HISTORIE ZABÍJENÍ ČÍNSKÉ KOMUNISTICKÉ STRANY

VI. ZPŮSOBY A NÁSLEDKY ZABÍJENÍ

IDEOLOGIE ZABÍJENÍ ČKS

ČKS se vždy v rozvíjení ideálů marxismu-leninismu považuje za velmi talentovanou a kreativní, ve skutečnosti vytváří zlo, jaké nemá v dějinách lidstva obdoby. Zakládá si na komunistické ideologii sociální jednoty, aby podvedla společnost a intelektuály, používá výsledky vědy a technologický rozvoj k popření víry a k propagaci naprostého ateismu. Uplatňuje komunistickou ideologii, aby znemožnila osobní vlastnictví a Leninovu teorii a praxi násilné revoluce, aby vládla zemi. Zároveň stále více posiluje nejzkaženější část čínské kultury, tu, která rouhačsky bojuje se základními čínskými tradicemi.

ČKS vynalezla úplnou teorii a operační strukturu „revoluce“ a „nepřetržité revoluce“ pod diktaturou proletariátu; použila tento systém, aby změnila společnost a zajistila diktaturu Strany. Její teorie má dvě části – ekonomický základ a filosofickou nadstavbu (kulturu vládnoucí Strany) pod nadvládou proletariátu. Podle této teorie ekonomický základ ovlivňuje filosofickou nadstavbu, ale filosofická nadstavba může mít zpětný vliv na tento ekonomický základ. Aby posílila tuto nadstavbu, a především svůj vliv, musela Strana nejdříve začít revoluci od ekonomického základu, což obnášelo:

1. Zabíjení vlastníků půdy jako řešení problému výroby [19] na venkově a
2. Zabíjení kapitalistů jako řešení problému výroby ve městech.

Na úrovni nadstavby bylo zabíjení použito opakovaně, aby si Strana udržela absolutní kontrolu v oblasti ideologie. To obnášelo:

1. Vyřešení otázky politického postoje intelektuálů ke Straně

ČKS opakovaně zahájila kampaně na reformování myšlenek intelektuálů. Obvinila intelektuály z buržoazního individualismu, buržoazních ideologií, apolitických názorů, beztřídní ideologie, liberalismu, atd. Vymýváním mozků je připravila o důstojnost a zničila jejich svědomí. Zničila jejich nezávislé myšlení a mnoho jejich předchozích dobrých vlastností. Než přišla Strana, intelektuálové vyznávali ušlechtilé hodnoty, jako: „Mluvili otevřeně o spravedlnosti, věnovali svůj život spravedlnosti, chudoba s nimi nepohnula, vzdorovali násilí a nepoddávali se bohatství...” [20] „Člověk by se měl nejdříve starat o budoucnost státu a až nakonec o své vlastní štěstí.” [21], „Každý obyčejný člověk by se měl cítit zodpovědný za úspěchy nebo nezdary svého národa.” [22] a „Šlechetný člověk by měl činit dobro pro národ, pokud je bohatý, a zdokonalovat sám sebe, pokud je chudý.“

2. Zahájení Velké kulturní revoluce a zabíjení lidí, aby ČKS získala absolutní kulturní a politickou moc

ČKS nejdříve začala kampaně masového charakteru uvnitř a vně Strany a začala likvidovat osobnosti literatury, umění, divadla, dějepisné vědy a školství obecně. Na začátku ČKS zavraždila několik známých lidí jako např.: „Městečko Tří Rodin [23], Šao-čchi, Wu Chan, Lao Še a Ťian Bozan. Později se zabíjení rozrostlo na „malou skupinku uvnitř Strany“ a „malou skupinku uvnitř armády“, a nakonec to vyústilo v situaci, kdy se lidé v celé zemi, včetně těch uvnitř Strany a armády, zabíjeli navzájem. Ozbrojené útoky odstraňovaly „nepřátele Strany“ fyzicky, kulturní útoky je ničily mentálně. Šlo o extrémně chaotické a násilné období vlády ČKS. V krizích Strana potřebovala oživit svou moc a podněcovala zesílení démonické stránky lidské povahy na samé maximum. Každý mohl libovolně zabíjet ve jménu „revoluce“ a „obrany Maova revolučního směru“. Takové celonárodní ničení lidské přirozenosti bylo nevídané.

