Je to titulek značně nadsazený, ale nikoli zcela nepřiměřený, zkrátka, je to normální titulek bulvárního média dnešních dnů: v sobotu měl narozeniny Davídek sousedů odnaproti a v neděli je měla Dominika. Samozřejmě Dominika se účastnila narozenin Davídkových a on zase jejích - plus deset dalších dětiček. Reje se ve vrcholných chvílích účastnili tři psi, Nora, Sally a leonberger Ronnie. Královnou dějů ovšem byla kočka, tedy kotě. Ta žije v hezkém symbiotickém vztahu se Sally a psů se tudíž nebojí, k úžasu a pohoršení naší Nory, která neví, co si má o tom všem myslet.

K zlatým hřebům nedělních dějů patřil turnaj v pétanque. To je ta hra principiálně podobná naší "čáře" - neházejí se ale peníze, nýbrž kovové koule. Cílem je přiblížení malé bílé kuličce zvané prasátko, přičemž je možno vyrážet a oddalovat koule soupeřovy – vždy jsou koule dvě a hází se na dvě kola. Absolutní trefa – podařila se Ljubě, její koule se dotkla prasátka.

Spát jsme šli znaveni. Před usnutím jsem si uvědomil ukrutnou pravdu: dětí tam bylo deset... a každé má s největší pravděpodobností někdy nějaké narozeniny.

Horko

Ano, nejmilejší pelíšek naší Nory je v těchto dnech chladivá dlažba v chodbě. Jiří W. Procházka před lety napsal báječnou povídku o životě ve dvourozměrném světě. Nuže, Nora se tomu dvourozměrnému ideálu velmi blíží. Snaží se proměnit v placku a co nevíc přilnout ke studenému. Na pokyn "půjdeme ven" se tváří, že neslyší. Nakonec ji přiměju vyjít z domu. Mrzutě pozoruje, jak se snažím otevřít vrátka. Horko je roztáhlo a nechce se jim. Pak je vytrhnu a teď se zase nechce Noře. Musím na ni trikem – vydám se přes ulici a mířím k domu naproti, kde bydlí Sally. To přece jen Nora nesnese, abych šel na procházku se Sally a nechal ji doma. Připojí se ke mně. Otevřu vrátka u sousedů. Sally tam leží ve stínu na dlažbě a snaží se prolnout do dvourozměrného světa. Na procházku? ptá se očima. Co je to za šílený nápad? Nakonec jde.

Hrozí nebezpečí, že bych šel jenom s Norou.

Souznění s Karlíkem

Fanánek na králíka Karlíka neštěká, kdežto Nora ano. Má to svoji logiku. Fanánek má štěkací období za sebou, vidí králíka Karlíka každý den a zevšedněl mu, kdežto pro Noru je Karlík pořád ještě vzácnost. Fanánek je zvyklý, kdežto Nora nikoli, v tom to je.

Králík Karlík má u Humlů na zahrádce oplocený výběh o více méně pruhovém půdorysu, o průměru tak asi dva metry. Vychovávání Nory je složité. Štěká; odvolám ji; přiběhne; deset vteřin leží u nohy; odběhne a štěká. A tak dál, až se do toho vloží Ljuba, že to dělám špatně. Následuje: Štěká; odvolá ji; přiběhne; deset vteřin jí leží u nohy; odběhne a štěká.

A Karlík? Více méně znuděně to pozoruje. Je na odnaučovací proceduru zvyklý.

Vstříc rušnému víkendu

V sobotu a neděli hlídám Fanánka! Budu slaměný vdovec a k Noře nafasuju Fanánka. Což o to, Fanánek je na mě zvyklý a posledně na návštěvě jsem mu půl hodiny házel gumového ježka a on mi ho poctivě nosil, tak poctivě, že jsem ho dával Noře za příklad. Vidíš, Noro? říkal jsme jí. Fanánek pochopil zlaté pravidlo, že není házení bez přinášení. Což je pravidlo, které Nora nepochopila a házení pokládá za zajímavé alotrium a čeká, že ji budu honit a že se bude se mnou o hozenou věc přetahovat.

Takže toto byto v pořádku a bylo by i nadála, ale ony začaly v okolí hárat feny. Včera Fanánek zdrhnul a naštěstí byl polapen dřív, než stačil vykonat nějakou nepřístojnost. Bude to rušný víkend, s Fanánkem přivázaném na popruhu k zápěstí!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena