29.8.2016 | Svátek má Evelína






EGYPT: Výroční ohlédnutí

21.3.2014

Jsou země, kde vyhlásit referendum není žádný problém. Nemám na mysli pouze vyspělé Švýcarsko, které nám tak rádi dávají různí Okamurové a Cibulkové (nepopírám: právem) za vzor, ale také třeba rozvojový Egypt.

Na den (19/3 - s gratulací všem Josefům) připadlo třetí výročí prvního plebiscitu v pomubarakovském Egyptě. Považme: Husní Mubarak odstoupil 11. února 2011 a už 19. března si Nejvyšší rada ozbrojených sil (SCAF), která se po prezidentově demisi chopila moci, nechala v referendu posvětit dočasné ústavní změny. V zemi, o níž si nemálo našinců myslí, že je zaostalejší než ČR, na to novému režimu stačilo pět týdnů.

V podstatě žádný problém: když se chce, tak to jde. S reformou ústavy tehdy souhlasilo 77 % těch, kdo se referenda zúčastnili.

Byl to první milník na cestě od pomubarakovského Egypta k Egyptu … ale jakému vlastně? Toť otázka. Následující tři roky, jichž jsme všichni byli, byť mediálně na dálku a někteří z nás zčásti i na místě svědky, nedávají jednoznačnou odpověď. Existují dokonce hlasy, které říkají, že dnešní pomubarakovský Egypt je víc mubarakovský než kdykoli po první revoluci (z 25. 1. 2011).

V tomto článku, u příležitosti třetího výročí zmíněného "svatojosefovského" referenda, si připomeneme další klíčové okamžiky, které se v Egyptě od 19. 3. 2011 udály.

Také proto, že formální demokracie ještě nezaručuje demokracii skutečnou. Jak je zřejmé z příkadu Mursího.

Třicátého března 2011 vydala SCAF prozatímní ústavu, podle níž byly prezidentské pravomoci, do zvolení nové hlavy státu, svěřeny tomuto kolektivnímu armádnímu orgánu; v jeho čele stál tehdy polní maršál Mohamed H. Tantáví. Turisté mohli tehdy zaznamenat: na letištích zmizely portréty Mubaraka, ale Tantávího pověšeny nebyly.

Z hlediska cesty od autoritářského k demokratickému režimu byly veledůležité první popřevratové všeobecné volby. Egypt měl tehdy dvoukomorový parlament. Do dolní komory (Lidové shromáždění), se volilo po etapách od 28. listopadu 2011 do 3. ledna 2012. Výsledek byl lehkým šokem a předznamenal budoucí problémy. Na celé čáře vyhráli islamisté.

První na pásce byla strana Svoboda s spravedlnost (politická odnož Muslimského bratrstva) v "Demokratické alianci" (názvy nás nesmí mýlit, viz za studené války název NDR a skutečnost) s menšími stranami; obsadila ve sněmovně 235 křesel. Druhý za ní byl Islámský blok, jemuž dominovala islamistická, nábožensko-konzervativní partaj Núr; ta získala 123 mandátů.

Neislamisté, ať už středopraví nebo středoleví, silně zaostali. New Wafd Party, národně-liberální strana s orientací středopravou, se musela spokojit s 38 místy a středolevé uskupení Egyptský blok s 35 místy. K tomu musíme dodat, že egyptská dolní sněmovna čítala v té době 508 zákonodárců, že nadpoloviční většinu tvořilo 255 z nich a že islamisté z obou bloků měli pohodlnou většinu 235+123=358 hlasů.

Zelená s křídly

Nedosti na tom. V rozmezí od konce ledna do 22. února 2012 se konaly volby do horní komory (Rada Šúra) – a dopadlo to téměř jako přes kopírák. Ze 180 volených zástupců do 270členné horní sněmovny (90 jmenuje hlava státu, v tomto případě SCAF) získaly:

- Svoboda a spravedlnost … 105 mandátů
- strana Núr … 45
- New Wafd Party … 14
- Egyptský blok … 8

Egypt po volbách do obou zákonodárných sborů silně zezelenal a vládnoucím islamistům narostla křídla, což se projevilo zanedlouho. Pětadvacátého března 2012 byla zformována 100členná komise pro přípravu nové ústavy, která byla asi tak pluralitní a reprezentavitvní jako egyptská dolní sněmovna po posledních volbách v Mubarakově éře, které se konaly 29. listopadu 2010. (Prezidentova Národní demokratická strana tehdy obsadila v Lidovém shromáždění 420 míst, zatímco New Wafd Party 6, slovy šest.) V komisi dominovali islamisté, což vyvolalo masivní kritiku ve veřejném mínění (kvůli tomu se revoluce z 25. ledna přece nedělala). Desátého dubna 2012 byla činnost komise pro přípravu ústavy soudním příkazem ukončena.

Dalším veledůležitým milníkem roku 2012 byly dvoukolové prezidentské volby. V nich se potvrdila převaha islamistů, byť jejich kandidát Mohamed Mursí zvítězil jen těsně (51,7 %), zatímco Ahmed Šafík, poslední "Mubarakův" premiér zaostal zcela nepatrně (48,3 %), což také o čemsi svědčí.