3. Masakr spáchaný ČKS na náměstí Tchien-an-men 4. července 1989 byl odpovědí na demokratické nároky

Toto bylo poprvé, co ČKS veřejně zabíjela civilisty, aby potlačila protesty proti zpronevěře, korupci a tajným dohodám mezi vládou a obchodníky. Spolu s protesty byly vzneseny požadavky na svobodu tisku, projevu a shromažďování. V průběhu masakru na náměstí Tchien-an-men ČKS dokonce zinscenovala, jak lidé pálí vojenská vozidla a zabíjejí vojáky, aby podnítila nenávist mezi vojáky a civilisty, což vedlo k tragédii, kdy Lidová armáda zmasakrovala vlastní občany.

4. Zabíjení lidí s různým náboženským vyznáním

Pro ČKS je životně důležité ovládat víru lidí. Aby se ji na počátku její vlády povedlo různými bludy lidi podvést, začala odstraňovat veškerá náboženství a vyznání. Když se ČKS setkala s duchovní vírou nové éry – s Falun Gongem – znovu vytáhla svůj řeznický nůž. Započala pronásledování Falun Gongu tak, že zneužila principů pravdivosti, soucitu a snášenlivosti a skutečností, že praktikující nelžou, nepoužívají násilí a nezpůsobují žádnou společenskou nestabilitu. Když získala zkušenost s pronásledováním Falun Gongu, ČKS pokročila i v ničení lidí jiných vyznání. Ťiang Ce-min a ČKS tentokrát vystoupili sami a přímo, aby zabíjeli, vyhnuli se použití jiných lidi nebo skupin.

5. Zabíjení lidí, aby pravda zůstala skryta

Občanské právo znát pravdu je dalším slabým místem ČKS; zabíjí lidi proto, aby blokovala informace. V minulosti byl „poslech vysílání nepřátelského rádia“ těžkým zločinem, za který mohli být lidé uvězněni. V poslední době, kdy byly státní satelity nebo kabelové televizní systémy opakovaně „napíchnuty“, aby mohla být lidem v Číně odhalena pravda o pronásledování Falun Gongu, Ťiang Ce-min vydal tajný rozkaz „zabíjet bez milosti“. Liou Čcheg- ťün, který provedl jeden z těchto vstupů do médií, byl umučen k smrti. ČKS zmobilizovala Úřad 610 (organizaci podobnou Gestapu nacistického Německa, která byla vytvořena za účelem pronásledování Falun Gongu), policii, prokurátory, soudy a systém internetové policie, aby mohla lidi lépe monitorovat.

6. Strana usiluje o vlastní zájmy za cenu odepření práva na život

Teorie nepřetržité revoluce vlastně znamená, že se ČKS nikdy nevzdá své moci. V současné době vytvořily korupce a zpronevěra uvnitř ČKS mnoho konfliktů mezi absolutní mocí Strany a právem lidí na život.

Když se lidé zorganizují, aby ochránili svá práva, ČKS použije násilí a bude mávat řeznickým nožem před tváří takzvaných „vůdců“ těchto hnutí. Pro tyto účely má připraveno 100 milionů ozbrojených policistů. V dnešní době je ČKS na zabíjení připravena daleko lépe, než v době masakru na náměstí Tchien-an-men 4. července 1989. V té době musela narychlo zmobilizovat své vojenské síly. Ale jak ČKS tlačí své lidi do slepé uličky, natlačila tam i sebe sama. ČKS se dostala do bodu takové zranitelnosti, že (jak říká čínské přísloví) „když fouká vítr, považuje i stromy a trávu za nepřátele“.

