Jeden chlapík při procházce Paříží spatří pitbula útočícího na malé děvčátko. Nelení, vytáhne pistoli a dobře mířenou ranou nebezpečného psa skolí. Děvčátko je zachráněno.
Kolem zachránce se hned vyrojí reportéři:
"Jak se jmenujete, pane? Celá Paříž vás bude milovat a zítřejší titulek v novinách bude Hrdina zachránil malou holčičku před krutým psem!"
Chlap se ohradí: "Ale já nejsem z Paříže."
Reportér: " To je v pořádku, pane, celá Francie vás bude milovat a zítřejší titulek v novinách bude Hrdina zachránil děvenku před krutým psem!"
Chlápek řekne: "Já ale vůbec nejsem Evropan."
Reportér znejistí: "Tak odkud tedy jste?"
Muž odpoví: "Z Izraele."
Reportér se zachmuří: "Aha..."
Druhý den byl na hlavní stránce titulek Zločinný Izraelita zavraždil malé holčičce pejska!

Soudní přelíčení, napjatá atmosféra, nikdo z přítomných ani nedutá.
Soudce se ptá staré babičky: "Kolik je vám let?"
"Sedmašedesát, pane předsedo," odpoví stará žena.
"Řekněte nám, co se stalo," říká předseda.
"Seděla jsem takhle jednou v parku na lavičce a užívala krásného jarního dne. Najednou se objevil takový mladík a vetřel se ke mně na lavičku," vypráví rozechvělým hlasem babička.
"Znala jste toho muže?" chce vědět soudce.
"Ne, neznala, ale byl přátelský."
"A co bylo dál?" nabádá předseda.
"Položil mi ruku na koleno," zjihne stará paní, "a jemně mně pohladil..."
"Nechala jste ho?"
"Jistě, pane soudce," usměje se babička, "připomnělo mi to má mladá léta... Zavřela jsem oči a představovala si..." babička se zaráží.
"No, a jak to bylo dál?" pobízí soudce.
Babičce ztuhnou rysy: "Najednou ten spratek dal ruku pryč a zařval 'Apríííl!'
TAK JSEM HO ZABILA, HAJZLA JEDNOHO!"

Jedna dáma, zuřivá ochránkyně přírody a vůbec všeho, co se jen trochu zelená, se vypravila do chráněné krajinné oblasti střežit, zda tam nepáchá nějaký zlotřilec škodu rozhazováním papírků od bonbónů nebo - nedejbože - dokonce nepošlapává jistě převzácné kapradí. Zároveň hledala bytrým okem i případného lovce zvěře s flintou, který jistě chce ublížit každému nevinnému zviřátku, tomu nebohému tvorečkovi.
Aby si pátrání po nezbednících usnadnila, začala se obkročmo šplhat na vysoký strom, který rostl na vršku a nabízel bezvadný výhled do celé krajiny. Byla už skoro na špičce, když z dutiny stromu vylétla malá sova a zahoukala jí přímo do tváře.
Dáma se pochopitelně lekla a začala po kmenu padat dolů, či spíš stále rozkročmo po něm klouzala. Než dopadla na zem, dostalo se jí pod kůži velké množství třísek, a to samozřejmě v těch nejchoulostivějších místech.
Dáma, přemáhajíc nesmírnou bolest, opustila chráněnou krajinu a vyhledala nejbližšího lékaře. Tomu začala líčit, jaká je neohrožená enviromentalistka, jak brání přírodu proti všem zlosynům a jak obětavě vyšplhala na ten strom, aby se rozhlédla po nějakém vetřelci. A jakým způsobem z toho stromu taky spadla. Po dlouhém proslovu nakonec lékaře požádala, a by jí z intimních partií ony zadřené kousky dřeva vytahal.
Doktor dámu s velkou trpělivostí a účastí vyslechl a když skončila, požádal ji, aby přešla do vedlejší místnosti, posadila se tam a počkala, než ji přijde prohlédnout.
Jak lékař poručil, tak žena vykonala. Seděla ale na židli v ordinaci skoro půl dne a když se doktor konečně objevil, zuřivě se na něj obořila, že ji nechal tak dlouho čekat.
Doktor se smutně pousmál a pravil: "Milá paní, nekřičte na mě, vždyť já musel až do Prahy. Navštívil jsem ministerstvo životního prostředí, byl jsem na ministerstvu průmyslu, jednal jsem s náměstkem ministra zemědělství, musel jsem vyhledat správce té chráněné oblasti a ještě jsem hovořil se zástupci Strany zelených. Je mi líto, povolení k těžbě dřeva z chráněné krajinné oblasti jsem nedostal."