprve na počátku a že vývoj v podzimních volbách přinese nové podněty.

Právo, 18.7.2008

Autor je členem Strany zelených