Z výše uvedeného je zřejmé, že ČKS je zlovolný duch, obývající tuto zemi. Je jedno, jak se v různých obdobích a na různých místech proměňuje a rozdílně chová. ČKS zabíjela lidi v minulosti, zabíjí je dnes a bude v zabíjení pokračovat i v budoucnosti, aby si udržela absolutní moc.

RŮZNÉ ZPŮSOBY ZABÍJENÍ ZA RŮZNÝCH OKOLNOSTÍ

A. Propaganda před akcí

V závislosti na různých časových obdobích používala ČKS různé způsoby zabíjení. Ve většině případů ČKS před tím, než někoho zabila, nechala svou oběť očernit státní propagandou. Potom řekla: „pouze trest smrti mohl odlehčit pobouření lidí“, jakoby lidé požadovali po ČKS, aby zabíjela. Ve skutečnosti ČKS pobouření lidí sama podněcovala.

Například drama „Bělovlasá dívka“ [24], které úplně překroutilo lidovou legendu, bylo použito jako nástroj v propagandistických kampaních. Příběhy o lichvě a vodních žalářích, o kterých se mluví v dramatu „Liou Wen-cchaj“, jsou také všechny smyšlené. Účelem těchto překroucených povídek bylo, aby se lidé „naučili“ nenávidět statkáře. ČKS běžně démonizovala své nepřátele, dokonce i čínského prezidenta. V lednu 2001 ČKS zinscenovala „sebeupálení“ na náměstí Tchien-an-men, aby podnítila nenávist lidí vůči Falun Gongu, a pak zdvojnásobila svou masivní likvidační kampaň proti němu. ČKS nejenže změnila způsoby zabíjení lidí, ale dokonce je zdokonalila využitím nových informačních technologií. Dříve ČKS podváděla lidi pouze v Číně, dnes klame lidi po celém světě.

B. Podněcování davů, aby zabíjeli lidi

ČKS nejen zabíjí lidi mechanismy své diktatury, ale také je provokuje, aby se zabíjeli navzájem. I kdyby ČKS měla nějaká omezení, když se zabíjením začala, v době, kdy podněcovala lidi, aby se do něj zapojili, už nic nemohlo toto vraždění zastavit. Například, když ČKS zahájila svou pozemkovou reformu, povolila všem krajským úřadům pozemkové reformy popravovat statkáře, jak je libo.

C. Zničení ducha člověka, před tím než zabijí jeho fyzické tělo

Dalším zvykem je zničit v člověku jeho ducha před tím, než je zlikvidován fyzicky. V dějinách Číny ani vládci té nejkrutější dynastie čínské historie, Čchin (221-207 př.n.l.), neničili lidského ducha. ČKS nikdy nedala lidem příležitost, aby zemřeli jako mučedníci. Jejich taktikou bylo zmírnění rozsudku těm, kteří se přiznali, a jeho zpřísnění těm, kteří odporovali. „Sklonění hlavy jako přiznání zločinu je jediný způsob, jak přežít“. ČKS nutí lidi, aby se vzdali svých názorů a víry, nutí je zemřít bez důstojnosti. Ti, kteří by zemřeli důstojně, by povzbudili další. Pouze když lidé zemřou velmi ponižujícím a ostudným způsobem, jedině pak ČKS dosáhne svého cíle - ovládnout masy. Důvodem, proč ČKS pronásleduje Falun Gong tak krutě a zuřivě, je to, že praktikující Falun Gongu považují svou víru za důležitější, než svůj život. Když se ČKS nepodařilo zničit jejich důstojnost, udělala vše pro to, aby mučila jejich fyzická těla.

