Proto je jistě chvályhodné, že elitní společnost podnikatelů Prague Business Club dává s několika neziskovými organizacemi dohromady projekt Protikorupční město roku. Platforma bude na základě údajů z veřejně dostupných zdrojů sledovat aktivity krajských a městských úřadů a posuzovat je v pěti ukazatelích. Po zpracování získaných dat sestaví žebříček transparentnosti jednotlivých měst.

Jak výše napsáno, jde o úmysl chvályhodný. O příznivém efektu plánu se však dá zřejmě s úspěchem pochybovat. Organizátoři prý nechtějí dávat městským úřadům "cejch" korupčníků, ale naopak radnice a magistráty pozitivně motivovat. Zbývá se zeptat, co tato aktivita přinese občanům. Člověk se jednou za rok z novin dozví, že úřad jeho města na tom není v žebříčku korupčnosti zrovna nejlépe, ale co mu to bude platné? Má se přestěhovat jinam? Nebo má začít věřit, že radní se po této zprávě stali vzorem poctivosti?

Boj proti korupci je běh na dlouhou vzdálenost, kdy je třeba poznatky neustále a opakovaně - nikoliv jen jednou za rok - zveřejňovat, aby je lidé i státní úředníci měli pořád na očích. Příklad by si zmínění podnikatelé a neziskovky mohli vzít třeba z projektu Bankovnípoplatky.com, který díky svému iniciátorovi Patriku Nacherovi běží už šestým rokem a jehož stálý tlak na peněžní ústavy přináší své ovoce. Otázka korupce však spočívá i ve změně myšlení lidí a té se pouhým zveřejňováním korupčníků dosáhnout nepodaří, to je běh na ještě delší trať.

Protikorupční město roku je nicméně společensky určitě prospěšnější než plán podnikatele Janouška, který chce po vzoru Státní bezpečnosti vytvořit síť udavačů a s jejich poznatky pak nakládat dle svého uvážení. Proto zaráží, že i Prague Business Club si zvolil za ústřední postavu svého tažení Libora Michálka, který se stal "svatým Václavem boje proti korupci" díky tajně pořízené nahrávce a jejímu zveřejnění. Nyní si tento pán vzpomněl, že mu před půl rokem tehdejší ministr Drobil podepsal 150tisícovou odměnu, a tvrdí, že šlo o úplatek. I taková Kristýna Kočí měla aspoň tolik rozumu, aby peníze od Víta Bárty uschovala u notáře, zatímco pan Michálek o nich jen hovoří.

Postavit si tedy takového člověka do čela zavání už dopředu pořádnou blamáží, přitom přísnější dohled nad našimi krajskými a městskými úřady bychom my i ony úřady potřebovali jako sůl.