Taky tyhle snahy mám, ale momentálně se peru s nějakou virózou, třeba budu i chrochtat a tak mě napadlo, že bych vám po dlouhé době mohla napsat něco málo o Myšátkách.

V září jsem vám je představovala a musím říct, že za ty tři a půl měsíce jsme udělali veliký kus práce. Na každém kulíškovi je vidět pokrok. Někde je to nepatrný krůček, který nás stál obrovské úsilí, někde je to veliký skok. Z každého toho krůčku mám obrovskou radost.

O to víc bolí, když mi maminka jednoho žáčka řekne, že jejího synka nemám ráda a chci se ho zbavit. Vím, už mockrát mi bylo řečeno, že svojí práci beru moc osobně, abych se tím netrápila, ale ono to moc nejde. Pro mě učení není "jen" práce, coby zdroj obživy, je to můj život a děti ve třídě jsou "moje" děti.

Už se učíme s prvňáčky číst první a nejkrásnější slovo MÁMA, píšeme písmenka hezky psacím, i když ne vždycky se to daří a písmenka se kácí na všechny strany nebo poletují nad řádkem. Ale to jistě vypilujeme, a když to nepůjdeme, přejdeme k velkým tiskacím písmenům, která jsou jednodušší na psaní. V matematice počítáme do dvou, učíme se používat znamínka + a -. Víme toho spoustu o ročních obdobích, o zvířátkách, o rodině, prostě o světě kolem nás.

Druháci se snaží číst celá slova a rozumět tomu, co čtou, což je veliký problém. Většinou než přežbrkotají slabiky, zapomenou, co bylo na začátku věty. Ale i to postupně zvládneme. Matematika jim jde o trošku líp - už počítají do sedmi, bez problémů sčítají a odčítají a hrají si s čísly.

Společně se učíme spoustu písniček a říkanek, cvičíme, chodíme na prochajdy, protože venku je toho spoustu k vidění a poznávání. Každý měsíc chodíme do divadla na pohádku a do kina na kreslené pohádky. Vždycky, když se na plátně objeví krteček, ozve se radostné JŮŮŮ. Krom toho máme ještě spoustu dalších zajímavých akcí, o kterých vám něco stručně povím.

Tak hned v září jsme se vydali na výlet do pražské ZOO. Byla jsem hodně zvědavá, jak to s tím pytlem blech zvládnu, ale bylo to naprosto bezvadné. Tam jsme se na nádraží sešli s našimi velkými kamarády a kamarádkami. Čekala na nás Veram, Lucka, Olčava, Jenda a Jakub. Všichni jsme po společně stráveném dnu byli utahaní jako koťata, ale bylo to poučné a obohacující pro všechny.

V říjnu za námi přijel pan Hořák se svými zvířátky. Původně jsme měli být venku a dívat se, jak dravci loví potravu, ale počasí se zbláznilo a napadl sníh a byla zima, tak jsme se schovali do tepla tělocvičny. Díky tomu jsme ale poznali čtyřměsíční miminko sovice sněžní Sněhurku, což je veliká zvláštnost, a taky jednu z nejnebezpečnějších ještěrek - baziliška.

Chvilku po návštěvě zvířátek k nám do školy přijel pán s bubínky. To byl úžasný zážitek - měl spoustu nejrůznějších bubínků, rozdal je mezi děti a učil je bubnovat, předávat "šamanské" zprávy a celou tu bandu (skoro čtyřicet dětí) zvládl a ukočíroval. Na závěr nám zahrál a zazpíval úúúžasnou indickou ukolébavku.

V listopadu nás navštívila Jaruška s leonkou Iriskou. Kluci jí postavili ze stavebnice základ boudy a vešli se do ní všichni. Že se dohadovali, kdo dá Irisce piškot a kdo jí povede na vodítku, není třeba snad ani dodávat.

No a prosinec nám do třídy přivedl Mikuláše a čertíky. Protože jsem se o některé děti hodně bála, aby z leknutí neměly zdravotní problémy, počkali čerti na chodbě a dva hodní se s námi jen vyfotili. I tak mi Víťa málem rozmačkal a utrhl ruku. Teď nás ještě čeká zítra kino a příští týden vánoční pohádka v divadle a taky návštěva policistů, kteří si s dětmi budou hrát a učit je správnému chování na chodnících a silnicích.

A potom už jen zacinká zvoneček a pod stromečkem se objeví dárečky. Už se těším na kukadla Myšátek. Během těch pár měsíců jsem poslouchala jejich přání a postupně kupovala drobnosti pro radost.

Tak vidím, že jsem se zapovídala a už sebou musím hodit, abych ze sebe udělala trochu přijatelné stvoření s červeným čmuchákem a oteklýma očima a utíkala za tou mojí drobotinou.

Přeju vám za sebe i za Myšátka krásné a pokojné vánoce a jen to dobré v nadcházejícím roce a moc vám děkuju, že jste a že mezi vás smím já i moje Myšátka patřit.