D. Utiskování lidí použitím metody „cukru a biče“

ČKS při svém útisku používá metody „cukru a biče“, s jedněmi se přátelí, zatímco druhé bije. ČKS se stále snaží napadat malou část populace, okolo 5 %. Většina společnosti je podle ní dobrá, jen potřebuje být vychovávána. Výchovné metody ČKS můžeme rozdělit do dvou skupin: metoda hrůzovlády a metoda laskavosti. První z nich využívá strachu, aby lidé věděli, že ti, co se postaví Straně, nedopadnou dobře, a také je nutí stranit se těch, kteří se do sporu s komunistickou stranou dostaly v minulosti. Druhá lidi nabádá, aby si získali důvěru Strany a aby s ní byli v souladu, pak budou nejen v bezpečí, ale možná budou i povýšeni nebo získají jiné výhody. Lin Piao [25] jednou řekl: „Malá část [potlačena] dnes a malá část zítra, a za chvíli to bude dohromady velká část.“ Ti, kteří se radovali, že přežili jednu čistku, se většinou stali obětmi té následující.

E. Likvidace potencionálních hrozeb v zárodku a tajné mimosoudní zabíjení

V nedávné době ČKS přijala modely „vyhlazení problému v zárodku“ a „utajeného nezákonného zabíjení“. Například stávky dělníků a protesty rolníků se stávají stále běžnějšími, a tak ČKS odstraňuje taková hnutí ještě před tím, než se rozrostou, a to tak, že zatkne jejich „vůdce“ a odsoudí je ke krutým trestům. Jak se svoboda a lidská práva stávají ve světě běžným a samozřejmým trendem, ČKS se neodvažuje odsoudit žádného praktikujícího k trestu smrti. Avšak po Ťiang Ce-minově prohlášení: „nikdo není zodpovědný za smrt praktikujícího Falun Gongu“, jsou praktikující Falun Gongu zabíjeni po celé zemi. Ačkoli čínská ústava garantuje občanům právo apelovat, ČKS používá tajnou policii nebo najímá vrahy, aby praktikující, kteří přicházejí apelovat, zastavili, zatkli, uvěznili v pracovních táborech či v lepším případě poslali zpět domů.

F. Zabití jednoho člověka pro výstrahu ostatním

Příklady tohoto jsou pronásledování Čang Č’-sin, Jü Luo-kche a Lin Čao. [26]

G. Skrývání pravdy o zabíjení pomocí umlčování

Známí lidé s mezinárodním vlivem jsou obyčejně umlčeni, ale ne zabiti. Účelem toho je skrýt zabití těch, kteří nemají žádný vliv ani moc a jejichž smrt nebude veřejnost zajímat. Například, během kampaně na potlačení reakcionářů, ČKS nezabila vysoce postavené generály jako byli Long Jun, Fu Cuo-i a Tu Jü-ming, vraždila úředníky a vojáky nižších vrstev KMT. Dlouhodobé zabíjení ČKS zničilo duše čínských lidí. Dnes je v Číně mnoho lidí, kteří mají sklon k zabíjení. Když se odehrál teroristický útok na USA dne 11. září 2001, mnoho Číňanů se z toho na internetových stránkách radovalo. Zastánci „neomezované války“ proti USA a západnímu bloku byli všude a rozsévali strach mezi lidmi.

ZÁVĚR

Kvůli informační blokádě ČKS není možné zjistit, kolik lidí přesně zemřelo následkem různých pronásledování, která se během vlády komunistů odehrála. Jen ve výše zmíněných čistkách zemřelo přes 50 milionů lidí. Navíc ČKS zabila příslušníky etnických menšin v Sin-ťiangu, Tibetu, Vnitřním Mongolsku, Ju-nanu a dalších místech; informace o těchto vražedných incidentech jsou těžko dosažitelné.

Kromě těch, kteří zemřeli, nelze zjistit, kolik lidí bylo zmrzačeno, psychicky onemocnělo, bylo dohnáno k šílenství a depresím nebo vyděšeno k smrti protrpěným pronásledováním. Každá smrt je tragédií, která zanechala nekonečný smutek v duších členů rodiny oběti.

