Pamatujete na ten srdcervoucí ruský film? On v tom hrál postavu Bima anglický setr, ale ten se nám do bytíku nevešel a tak jsme dceři za jedničky v první třídě pořídili trochu menšího Bima. Byl to pošuk, milovník člověčenstva, ale vraždil po vesnicích slepice a v lesích utíkal za zajícem i před dvě dálnice. Taky se mu to stalo v desíti letech života osudným.

Bim 2. byl zlatý retrvívr, Miláček, mazlíček, moudrý a hodný tak, až to nebylo psí. Rozeznal např. myš polní - tu nejenom že chytil, ale i živou snědl. Ale myš domácí, na chalupě, po něm klidně mohla běhat. Páchla chalupou a co je doma, to se počítá :) Bim 2. odešel do psího nebe po dvanácti letech, pomocí injekce pana doktora, když pro nemocné klouby už nedokázal chodit a hrozně se trápil.

Dáma Lessie byla, jak jinak, kolie. Kdybych jí měl přirovnat k lidem v nějakém slohu, tak to byla "rokokokoketen" Ne, to nekoktám, to byl jen malý pokus o žert. Byla to rokoková koketa. Dáma hrající si na nóbl, ale klidně tajně slízla ze stolíku šlehačkový dort. Nebavila se s kýmkoliv. Nikdy na nikoho neútočila, ale pokud mezi ní a někým nepřeskočila "jiskra", mohl se dotyčný rozkrájet, nebrala ho. Nikdy neměla děti, tak nějak ty její ženské věci nebyly v pořádku a taky na ně ve třinácti letech umřela...

Toužili jsme po něčem velikém a hodném. My, zkušení milovníci psů jsme si řekli že naše zahrada má na to, "uživit" nějaké zvíře, které bude dobrák a u brány bude pouštět na kmány hrůzu. Vyhrál to leonberger. Tedy zase slečna. Štěně Brita bylo jako medvídek, nádherně hravé - prostě štěněčí na jednička. Bohužel ve třech měsících, kdy už chápala že na povel "Nesmíš!" se nesměla přiblížit k našemu bazénu, tak v jeden podvečer se už tříměsíční Brita cítila pánem okolí a s radostí začala po zahradě honit naše kočky. A ve chvilce, kdy jsme jí připravovali misku s večeří, asi zase honila kocoura, ten oběhl bazén, ale Brita to vzala zkratkou přes bublinkovou plachtu, která leží od večera na vodě, aby se přes noc nevychladla. Fólie pejska neunesla, propadl se pod ní a když jsme to po pěti minutách zjistili, bylo už pozdě. Neštěstí z utopené Brity bylo příšerné.

Je zajímavé, že v knížkách o pejscích je popsáno hodně rad, jak štěňátka bezpečně chovat, ale o tom největším nebezpečí, jaké skýtá rodinný bazén, ani slovo. Hned jsem napsal do dvaceti pěti chovatelských stanic, co se nám stalo a že by bylo dobré tuto informaci šířit dál - odpovědělo mi pět chovatelů, že to upozornění vloží do svých stránek. Činím tedy upozornění i zde. Snad tím někdy, někde, zachráním nějaké štěně před utonutím.

Byl podzim a my jsme museli mít hned dalšího pejska, mysleli jsme si, že tím vytěsníme smutek za Britou. Rozhodnutí padlo na howavarta. Mimochodem, někteří chovatelé píší první dvojité a druhé jednoduché vé, jiní obráceně. Pejsek - teda fenka howavarta je taky taková ženská dvou tváří. Jednoznačně hodný pejsek ale někdy a nečekaně po neznámém člověku vyjede tak, až se člověk diví.

Často líný pejsek, který si hoví pod lavicí, pod stolem, pod čímkoliv, ale najednou psa chytne záchvat pohyblivosti a lítá po zahradě jako chrt. Žravý pejsek, který se s chutí pustí do čehokoliv, ale najednou třeba tři dny klidně nežere a jinak mu vůbec nic není. Prostě je to náš milovaný pes plný protikladů.

Takže toto povídání na pokračování bude o howavartí slečně, která se jmenuji Karina a život s ní je plný radosti i překvapení.