Pravda, první slunné dny pro mne nezačaly úplně šťastně. Lovil jsem si plovoucí lístečky na břehu rozvodněné řeky a než jsem se nadál, sklouzla mi noha a proud mě nesl ke splavu. Lidi, já jsem se tak polekal, že jsem samou hrůzou úplně zcepeněl. Naštěstí panička chápala, že by byla škoda, kdyby mě vzala velká voda (i když nejsem holka modrooká) a vytáhla mě ven. A představte si, ještě si ze mne utahovala - prý buldok potápník 8-).

Pche, však on ji druhý den humor přešel. Při průzkumu terénu jsem tak trochu škobrtnul, otočkou nabral rychlost a řítil se dolů ze skály. Ale co, kšíry a vodítko zafungovaly jako sedák a horolezecké lano a jištění paničkou bylo spolehlivé, takže uff, tentokrát to dobře dopadlo (a bez dívadla tůristům). Žádná trága, jde se dál. Ale co to, panička je nějaká zsinalá, drží se za hruď, drmolí o srdeční zástavě a ne a ne se hnout z místa. Trochu cíťa, viďte?

Prý maléry chodí ve trojici. Něco na tom asi bude. Šikovná zvířetnická teta Zdena b.p. nám obstarala prima kolo s velikým košíkem, ve kterém se moc rád vozím po výletech. Když teď panička vyndá kolo na dvorek, jsem radostí bez sebe a ani si nechci číst pesemesky, aby se náhodou nejelo beze mne. Jen zkraje, jako začínající cyklista jsem se trochu pomýlil, když jsem podlehl nutkání prozkoumat čmeláka za jízdy. Dodnes nevím, jestli to byl Čmelda nebo Brumda, zato si matně vzpomínám, že se se mnou svět zatočil a já visel na kšírech zvenčí na košíku. Ou, to vám bylo jmen, co jsem dostal, byste nevěřili!

Snad mám trable na nějakou dobu vybrané. Jinak už mě s jarem čekaly samé příjemné věci. A nejlepší? Nejlepší to bylo v Losince. Páni, tam vám bylo psích kamarádů a hodných lidijů! Jen si vůbec nepamatuju, jak jsem se pak dostal domů. Ale ráno po návratu, když jsem se pořádně prospal, jsem byl tuze zklamaný, že už jsme zase doma. Teda, doma to není špatný, ale správňáckej psí život bych si představoval v rapotínským pestrým kolektivu. No nic, prý za rok...

Jestlipak si pamatujete na naše kočkoury? Trochu vám je připomenu, abyste v nich neměli zmatek, jo? Tak tedy - silnou trojku tvoří: poklidný mouratec Čenda a jeho lehce splašená trojbarevná sestřička Fanka a černobílý batman Vincek. Když jsem vás s nimi posledně seznamoval, vládlo mezi námi příměří.

Věřte nebo ne, teď už se máme skutečně hodně rádi. Ráno se chodíme venčit společně a vzájemně se lovíme na dvorku a vůůbec se nám nechce domů. A když se vrací kočendy ze svých pochůzek, první se jdou přivítat se mnou - všichni! I Vincin mě chodí ducat hlavou a otírá se. Pokaždé si mě přerazítkují, já jim oplátkou vypucnu ušiska a zkontroluju, kde byli a co dělali a většinou se společně uložíme. Pokud zrovna nepřinesou něco k snědku.

Víte, oni jsou velmi starostliví a hodně sil věnují tomu, abychom celá lidsko-zvířecí smečka nezhynuli hladem a nouzí. Mám teď důkladný přehled o všech druzích hlodavců v široširém okolí, všemožné myšáky, rejsky a hryzce jsem si mohl pořádně zblízka a často i zevnitř prohlídnout. A o účelu lovu nemůže být pochyb. Úlovky totiž kočendy pečlivě kladou do misek A nejen svých. Nejsou škrti.

Když zjistily, že v neuklizené pánvi na sporáku se zbytky jídla chybí maso, nesobecky se podělily a uloveného myše uložily na opečené brambory jak do peřinky. A co myslíte, dočkaly se vděku? Správně, nevděk světem vládne... A to už vůbec nemluvě o opeřencích. Díky kočendám už jsem docela dobrý ornitolog, ale toho vřískání, co si kolem studia musíme od paničky vyslechnout... fakt darmo mluvit. Není s lidma vždycky snadný pořízení, ale nás je víc, nebojíme se vlka nic a nudu nedopustíme.

Ještě vám musím říct, že už nejsem žádné usmrkané štěndo, nýbrž buldočí mladý muž. Příznaky tohoto jsou několikeré. Jednak už se hned tak s každým pejsanem nekamarádím a když se naparuje, umím mu vysvětlit pojmy i dojmy; druhak jsem celkově uvážlivější a v neposlední řadě se velmi bystře zajímám o voňavé psí dámy. Dokonce jsem onehdy kvůli jedné obzvlášť voňavé vyběhl i schody! Vlastně jsem si toho ani nevšiml. Zato panička nevěřícně zírala a poté suše konstatovala, že co nezmohlo jídlo, překoná v motivaci vášeň erotická.

Pořádně nevím co to je, ale koneckonců mám i jinačí starosti, tak to promyslím příležitostně. Na léto mám totiž naplánovaný nelehký bojový úkol, a to rozhodnout se, kdy budu slavit narozeniny. Doma už jsem devět měsíců + kolik? Čtyři, šest nebo osm týdnů? Kdoví. Ale vybírat si datum narození, to taky nemůže každý, viďte? Možná využiju tohoto privilegia a budu slavit společně s Harry Potterem 31. 7. Nebo si vyberu první srpen. Nebo...

Milí Zvířetníci s pejsky i bez, hezky si užijte nadcházející léto a ve zdraví se vraťte z dovolených a výletů. A zase někdy na viděnou...

Váš Pedro

Další fotky najdete zde a tady