Do kraje velkých Muchových pláten Slovanské epopeje v Moravském Krumlově, do kraje ivančického rodáka Vladimíra Menšíka, do kraje řek Jihlavy, Oslavy, Chvojince a Rokytné, s jejich krásnými údolími, do kraje bohatého na historii i s jejími památkami.

Zřícenina gotického kláštera Rosa Coeli je v Dolních Kounicích co by dup a románský kostel v Řeznovicích také. Je to kraj úrodný, kraj, kde se začínají objevovat vinice (podle kláštera je pojmenované i vynikající víno), které pokračují dál a dál po celém jihu a východě Jižní Moravy. Nedaleko je také jaderná elektrárna Dukovany, která tento dojem trochu kazí, neboť je to také kraj protkaný stožáry vysokého napětí. Ale to je daň tomuto světu a naší civilizaci.

Jeli jsme s našimi mnohaletými přáteli, kteří jsou ve vlastnictví dvou černých středních kníraček. Mezi Ivančicemi a Moravským Krumlovem, u obce Budkovice, bylo vybudované nové velké modelářské letiště, které se právě otevíralo. Naši dva pánečkové nemohli u této společenské události chybět, (stejně tak jako páneček Matyldy), všichni modelaří.

Pánové odjeli hned ráno, já jsem u našeho auta vybudovala psí spací prostor, chvíli jsem si pohrála se složením zadních sedadel, položila měkkou molitanovou matraci, aby se slečnám neotlačily sedínky a za přední sedadla upevnila síť, přesně podle nové vyhlášky o přepravě psa,-ů v automobilech, aby se nezlobili policisté, kdyby nás někde zastavovali.

Naložila jsem Klérku a hurá pro holku člověčí a holky psí. Jeli jsme přes Veverskou Bitýšku, kolem hradu Veveří, projeli pod dálnicí D1 a dál na jih. Pokud jedu na výlet, nerada jezdím po dálnicích, ráda se kochám okolím, vesničkami a městečky. Není kam spěchat, jedeme na výlet! Den byl jako vymalovaný. Na bezmráčkovém nebi "azúró", provoz normální, holky vzadu seděly nebo ležely pěkně spořádaně, jenom mladší a temperamentní Conynka se snažila zpočátku procedit oky sítě a kibicovat mi do řízení, ale po domluvě toho nechala.

I kdybychom nevěděly, co se za Ivančicemi koná, celá akce byla nepřehlédnutelná. Silnice do Budkovic byla obležená auty, provizorní parkoviště přeplněná, nadšený modelářský svět si dal sraz na budkovickém poli. Zastavili jsme kousek dál, aby se mohly holky vyvenčit, napít a já v klidu mobilovat Matyldě, se kterou jsme měly sraz. Teprve na místě jsem zjistila, že nemám její číslo, takže jsme musely do jámy lvové.

Všechny tři knírajdy jsou "modelářské" a na řev motorů jsou zvyklé, ale stejně to nebylo prostředí pro psy a už vůbec ne pro nás. Rachot motorů velkých obřích modelů a do toho silné ampliony s hlasem moderátora, to opravdu nebylo příjemné a navíc foukal silný vítr. Matyldu ani jejího muže jsem v tomhle blázinci nenašla, minuly jsme se. Rychle jsme z letiště odjely, kdybychom neměly pejsky, byla by to zajímavá podívaná.

Projely jsme pár serpentin směrem dolů a už jsme vystupovaly v obci Rokytná na říčce Rokytné. Po počáteční dezorientaci jsme nakonec našly modrou značku a vracely se podél řeky zpět do Ivančic po jejím pravém břehu. Rokytná v této části protéká zalesněným údolím, lemovaná slepencovými skalami. Bylo poledne, teplota začala stoupat, v údolí se nepohnul ani lísteček, takže přítomnost líně proudícího vodního toku byla příjemná, zvlášť pro pejsky. Každou chvilku využívaly dobře přístupnou vodu a chodily si smočit rozpálené tlapky. A my s jejich paničkou jsme se kochaly. Nedošly jsme až k pod Budkovice, ale těsně před loukami pod nimi, jsme se otočily a vracely se zpět.

V tomto kraji jsme už byli několikrát. Z jedné takové návštěvy minulý rok o Velikonocích jsou i fotografie nepřehlédnutelné dominanty kaple sv. Floriána nad Moravským Krumlovem. Pochází ze začátku 17. století, za napoleonských válek byla vyplundrována francouzskými vojsky, posléze byla obnovena, aby byla znovu zdevastována v 60. letech minulého století. Tak, jak to většinou bývá osudem památek u nás. V polovině 90. let, byla znovu zahájena její oprava. Přístup do ní je pouze po domluvě.

Pejsky jsme si drželi pěkně zkrátka na vodítkách, protože slepencové skály se prudce svažují do meandrujícího údolí řeky Rokytné. Nedaleko, za krumlovským lesem je městečko Dolní Kounice, kde se ocitnete jako v gotickém snu ve zřícenině premonstrátského kláštera Růže Nebes. Ženský klášter Rosa Coeli byl založen začátkem 12. století, do dnešní podoby vrcholně gotického slohu byl přestavěn ve 14. století, za husitský válek vypálen, znovu obnoven, ale poslední požár na přelomu 17. a 18. století znamenal jeho konec.

V současné době je zpřístupněn a využíván ke kulturním akcím, byly v něm natáčeny i některé filmy a televizní pohádky. Byli jsme příjemně překvapeni, že jsme mohli jít do objektu i s pejsky, s úsměvem nám bylo doporučeno kvůli jejich bezpečnosti používat vodítka, aby nám odněkud nebo někam nespadly. Holky se v prostředí kláštera chovaly vzorně, jako by i na ně dopadla tajemná atmosféra mnoha století.

V našem zájmu se tenkrát v onen krásný výletní den ocitl i románský kostel v Řeznovicích, nedaleko Ivančic. Vznik spadá do let 1120-1150. Ve 13. století kostel vlastnil řád templářů, který sídlil na nedalekém hradě Templštejn nad údolím řeky Jihlavy. Ve skalnatém romantickém údolí řeky Jihlavy jsme také již byli, ale ne ve skalách na zřícenině hradu.

To je téma na další výlet, když se pánové budou kochat s leteckými modely na letišti. Vypadá to, že jsme v tomto kouzelném romantickém kraji nebyly naposledy.

Další fotky najdete zde