1.10.2020 | Svátek má Igor


105 PLUS: Rajčata aneb Pěstitelské zkušenosti děvčete z paneláku

6.8.2020

Žijeme od konce roku 2017 v úrodném a teplém polabském pásu, sousedé ob zahrádku jsou velcí pěstitelé a naši přátelé žijící poblíž také, a tak bylo od začátku zřejmé, že na naší malé zahradě musí mít své místo i zelenina a nějaké to drobné ovoce. Výsadbu ovocných stromů jsem prozřetelně zamítla po zohlednění velikosti, tvaru a orientaci zahrady a s přihlédnutím k nutnosti stromy nejen prořezávat, ale také chránit proti počasí i různým chorobám a ovoce pak proti mnohým nadšeným konzumentům z živočišné říše. Naopak jsem se nechala zlomit nostalgicky snivým básněním Vaška o dědečkových rybízech a angreštech a o křehkých mrkvích a ředkvičkách vytažených ze záhonu a konzumovaných hned na místě po lehkém opláchnutí v sudu s dešťovou vodou.

Láskyplně jsem tedy loni zjara, kdy už měla zahrada svůj tvar a byly zbudované zeleninové záhony, zasela semínka do prohřáté a kypré půdy, abych se po čase dopracovala k tvrdým miniaturním mrkvím, jež členům rozsáhlé komunity hlodavců, kteří s námi k mé malé radosti náš pozemek sdílejí, nestály víc než za nakousnutí. Zdejší půda je tak výživná, že po delších deštích se do ní zaboříte po kotníky, ale když vyschne, je tvrdá jako kámen. Kteroužto její vlastnost jsem objevila až v průběhu času a stále se s ní nedokážu tak úplně srovnat. Zřejmě stejně jako naši hlodavci, kteří s nadšením zabydlují (rozuměj podkutávají) všechna místa, kde se pokouším půdu vylepšit a zlehčit. Po loňském mrkvovém neúspěchu jsem se zatvrdila jako zdejší půda po týdnu sucha a oznámila Vaškovi, že s kořenovou zeleninou končím.

Naopak se mi osvědčil mangold, který hladce přežil červnové kroupy, odolává nájezdům slimáků i šneků a navíc hezky vypadá. Ten loňský mi na záhonu úspěšně kvetl až donedávna a kvetl by nepochybně dodnes, kdybych ho nevykopala kvůli nutnosti přesadit strádající čemeřici. Mangold je tedy estetická, skvělá a nerozbitná zelenina, kterou mohu doporučit každému. I pro mnohačetnou rodinu budou stačit dvě tři rostliny za předpokladu, že budete jíst mangold několikrát týdně.

Další vydatnou zeleninou jsou cukety. Pokud se vám podaří znemožnit hlodavcům, aby si pod sazeničkou udělali křižovatku, a pokud od ní dokážete odhánět slimáky, aby nesežrali všechny náznaky listů a květů, dokud je ještě malá a nedokáže se bránit sama, můžete denně z jedné rostliny sklízet třeba i tři menší chutné cukety, nebo obden jeden velký kyj, ze kterého se dá vyrobit úhledná lodička, do ní naložit téměř jakýkoli náklad a pak ji zapéct. Dokud ovšem do zahrady nedorazí jedna z mnoha zákeřných plísní, o kterých jsem ještě donedávna žila v blažené nevědomosti.

Loni mi postupně zhubila okurky, dýně a cukety a na konci sezóny se pustila i do rajčat. Letos rajčata chamtivě upřednostnila přede vším, a tak budu toto léto odkázána na závistivé pošilhávání přes plot a na nákupy v obchodě či na tržišti.

S rajčaty mám vůbec pozoruhodné zkušenosti. Poprvé, na jaře 2018 jsem zryla pruh půdy na západní straně pozemku, ze kterého ten rok postupně vznikala zahrada, a zasadila tam sazenice, které mi věnovala kamarádka. Rajčata vzkvétala a červenala a byla sladká a úroda byla tak hojná, že jsme měli dost po celou zimu a ještě jsme spoustu sklenic různě upravených zavařených rajčat rozdali dětem. Další rok dostala rajčata své nové záhony. Nějaké sazenice jsem opět obdržela darem, nějaké jsem si hrdopyšně sama vypěstovala a nějaké koupila, a z toho všeho potěru vznikl chaos, důsledkem čehož byly tři stromky žlutomasých, malých, nepříliš dobrých a poměrně rychle ochořelých rajčat, čtyři stromky různých drobných malých rajčat, některých vynikajících, ale rychle praskajících, a dva stromky obřích rajčat, kterým se moc nedařilo, a dva stromky skvělých, ale poměrně malých rajčat. Na lečo a na zavařovaní tedy naprosto nevhodná skladba. Letos jsem opět dostala nějaké sazenice od kamarádky a zbytek dokoupila velice uváženě, aby byla dobrá fíková rajčata na mlsání i pěkná masitá na vaření i zavaření. Jenže...

Má zahrada je stále v procesu vzniku, základ je daný, ale dolaďuji vzhled a přesazuji rostliny, které se ukazují být vzrůstnějšími, než měly být, nebo když mám pocit, že někde něco strádá, přebývá nebo naopak chybí. Upravuju a rozšiřuju záhony, kde to jen jde. A protože máme bokem k dispozici ještě malý kousek pozemku, který zatím s naším souhlasem užívají sousedé, ale který si na podzim převezmeme, naplánovala jsem tam přesun zeleninového záhonu a tudíž rozšíření záhonu okrasného, které letos byly vedle sebe.

Na zahradě

Sedávala jsem na bílé lavičce a vymýšlela, jak to bude, a když jsem přišla na to, že vlastně může pokračovat šikmá linie záhonu na druhé straně cestičky, a že tím vznikne krásný, zdánlivě větší volný prostor kolem katalpy a zajímavý záhon s rostlinami pro hmyz a motýly, měla jsem ohromnou radost. Dokonce jsem mezi rajčata položila na zem dlouhou bambusovou tyč, abych si tu linii naznačila a ověřila. Tak dlouho jsem tam sedávala a těšila se, jak to na podzim pěkně udělám, až přišla plíseň a všechnu tu slibnou úrodu rajčat mi sebrala.

Pokoušela jsem se ještě pár dnů o jejich záchranu, ale bylo to ve stoncích a ve všech listech a plodech a tak jsem to musela všechno zlikvidovat a rajčata vykopat. Ten trvalkový záhon tedy už mám rozšířený, ale je mi smutno po vůni a chuti na slunci uzrálých rajčat. Myslím teď hodně na to, že člověk má být opatrný v tom, co si přeje, protože vesmír nezná žádné kdyby a až, a plní naše přání občas nečekaně a nehledaně, protože on zná jen tady a teď. Kdybych to stejně měla i já, mohla jsem toho mít víc, než mám teď.

A možná by na podzim byli klidnější i ti hraboši, ti naši hlodavci, kteří nadšeně obydleli nově nakypřený a vylepšený prostor a každou druhou zasazenou rostlinu se mi snaží vyhostit z půdy.

Ale já se nedám. Záhon bude a rajčata taky.

Hned napřesrok.

Foto: Vave

Vave Neviditelný pes


Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!