V Libanonu se znepokojivě stupňuje napětí s blížícím se výsledkem vyšetřování vraždy bývalého premiéra Rafíka Harírího mezinárodním tribunálem OSN. Výbuch bomby, který v únoru 2005 Harírího zabil, byl nejprve připisován Sýrii, která Libanon 29 let okupovala a ovlivňovala.

V zemi se zvedla vlna protisyrského odporu, která skončila stažením syrských vojáků ze země a demisí prosyrského prezidenta Emila Lahúda. Klid ale nenastal a nepřineslo jej ani volební vítězství protisyrské opozice – pokračovaly atentáty na politiky a novináře a v létě 2006 vypukla válka s Izraelem. Za vším stála jediná skupina – šíitské hnutí Hizballáh, financované a řízené Íránem a Sýrií a považované za teroristickou skupinu v Izraeli a Spojených státech. Situace se nezlepšila ani po loňských volbách, v nichž zvítězil protisyrský blok vedený synem zavražděného premiéra Saadem Harírím.

Hizballáh si vynutil vstup do vlády a rozsáhlé pravomoci a daří se mu brzdit chod kabinetu, vyvolávat konflikty a obnovovat syrský vliv. Dnes se překvapivé množství zdrojů shoduje, že Hizballáh chystá ozbrojený puč a převzetí moci v zemi.

Speciální tribunál OSN hodlá ještě před koncem roku obvinit z atentátu na Harírího nikoli Sýrii, ale několik prominentních členů Hizballáhu. Za hlavního strůjce má být označen Imad Mugníja, který patřil k nejhledanějším teroristům na seznamu FBI a Interpolu, než jej před dvěma lety zabil výbuch bomby. Za nejvýznamnějšího spoluorganizátora tribunál údajně považuje Mugníjova švagra Mustafu Badredína.

Reakce Hizballáhu na tuto zprávu byla až hysterická. Nejprve popřel jakoukoli vinu a obvinil z Harírího vraždy Izrael a když se tribunál po této stopě nepustil, vyzval libanonskou vládu k jeho bojkotu. Ozbrojenci hnutí převlečení za „ženy z lidu“ dokonce napadli a zranili mezinárodní vyšetřovatele při shromažďování důkazů na jedné klinice v Bejrútu. Generální tajemník Hizballáhu šajch Hassan Nasralláh pronesl koncem října plamenný projev, který si libanonské politické strany vyložily jako vyhlášení války. Hizballáh varoval premiéra před další podporou tribunálu, a jeden z poslanců hnutí dokonce označil spolupráci s ním za vlastizradu. Hizballáh dal najevo, že své členy tribunálu nevydá, a naznačil, že budou-li obviněni, propukne násilí. Vrcholem byl vojenský nácvik puče a převzetí moci koncem října.

Potvrdila jej řada médií, zpravodajských zdrojů i libanonských činitelů. Vývoj v Libanonu znepokojuje i Západ a Spojené státy, ale ty mají na celé situaci svůj podíl – mimo jiné i tím, že prozápadní libanonskou vládu dostatečně nepodporovaly a netrvaly na dodržení rezoluce OSN o odzbrojení libanonských milicí.

Hizballáh se tak stal v Libanonu nekontrolovatelným státem ve státě s obrovskou armádou vyzbrojovanou Íránem a Sýrií. Vlastní střely, které dokážou zasáhnout izraelský Tel Aviv, a nedávno získal i několik bezpilotních letounů. Svůj vojenský arsenál, zničený ve válce s Izraelem, už nejen doplnil, ale i znásobil a disponuje dnes 40.000 raketami. Své muže a zbraně má zejména v jižním Libanonu u izraelských hranic, kde je pod nosem jednotek OSN rozmístil ve více než stovce vesnic v obytných domech, školách a nemocnicích, aby v příští válce s Izraelem fungovaly jako lidské štíty.

Libanonská armáda je výrazně slabší a puči Hizballáhu nezabrání. Navíc ji skoro z poloviny tvoří šíité, kteří v lepším případě nepozvednou zbraň proti svým bratrům a v horším se k nim připojí. Scénář Hizballáhu je podle zpravodajských služeb následující: tribunál obviní jeho členy a proti tomu se zvedne vlna lidových protestů, tedy stoupenců Hizballáhu. Aby hnutí „předešlo chaosu a násilí“, vyšle do ulic ozbrojence a převezme moc. Podle západních zpravodajců dokáže ovládnout celý Libanon do tří dnů a neexistuje síla, která by mu v tom zabránila, včetně vlády Saada Harírího.

Puč Hizballáhu v Libanonu by měl dalekosáhlé důsledky nejen pro sousední Izrael, ale i celý region či americké zájmy. Analytikové předpovídají konflikt mnohem krvavější než libanonská občanská válka z let 1975–1990. Svrženou vládu nahradí proíránský režim, který bude otevřeně protiizraelský, protiamerický a nedemokratický a bude ohrožovat stabilitu a bezpečnost na celém Blízkém východě – a to v situaci, kdy už má Írán podle izraelských zpravodajců dostatek obohaceného uranu k výrobě jedné atomové bomby. Vláda Saada Harírího může volit buď spravedlnost, nebo mír.

Podle pesimistů však už pádu Libanonu do spárů Teheránu nemůže zabránit nic. Dobytí Libanonu Íránem na jeho cestě k hegemonii na Blízkém východě stvrdila i říjnová návštěva prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda v Bejrútu.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6