Třiadvacet kilíček je tak akorát, abych ho ještě s vypětím sil v případě potřeby uzvedla (jako když nás jednou zamkli v parku a my přelézali víc než dvoumetrový plot i s pesanem, to vám byla legrace!).

Před nějakou dobou jsme zase jednou změnili zemi a povedlo se nám si přitom splnit jeden sen: nastěhovali jsme do domečku se zahrádkou. Už při prohlídce, když jsme Uhlíka pustili z vodítka, se mohl zbláznit radostí, běhal a skákal jako cvok na všechny strany. My skoro taky, jak se nám tam zalíbilo, a abychom zvýšili šance, že majitelka pronajme dům právě nám, nabídli jsme zaplacení nájmu na rok dopředu, a ono to fungovalo!

Měli jsme celé léto (které se jako léto pravda moc netvářilo), abychom vše dali do pořádku, dům nebyl nijak udržovaný, a teď už jsme pěkně zabydlení. Uhlík má jeden pelíšek přede dveřmi na terasu, které jsou za slušného počasí stále otevřené, takže sedává nakrčeným zadečkem na měkkém a hlavu vystrkuje ven, aby mu nic neuniklo, večery tráví na předložce před falešným krbem a noci, jak byl zvyklý, na gauči v pokoji. Co je ale největší změna pro něj, dostal venkovní boudu. Zdejší počasí je totiž značně vrtkavé a poměrně se vyplatí s sebou nosit deštník dennodenně. No a šarpejí postoj k vodě je všeobecně znám…

Uhlík k boudě ovšem pojal značnou nedůvěru již v obchodě, kde jsme ji vybírali - prodavač ve snaze nalákat ho dovnitř tam nasypal granule. Jenže náš mírně rozmazlený mazánek si přeci nepoleze do něčeho takového pro jen tak obyčejné granule, že. Obávám se, že by tam byl nevlezl ani za kusem sýra. Prostě se mu nelíbila.

Manžel doma boudu smontoval (bez střechy) a umístili jsme ji namísto obývákového pelíšku, s oblíbenou dekou uvnitř. Postupně jsem Uhlíka lákali dovnitř, vždy, když tam dal aspoň hlavu, byl pochválen a odměněn. Za nějakou dobu si troufnul tam vlézt celý a po pár dnech už sedával místo na pelíšku v boudě a vykukoval odtamtud vrchem. Když si zvyknul v ní i spávat, připevnili jsme nejprve jednu a za několik dní i druhou polovinu střechy a pak už šla boudička konečně na místo určení - na zahrádku. Když někam nyní jedeme bez něj, může Uhlík zůstat v pohodě venku a před eventuelní nepřízní počasí se má kde schovat.

Přiznám se, že jsme si sami připadali tak směšně, tolik cirátů s naučením psa do boudy! Jenže jsme si Uhlíka jakožto pejska z bytu během prvních několika let tak rozmazlili, nebude z něj hned pravý venkovský rafan. I když v poslední době ho musíme večer přemlouvat, aby šel dovnitř, přes nepříznivé počasí by vydržel hlídkovat venku. Několik sousedů má kočky a to víte, přísnost musí být, nic takového přece nesmí na naše území ani vkročit.

Velikým nepřítelem jsou ježci. Několikrát jsme se vraceli později večer a našli Uhlíka zuřivě štěkajícího a obíhajícího něco tmavého na trávníku. Ježka manžel odnesl o ulici dál do trávy, Uhlík dostál dávku odblešovacího přípravku a trvalo mu celou noc, než se uklidnil, ale jedno překvapení nás ještě čekalo ráno, když jsme objevili místo, kde ježek seděl. Uprostřed kulatý drn trávy, dokola paprskovitě obhrabaný až na holou hlínu…

Pozn. red.: Uhlík je nyní bohužel dost nemocný, tak si dovoluju poprosit Zvířetníky o palečky, kluk šarpejí to opravdu potřebuje...