Druhé kolo volby prezidenta skončilo 17. června a o několik dní předtím se udály dvě zásadní věci. Nejprve byla 13/6 zvolena parlamentem nová komise pro přípravu ústavy – nikoli nepodobná té první, tedy s dominující většinou islamistů. Ovšem o den později přišel šok.

Politický zázrak

Nejvyšší ústavní soud prohlásil volby do dolní komory za neplatné. Důvod? Proběhly v rozporu s ústavou. Neboť o 2/3 křesel se měly ucházet partaje a o 1/3 nezávislí. V praxi ovšem v rámci této třetiny také kandidovali straníci. Téhož dne (14/6) pak SCAF sněmovnu rozpustila.

Osobní vsuvka. Pro nás, kdo jsme s obavami o osud Egypta sledovali dění v éře po Mubarakovi, přišla tato změna jako dar z nebe. Jako politický zázrak. Sám jsem pocítil obrovskou úlevu a neméně velkou naději, že se snad Egypt, bezpochyby regionální velmoc a klíčový hráče na Blízkém východě, podaří od islamistického režimu vrátit zpět na cestě ke skutečné demokracii, což snad bylo cílem revoluce z 25. ledna 2011.

Zřejmě nikoli náhodou 17. června 2012, tedy v den, kdy končilo druho kolo volby hlavy státu, oznámila SCAF ústavní dodatek, jímž si rozšířila pravomoci: mj. pokud by chtěl (nový) prezident vyhlásit válku, musel by tomu předcházet souhlas ozbrojených sil.

Kdo s koho

Dvacátého čtvrtého června 2012 oznámila Nejvyšší volební komise, že Muhammad Mursí je právolatně zvoleným prezidentem – a záhy začal politický boj o moc mezi ním, justicí a v posledku SCAF. Už 8. července vydal dekret, jímž znovu obnovil činnost rozpuštěné dolní sněmovny. To opět přivedlo masy občanů do ulic. Desátého července Nejvyšší ústavní soud potrvrdil platnost svého verdiktu o rozpuštění parlamentu – a o den později se mu prezident Mursí podrobil. Mír mezi složkami vedení státu však nenastal. Prezident víc a víc tlačïl na pilu.

Dvanáctého srpna svým dekretem zrušil ústavní dodatek, který vydala SCAF 17. června (viz ob odstavec výše). Udělil si plné výkonné a legislativní pravomoci včetně prezidentského dohledu nad přípravou nové ústavy. Téhož dne poslal do penze šéfa SCAF maršála Tantávího a ministrem obrany jmenoval (tehdy) generála Sisiho.

Kardinální chyba

Té se Mursí dopustil 22. listopadu 2012. Vydáním dalšího dekretu se pokusil o to, co mnozí nazývají pokusem o ústavní převrat.

V dekretu se píše, že (čl. VI) "prezident může přijmout nezbytné kroky a opatření na ochranu země a cílů revoluce," přičemž (čl. II) "předchozí ústavní deklarace, zákony a dekrety vydané prezidentem od ujmutí se úřadu dne 30. června 2012 až do doby přijetí ústavy a zvolení dolní komory parlamentu jsou konečné a závazné a nelze se proti nim odvolat žádným způsobem a u žádného subjektu."

Tímto dekretem Mursí kromě jiného vyloučil pravomoc Nejvyššího ústavního soudu přezkoumávat jeho rozhodnutí, zda jsou v souladu s egyptskou ústavou.

Profesor práva na Káhirské univerzitě k tomu tedy řekl: "Touto deklarací ukončil prezident vládu zákona a soudního systému. Je to absolutní fašismus."

Fašismus nefašismus, dekret vyvolal takovou bouři nevole, že jej musel Mursí 8. prosince 2012 zrušit. Nicméně příprava islamistické ústavy spěly ke svému konci a v témže měsíci byla v referendu schválena. Pro bylo 63,83% hlasujících.

Islamisté na čas vyhráli.

V dalších měsících to byl ale Mursí, kdo tahal za stále kratší konec lana. 21. února 2013 vyhlásil dekretem parlamentní volby na duben téhož roku. A zase neuspěl. Správní soud tento termín na začátku března 2013 zrušil, protože nalezl opět pochybení. Horní komora (která rozpuštěna nebyla) opomněla poslat text návrhu volebního zákona k posouzení Nejvyššímu ústavnímu soudu. Prezidentská kancelář to nakonec se skřípěním zubů uznala – očekávalo se tedy, že volby se budou konat až v druhé polovině roku.

K tomu ovšem nedošlo, protože Mursí byl po revoluci z 30. června 2013 armádou sesazen (3/7). Prozatímním prezidentem se stal šéf nejvyššího ústavního soudu Adlí Mansúr, který dekretem o dva dny později rozpustil islamistickou horní komoru. Ve dnech 14. a 15. ledna 2014 schválila egyptská veřejnost v referendu novou ústavu (98,2% pro) a 8. března vydal Mansúr dekret o volbách prezidenta.

Nyní se již čeká na termín prezidentských voleb a na jména kandidátů. A teprve po dalších měsících dojde na volby do parlamentu, který je ovšem podle nově přijaté ústavy jednokomorový.

Stejskal.estranky.cz



Diskuse


B. Rybák
15:00
23.3.2014

I. Schlägel
7:30
21.3.2014

počet příspěvků: 2, poslední 23.3.2014 03:00









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.