Už to budou brzy dva roky, kdy jsem poprvé psala o projektu Deky z lásky. Článek tehdy vyšel na Našem Zvířetníku i na mém webu, zde: http://www.vave.biz/index.php/projekt-deky-z-lasky .

Tehdy naše občanské sdružení (dnes spolek), které organizuje šití patchworkových přikrývek pro těžce nemocné a postižené děti, existovalo pouze dva měsíce, naše webové stránky byly úplně nové a měli jsme asi tři žádosti o deku. Když jsem vám chtěla ukázat, jak taková deka vypadá, musela jsem dát odkaz na podobné sdružení v Polsku, kde podobný projekt běžel už několik let.

Deka, archiv Vave

Před těmi dvěma lety, kdy jsem se do činnosti občanského sdružení Deky z lásky zapojila, jsem měla intuitivní pocit, že se jedná o dobrou věc. Ale musím přiznat, že teprve časem jsem doopravdy pochopila, jak je šití obrázkových dek pro nemocné děti užitečným a hluboce lidským projektem. A to pro všechny zúčastněné. Pro rodiče dětí, kterým darovaná deka přináší povzbuzení a pocit, že nejsou na světě sami. Pro dítě, kterému deka přináší radost. I pro všechny švadlenky, které se na dece podílejí, protože jim taková práce přináší nejen potěšení, ale i naplnění.

Děti jsou dar. Všechny děti, pro které šijeme deky, byly dětmi radostně očekávanými, jejich rodiče se na ně těšili a plánovali si pro ně budoucnost. Pak se ale něco stalo a dítě přišlo na svět s nějakým závažným hendikepem. Nebo se ten hendikep či vážné onemocnění objevilo s odstupem několika dnů, týdnů, nebo dokonce i několika let. Dokonce se stává, že šijeme postupně pro víc dětí v rodině, protože jejich nemoci se projevují teprve časem. Nebo se v rodině přes veškerá vyšetření narodí další sourozenec s postižením.

Hluboce smekám před rodiči těchto nemocných dětí; často to jsou jen maminky, které zůstaly s dítětem či dětmi samy. Dojímá mě, s jakou radostí vítají každý sebemenší pokrok nebo další vybojovaný den. Obdivuji jejich trpělivost a optimismus, ale i odvahu a vytrvalost. A také víru a naději, kterou mají.

Když dítě dostane svou deku, maminky poděkují, napíší dopis, který je rozeslán všem švadlenkám, jež se na přípravě deky podílely. Je to úžasná zpětná vazba. Maminky přikládají fotografie svých dětí s dekou a popisují radost, jakou jim deka přinesla. Píší, jak se děti pomocí obrázků učí novým věcem, nebo jak si děti berou deku s sebou do nemocnice, protože spolu s ní si berou kus domova.

Deka pro Lukáška, archiv Vave

Jak už jsem zmínila, deky se šijí z vyšívaných či ušitých obrázků, podle přání dítěte. Někdy je překvapivé, jaké obrázky dítě preferuje. Tak třeba jeden patnáctiletý chlapec si přál cokoli, co souvisí s tříděním odpadů a odpadovým hospodářstvím vůbec. Jiného, teprve pětiletého chlapečka potěšily obrázky nářadí – kleště, kladivo, šroubovák a další vybavení pro domácí kutily. A další, stejně starý kluk si přál mít na své dece pavouky.

Ony vůbec zvířecí motivy patří mezi ty nejoblíbenější. Už se šily deky čistě medvídkové, dinosauří či motýlkové, ale nejčastěji se na dekách asi najde mix zvířat a oblíbených pohádkových postaviček. A úplně největším oblíbencem je starý dobrý Krteček a jeho přátelé.

Deka pro Kristýnku, archiv Vave

Zvířata se ovšem účastní šití dek i jinak, než že stojí modelem pro obrázek. Typickým zvířetem patchworkářky je kočka milující krabice s látkami a povalující se na rozložených obrázcích a dílcích budoucí deky. Kočky také často části dek položené na zemi přemisťují podle svého a nezřídka se stává, že si nějaký ten kousek látky ukořistí a odnesou.

Rozárka pomocnice, archiv Vave

V této nežádoucí činnosti pozadu nezůstávají ani další domácí mazlíčci jako jsou psi, ptáci a nejrůznější hlodavci. Proto hodně patchworkářek šije s foťákem zavěšeným proklatě nízko u pasu, neb je nutné dokumentovat každý mezikrok, aby se v případě potřeby dal původní záměr hladce zrekonstruovat. Protože jakmile nefotíte, hned vám zvěř dílo přestaví.

Rozárka průzkumnice zkouší odolnost deky pro Natálku, archiv Vave

Je samozřejmé, že po takové pomoci je nutné deku po ušití vyprat a pokud možno usušit v sušičce a tím ji řádně odchlupit, aby děti dostaly deky připravené k okamžitému použití. Totiž když dorazí do rodiny balíček s dekou, vypadá asi takto (úryvek z dopisu jedné maminky):

„To bylo radosti!!! To bylo jásání, že tolika jásotu jsme nezažili ani o Vánocích!!! Nejprve se kluci radovali z překrásných a originálních přáníček, z drobných dárečků a největší štěstí následovalo po vybalení dek a polštářku. Myslím, že šťastně jásali všichni tři stejně, jsou spokojení, nadšení, ihned se do dek zabalili, pak se pod ně schovávali a večer si pod nimi ustlali rovnou na zemi :-D“

Zítra je mezinárodní den dětí. Děti po celém světě dostávají od rodičů i prarodičů dárečky, pořádají se pro ně různé zábavy, soutěže a výlety. Je to svátek, kterým vlastně oslavujeme naši budoucnost, v některých případech i poněkud bombasticky a okázale.

Já bych ale chtěla především oslavit všechny nemocné a hendikepované děti i jejich statečné rodiče, kteří se snaží po celý rok a kteří se nevzdávají. A stejně tak bych ráda oslavila všechny lidi, kteří těmto dětem a jejich rodinám jakýmkoli způsobem pomáhají a povzbuzují je. Třeba právě tím, že pro nemocné děti připravují a šijí krásné, veselé a barevné deky. Do dnešního dne jsme díky obětavým lidem předali deky již 115 dětem z celkového počtu 139 žádostí.

Proto bych ráda touto cestou poděkovala vám všem, kteří nám již téměř dva roky nejrůznějším způsobem pomáháte plnit poslání spolku Deky z lásky. Tedy rozdávat nemocným dětem patchworkové přikrývky, které zahřívají nejen tělo, ale i duši.

Odkaz na web spolku Deky z lásky: www.dekyzlasky.cz

Galerie již ušitých dek: http://vave-patch.rajce.idnes.cz/Deky_z_lasky_-_galerie

Pomocníci při šití jsou zde:  http://vave-ri1.rajce.idnes.cz/Pomocnicci_pri_siti