Japonské Yomiuri News jednou uveřejnily reportáž, ve které stálo, že průzkum centrální čínské vlády ve všech 29 provinciích a přímo ovládaných městech v té době ukázal, že okolo 600 milionů lidí se stalo přímými obětmi Velké kulturní revoluce nebo jí bylo negativně ovlivněno. To znamená zhruba polovinu čínské populace. Stalin jednou řekl: „Smrt jednoho člověka je tragédie. Smrt jednoho milionu lidí je statistika.“ Když se zjistilo, kolik lidí zemřelo hlady v provincii S‘-šuan, Li Ťing-čchuan, dřívější tajemník komunistické strany v S‘-šuanu poznamenal: „Ve které dynastii neumírali lidé?“ Mao Ce-tung řekl, že: „Oběti jsou nevyhnutelné v jakémkoliv boji. Smrt je častá.“ To je výsledek komunistického ateistického pohledu na život. Proto při perzekuci, kterou v Sovětském svazu vedl Stalinův režim, zahynulo 20 milionů lidí – deset procent populace SSSR. ČKS zavraždila na 80 milionů lidí, což je také téměř deset procent populace (v období konce Velké kulturní revoluce). Rudí Khmerové vyhladili dva miliony lidí, tedy jednu čtvrtinu populace Kambodži. V Severní Koreji zemřelo při hladomoru milion obyvatel. To jsou krvavé dluhy komunistických stran ve světě.

Kulty zla obětují lidi a jejich krev používají k uctívání zlých duchů. Komunistická strana od doby svého vzniku nepřetržitě zabíjí – když nemohla zabít ty, kteří byli mimo Stranu, zabíjela své vlastní lidi - aby si oživila své „třídní boje“, „vnitrostranické boje“ apod. Strana klade na obětní oltář svého kultu zla i vlastní generální tajemníky, vůdce vojsk, generály, ministry a další.

Mnoho lidí si myslí, že bychom měli dát ČKS čas, aby se změnila sama, říkají, že se ve svém zabíjení v poslední době docela krotí. Přesto, i když zabijete jen jednoho člověka, stále ještě zůstáváte vrahem. Z širší perspektivy je její režim na zabíjení založený, ČKS zabíjí tolik lidí, kolik je potřeba, aby si udržela moc. Její činy jsou nepředvídatelné. Když lidé ztratí silný pocit strachu, ČKS jich zabije více, aby v nich probudila pocit hrůzy. Když se lidé Strany opravdu bojí, stačí pár mrtvých, aby se tento pocit mezi lidmi udržel. Aby byl pořádek udržen, stačí, když Strana ohlásí svůj úmysl zabíjet. Poté, co lidé zažili bezpočet politických hnutí a čistek, vytvořili si reakci podmíněného reflexu na teror ČKS, a zabíjení už není dokonce ani potřeba zmiňovat. Dokonce postačuje, když propagandistická mašinerie ČKS začne kritizovat masy - lidé si ihned automaticky obnoví vzpomínky na zabíjení.

Kdykoli se pocit hrůzy u lidí oslabí, ČKS upraví intenzitu zabíjení. Počet zabitých sám o sobě není důležitý; důležitá je kontinuita jejího zabíjení. ČKS se nestala vlídnější a ani se nezbavila svého řeznického nože. To jen lidé se stali více poslušnými. Jak jednou lidé povstanou a žádají více, než je pro ni přípustné, ČKS nebude váhat zabíjet.

Náhodné vraždění je nejúčinnější metodou, jak šířit strach, což je cíl, kterého ČKS potřebuje dosáhnout. Ve velkých historických čistkách byly identita oběti, podstata jejího zločinu a průběh soudního procesu s obžalovaným záměrně utajovány. Aby se vyhnuli ohrožení sebe sama, lidé často omezili své projevy a činy na „bezpečnou“ úroveň. Tato autocenzura dokonce překonala tu, kterou na lidi uvalila ČKS. To je důvod, proč se lidé v každém hnutí přikláněli „k levičáckému spíše než k pravičáckému“ chování, následovali přání vlády a částečně se čistek i účastnili. Každá úroveň vládních úředníků se snažila hnutí rozšířit, aby si zajistila vlastní bezpečnost, proto čím nižší úroveň, tím byla kampaň krutější. Toto celonárodní dobrovolné zesilování teroru pramenilo z principu náhodného výběru obětí, jaký ČKS uplatňuje.

