aneb Topocentrický pohled na vesmír v červnu 2015

Nejlépe viditelnou planetou by chtěl tento měsíc být Saturn, protože je nad obzorem po celou, i když kratičkou, noc. Dokonce se bude snažit upoutat naši pozornost blízkými setkáními s Měsícem. Ale nebude mu to nic platné. Její Jasnost Večernice totiž vstupuje do největší východní elongace.

Jeden oběh okolo Slunce trvá Venuši necelých 225 dní. My se však díváme na Venuši ze Země, která také obíhá okolo Slunce. Protože Venuše je naše nejbližší sousedka, promítá se pohyb Země do zdánlivého pohybu Venuše po obloze velmi citelně. Když tedy budeme sledovat cestu Venuše mezi souhvězdími, vrátí se nám na stejné místo vůči Slunci nikoli za 225 dní, ale za více než jeden a půl pozemského roku. V následujících odstavcích se pokusím o vysvětlení.

Pokaždé, když je Venuše při pohledu ze Země za Sluncem, hovoříme o horní konjunkci, protože na obloze to vypadá tak, že Venuše je těsně vedle slunečního kotouče. Tehdy je od nás také nejdále a mezi souhvězdími se plouží šnečím tempem. Po čase se přece jen začne objevovat na večerní obloze nad západním obzorem, ale stále se posunuje velmi pomalu, takže to trvá více než sedm měsíců, než se dostane do největší úhlové vzdálenosti od Slunce – takzvané maximální východní elongace. Venuše je v té době při pohledu od nás osvětlena Sluncem ze strany, takže v dalekohledu ji vidíme jako miniaturní půlměsíc východně od Slunce.

Poté se Venuše začne vracet ke Slunci. Protože se vlastně chystá proletět mezi Zemí a Sluncem, značně zrychlí, takže už za další dva měsíce projde tzv. dolní konjunkcí se Sluncem, kdy je přesně mezi Zemí a Sluncem a ve sluneční záři je nepozorovatelná. Brzy se ale objeví ráno na východě jako Jitřenka a za další dva měsíce už bude opět v maximální elongaci, tentokrát západně od Slunce.

Mezi tím ovšem stihne dvakrát dosáhnout maximální jasnosti. Svítí totiž odraženým světlem slunečním, ale když je v úplňku, je daleko za Sluncem. Oné nejvyšší jasnosti dosáhne v situaci, kdy vypadá jako srpek o něco tenčí než půlměsíček a nastává ta správná kombinace velikosti osvětlené plochy a vzdálenosti od Slunce a od Země.

Divoký přesun Venuše z večerní oblohy na ranní lze vyčíst i z grafu její viditelnosti pro letošní rok:

Po maximální západní elongaci se Venuše zase dostává za Slunce, takže se líně plouží dalších 7 měsíců, než dosáhne další horní konjunkce se Sluncem, a cyklus se opakuje. Praktický příklad:

25. 10. 2014 horní konjunkce – (224 dní) – 6. 6. 2015 maximální východní elongace 45° – (70 dní) – 15. 8. 2015 dolní konjunkce – (72 dní) – 26. 10. 2015 maximální západní elongace 47° – (224 dní) – 6. 6. 2016 horní konjunkce. Od jedné horní konjunkce k následující uběhne 590 dní.

Venuše zjasňující na večerní obloze letos v červnu asi nebude mít konkurenci. Merkur 24. června dosáhne své největší západní elongace – celkem vypočítavě na opačné straně oblohy, tedy ráno na východě, ale kvůli červánkům nebude vůbec pozorovatelný, takže z jeho slávy nic nebude. Saturn je však viditelný po celou noc v souhvězdí Vah. Hned na začátku června (1. 6.) se setká s Měsícem:

Na konci června (29. 6.) se konjunkce Saturnu s Měsícem zopakuje. Všimněte si, že při každém setkání se Saturnem je Měsíc v trochu jiné fázi. Není to ale způsobeno pohybem samotného Saturnu. Ten zdolá důstojným tempem jeden „oběh“ okolo Slunce za téměř 30 roků, takže jeho vlastní pohyb vůči hvězdám v pozadí je za ten necelý měsíc neznatelný. Rozdílná fáze Měsíce při setkání se Saturnem je způsobena pohybem Země – za měsíc se naše planeta posune tak výrazně, že Měsíc je na stejném místě na obloze osvětlen Sluncem pod viditelně jiným úhlem.

Fáze Měsíce jsou v červnu seřazeny tak, že začínají úplňkem 2. června v 18:18 SELČ, pokračují poslední čtvrtí 9. června v 17:41 a novem 16. června v 15:05. Do poloviny června se tedy Měsíc na obloze zdržuje spíš ve druhé polovině noci a ráno. Po novu se vrátí na večerní oblohu a 24. června ve 13:02 se dočkáme první čtvrti.

Poslední slovo ovšem dnes patří znovu Venuši, která na vrcholu lesku elegantně září po své největší východní elongaci, již dosáhla 6. června. Za čtrnáct dní na to, 20. června, se s ní setká srpek dorůstajícího Měsíce. Blízko bude také Jupiter a hvězda Regulus ze souhvězdí Lva.

Regulus je jedna ze tří nejjasnějších hvězd jarní oblohy a její přítomnost spolu s planetami a Měsícem nízko nad západním obzorem napovídá, že jaro už máme pomalu ale jistě za sebou. Však také hned druhý den, 21. června v 18:38 SELČ, nastane letní slunovrat a na severní polokouli Země udeří astronomické léto.

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové