28.7.2016 | Svátek má Viktor






2015: Bičování mrtvého koně

1.1.2016

Tématem uplynulého roku může být Řecko, Čína, migrace i kvantitativní uvolňování

Jak budou jednou dějiny vzpomínat na rok 2015? Nabízí se myšlenka, že půjde o rok, kdy začala masová migrace do Evropy. Ale rok 2015 nabízí více možností.

Z hlediska finančního byl tento rok zlomem, kdy Evropská centrální banka rezignovala na dřívější zásady a předsevzetí a začala s programem kvantitativního uvolňování. Pokud se vám tento termín doposud vyhýbal: jde o nákup státních dluhopisů evropských zemí, krachujících i těch doposud zdánlivě stabilních, za eura, která byla nově vytvořena z čistého vzduchu.

Fungovalo to? Jak se to vezme. Objem likvidních peněz v eurozóně vzrostl meziročně o 12,2 procenta podle posledních dostupných říjnových čísel. O rok dříve objem peněz rostl jen o 7,6 procenta. Kvantitativní uvolňování má tedy nesporný inflační účinek.

Trnitá cesta k dominanci

Poněkud slabší to bylo s růstem objemu úvěrů, který byl hlavním cílem této inovativní měnové politiky. Objem úvěrů v eurozóně vzrostl o pouhopouhých 0,9 procenta. Ani geniální měnová politika nedokáže přičarovat nové klienty, kteří by si začali s chutí půjčovat a nastartovali tak další vlnu evropského hospodářského růstu. Tento předlužený kontinent už nese na bedrech dluhů dost, ať už státních, hypotečních, spotřebních, nebo investičních. Jakákoli měnová politika musí tudíž skončit jako bičování mrtvého koně: ať děláte cokoli, z místa se nehne.

Hovoříme-li o předlužených ekonomikách, rok 2015 bude možná vzpomínán jako rok, kdy čínský hospodářský zázrak ukázal trhliny. Možná, neboť krach Číny někteří ekonomové marně očekávali už někdy kolem roku 2001. Doposud se vždy stalo, že když čínské ekonomice docházel dech a peníze, přispěchala vláda nebo centrální banka a vytáhly jako králíka z klobouku několik tisíc miliard dolarů na záchranu. Vzhledem k silné exportní pozici se Čína doposud úspěšně vyhýbala osudu Řecka. Vyslovený „krach“ Číny pravděpodobně nepřijde nikdy, ale v roce 2015 se ukázalo, že cesta této velké země ke světové dominanci je trnitější, než se myslelo.

Pokud jde o Řecko, v knize Ďáblův slovník ekonomie a financí jsem označil Řecko za „starobylý národ, který kdysi tvořil předvoj evropské civilizace; v jistém smyslu tomu tak stále je“. Řecko je předvojem krachu evropského sociálního státu. Málokdo si uvědomuje, že za krachem Řecka stojí především evropský socialismus. Socialismus na národní úrovni se projevuje populistickou ochotou vyjít vstříc zájmovým skupinám. V Řecku byli důchodci nejsilnější zájmovou skupinou. Ačkoli o nutnosti penzijní reformy v této zemi se diskutovalo již od roku 1990, nikdo neměl odvahu se do ní pustit. Stalo se, že penze dosáhly gigantické hodnoty 15 procent HDP ročně. Kdyby Řecko bývalo omezilo penzijní výdaje na českou úroveň (kolem 8 procent HDP), mohlo každoročně hospodařit s přebytkem a poučovat Němce o šetrnosti. Leč na řecké politické scéně soutěžili populisté na levici s populisty na pravici. Výsledek je zřejmý.

Mimochodem, tato čísla dávají překvapivě dobré vysvědčení prakticky všem českým vládám, které jsme zatím měli. Žádná z nich, ani ta nejhorší (rozhodněte se sami, která to byla), nesklouzla do močálu bezhlavého rozdávání peněz svým voličům. Jistě, česká politika nebudí nadšení. Ale ve srovnání s „vyspělou západní Evropou“ na tom rozhodně nejsme nejhůř.

Absence penzijní reformy nebyla jedinou příčinou řecké krize. Při vstupu do Evropského hospodářského společenství si země vymohla velkorysé dotace. Věřilo se, že „evropské peníze“ jsou skvělá věc a čím více, tím lépe. Nicméně se ukázalo, že dotace vedou ke zvýšení nákladů, které vede ke ztrátě konkurenceschopnosti. Ta má za následek zaostávání, tudíž potřebu dalších dotací. Výsledkem prokletého začarovaného kruhu je ekonomika založená na těžbě a výrobě s nízkou přidanou hodnotou: hlavními řeckými exportními komoditami jsou kovy, potraviny, chemikálie a paliva. Tak skončí každé hospodářství, které se nechá otrávit jedem zvaným dotace.

„Demo verze“ migrační vlny

Co může přinést rok 2016? Možná se do dějin zapíše jako rok, kdy začala masová imigrace do Evropy. Co jsme viděli v roce 2015, totiž ještě nic nebylo. Hovoří se o milionu, nebo dokonce 1,5 milionu imigrantů v Německu. Oficiální statistiky uvádějí číslo 425 tisíc, z toho asi 130 tisíc z Albánie a bývalé Jugoslávie. (Kam zmizela ta pověstná německá přesnost?)

Ale to byla jen ukázka, ochutnávka, demo verze. To pravé teprve přijde.

Samotná Afrika má miliardu obyvatel, Střední východ přes 200 milionů, Afghánistán přes 30 milionů, Pákistán 182 milionů, Bangladéš 157 milionů... Ve světě žije znepokojivě velký počet lidí, kteří sní o lepším životě v Evropě. I kdybychom neuvažovali bezpečnostní rizika a problém střetu kultur, již jen z hlediska čistě aritmetického vzniká otázka, jak si Evropa s imigrací poradí. Odpověď Merkelové „my to dokážeme“ je bohužel mělká jak louže po přeháňce.

Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners

LN, 29.12.2015

Nová ústava.cz



Bomba slevy
Bomba slevy

Chcete mít přehled o těch nejlepších slevách a nakupovat chytře?

Diskuse


J. Kanioková
21:48
1.1.2016

J. Sinnreich
16:27
1.1.2016

M. Prokop
22:01
1.1.2016

V. Vaclavik
15:16
1.1.2016

M. Prokop
16:14
1.1.2016

M. Pivoda
11:33
1.1.2016

M. Prokop
13:59
1.1.2016

T. Czernin 251
17:04
1.1.2016

K. Pavlik
2:00
1.1.2016

M. Prokop
13:59
1.1.2016

K. Pavlik
15:33
1.1.2016

B. Rybák
23:56
1.1.2016

B. Volarik
1:12
1.1.2016

P. Dvořák
3:08
1.1.2016

J. Sinnreich
16:38
1.1.2016

počet příspěvků: 24, poslední 2.1.2016 12:45









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.