Léto je bezesporu příjemné dlouhými dny a zelení, nicméně když uhodí vedra, trpím velice a jen se bez nálady upoceně ploužím a vzývám déšť ;-). Buldok je na tom ještě hůř, takže jsme během teplých dní vyráželi ven pouze za kuropění a se soumrakem a courali po okolních loukách.

Prvního srpna jsme oslavili Pedrovy první narozeniny. Ne, nebyl dort ani sličná dámská společnost. Zdánlivě to byl den jako každý jiný, jen ještě o fous vědomější. Vzhledem k tomu, že jsem kdysi s bolavým srdcem pověsila pejskařství na hřebík a vůbec se neodvážila doufat v lepší časy, je pro mě každý den s Pedrem plný radosti a vděku.

Příchod chrochtavého vykuleného netopýrka znamenal skutečný obrat nebo spíš návrat k důvěrně známému a oželenému životnímu stylu plnému vycházek a blbnutí. Od počátečního Luckou vyvěšeného obrázku to byla láska na první pohled, která se dál umocňovala společně prožitým.

Jasně, že nejsem objektivní :o)). Ovšem se psy jsem vyrostla a trávila s nimi většinu života a měla štěstí na nádherné osobnosti mezi nimi. Pedro je bytůstka mimořádná a nepřestává mě příjemně překvapovat a okouzlovat. Zřejmě i u psů platí, že oč byl tvorek na jedné straně přírodou ochuzen, na straně druhé se mu dostává měrou vrchovatou.

A tak tenhle v pohybu omezený buldoček hýří neuvěřitelnou dávkou optimizmu, laskavého humoru a komediantsví a téměř nezničitelně dobré nálady. Dobromyslný, přímočarý, nadšený z maličkostí a plný oddanosti, aniž by ztrácel sám sebe. Abych vás neotrávila patosem, dodám, že je taky paličatý jako... buldok :)), nenapravitelný bufeťák a, odpusťte mi ten výraz, hovnožrout. A zarputilý likvidátor šňůrek, knoflíků i zipů na cejchách - prevít jeden!

K tomu teplé dny odhalily další Pedrovu libůstku, kterou sice chápu, leč nesdílím. Miluje bezdomovce! S náruživostí sobě vlastní vyhledává tyhle nespěchavé a zpravidla dobře naladěné jedince, nedělající vědu z nějaké blátivé tlapky nebo chlupů, zřejmě neodolatelně vonící, ochotné drbat a pokud mají, rozdělit se i o poslední sousto.

Kvůli kousku bezdomoveckého lančmítu Pedrouš i prudké schody vyšplhne! Pravda, častěji než potravinou disponují vínem či destilátem a štědře nabízejí lok z kolující PETky. Mně tato Pedrova družnost vynesla také několik nabídek k sňatku :-)).

Nutno sebekriticky dodat, že tenhle společenský a extrovertní psík to se mnou nemá vždycky lehké a díky mým trhlým nápadům se dostává do míst a situací, v nichž by jeden buldoka nehledal :o)). Ukázkovým příkladem je naše krátká dovolená v Tisé.

Většina z vás zná tento kout osobně nebo přinejmenším z občasných meteorologických povzdechů naší milé Dalmatin, ale pro jistotu upřesním, že se jedná o nádherné místo v západním cípu Českosaského Švýcarska. Oblast turisticky ještě úplně nezahlcená, romantická, plná obrovitých skalisek. A tvrdých kamenitých cest.

Zakopávajícího buldočka čekala doslova přehršel prubířských kamenů. A švihák lázeňský, tenhle přítula a rozmazlený postelový povaleč odkryl svou další tvář. Složitý terén pojal jako výzvu a s buldočí houževnatostí se pustil do zdolávání kamenitých překážek. Můžete mě podezírat z personifikace a nebudu vám to mít za zlé, sama jsem dost zvažovala, jak to vlastně je.

Ale když Pedro cvikem získával jistotu a čím dál tím suverénněji překonával překážky, vítězný a sebevědomý výraz v jeho ksichtíku byl nezaměnitelný. Pedro je odmala zvyklý a odkázaný na pomoc právě za těchto "schodovitých" podmínek. Najednou u hrbolatých stupňů briskně vyhodnocoval své síly a zpravidla se samostatně vrhal vpřed.

Pokud si nebyl jistý, vyžádal si lehké jištění. Ani tak to ovšem nebylo pasivní odevzdání. Skutečné pomoci se poddal až u výrazných překážek nebo při veliké únavě. Tolikrát jsem s úzkostí sledovala jeho divoké sešupy a trnula, že si namele. Vše zvládl se ctí a jeho snaha a vůle byly obdivuhodné a velmi dojemné.

Samozřejmě je vše relativní, nemůžeme se srovnávat s aktivitami zdravých lidí a pejsanů. Ušli jsme denně okolo deseti kilometrů a z našeho tempa by zešílel i průměrný devadesátník. Avšak šnečí tempo nezpůsoboval až tak tělesný hendikep, jako spíš okolnost, že jsme s Pedroušem oba nátury rozjímavé a kochací. A jelikož každý civíme na něco jiného, stojíme takřka na každém metru :o)).

V zájmu spravedlnosti nutno dodat, že buldok má se mnou mnohem větší trpělivost - kupř. se mě snaží zahryznout až při šestém pokusu o ulovení fotky pabouka zatímco já ho při ožvejkávání čtvrté šišky v řadě popoháním tituly nevybíravými.

Vlastně jsem se s vámi chtěla touto neumělou ódou na buldočka podělit o spoustu úsměvů a radosti, které mi Pedroník denně přináší a připomenout, že podobně jako v mnoha jiných případech - i v tomto našem sehrál Zvířetník hlavní roli.

Můžete mrknout na ilustrační fotky, chcete-li, ale musím varovat, že tentokrát je to vážně samý šutr :o)).