ČKS se ve své dlouhé historii zabíjení přeměnila na zvráceného masového vraha. Zabíjením ukájí svůj zvrhlý pocit nejvyšší moci, pocit, že rozhoduje o lidských životech. Uklidňuje jím svůj nejniternější strach. Potlačuje tak společenský neklid a nespokojenost, způsobenou svými dřívějšími vraždami. Směsice krvavých dluhů ČKS znemožnila, aby její záležitost mohla být nějak shovívavě rozřešena. ČKS může jen dále pokračovat v silném útisku a totalitním způsobu vlády, aby se udržela naživu až do poslední chvíle. Navzdory příležitostným přeměnám, kdy ČKS odškodnila oběti svého vraždění, se její krvežíznivá povaha nikdy nezměnila. Je ještě méně pravděpodobné, že se změní v budoucnosti.

Vysvětlivky:

19. Jeden ze tří nástrojů (prostředky pro výrobu, technika výroby a výrobní vztahy), kterými Marx analyzoval společenské třídy. Výrobní vztahy se týkají vztahu mezi lidmi, kteří vlastní nástroje výroby a těmi, kteří je nemají... jako např. vztah mezi statkářem a rolníkem, nebo vztah mezi kapitalistou a dělníkem.
20. Od Mencia.
21. Od Fan Čong-jana (989-1052), předního čínského pedagoga, spisovatele a vládního úředníka z Dynastie Severní Sung. Úryvek pochází z jeho básně „Šplhání na věž Jüe-jang“
22. Od Jan-wu (1613-1682), významný vědec rané dynastie Čching.
23. Městečko Tří Rodin byl literární pseudonym tří spisovatelů v 60. letech (20. století), Teng Kchuo, Wu Chan a Liao Mo-ša. Wu byl autor hry „Chai Žuej rezignuje na svoji funkci“, kterou Mao chápal jako politickou satiru na jeho vztah s generálem Pcheng Te-chuaiem.
24. Děj Bělovlasé dívky byl původně o ženské božské bytosti a neměl nic do činění s třídními konflikty. Avšak perem spisovatelů ČKS byla tato hra změněna na „moderní“ drama, operu a balet, které byly použity na podnícení třídní nesnášenlivosti.
25. Lin Piao (1907-1971), jeden ze starších vůdců ČKS, sloužil pod Mao Ce-tungem jako člen politbyra, jako místopředseda (1958) a ministr obrany (1959). Lin je považován za architekta Velké kulturní revoluce. V roce 1966 byl navrhnut za Maova nástupce, ale jeho obliba v roce 1970 opadla. V novinách o něm psali, že se zapojil do nezdařilého převratu, a že se pokusil odletět do SSSR, když bylo údajné spiknutí odhaleno. Když prchal před soudním stíháním, jeho letadlo se zřítilo v Mongolsku, následkem toho zemřel.
26. Čang Č’-sin byla intelektuálka, kterou ČKS během Velké Kulturní revoluce umučila za kritizování Maova selhání při Velkém skoku vpřed a za to, že otevřeně říkala pravdu. Vězeňští dozorci ji často svlékali do naha, svazovali jí ruce za zády a vhazovali ji do mužských cel, kde byla skupinově znásilňována, až zešílela. Vedení věznice mělo obavy, že by během popravy vykřikovala nějaké slogany, a tak jí před tím nechalo proříznout hrdlo. Ju Luoke a Lin Čao byli další dva intelektuálové, kteří zemřeli ve Velké kulturní revoluci podobným způsobem.