2.5.2024 | Svátek má Zikmund


PSI: Dasta - o povinné koupeli a nákupech

27.6.2009

Nesnáším šamponování. Když mě naposledy na podzim Jana šamponovala, tak mi špitala do ouška, že je to naposledy, co mě myje. Sice ještě něco dodala, ale to už bylo jen bla bla bla, já už byla v euforii, že je to naposledy. (Jana: to "bla bla bla" ve skutečnosti bylo "v týhle starý vaně, protože do jara to zrekonstruujeme na sprchový kout, přes který uvidíš ven"). A už mě zase myje!!! Poprvý to ještě šlo, ale podruhý to byla vážně podlost!!! Himmelová - Dasta 1

Jana: ano, poprvý jsem Dastě jen myla podvozek od bláta. Tak jsem jí nahnala do sprchovýho koutu, já zůstala mimo kout a tím pádem jsem nezavřela dveře. Takže jsem zapnula vodu, naštelovala teplotu, namočila Dastě břicho, vypnula vodu, honila Dastu po koupelně, protože mi zdrhla, vrátila Dastu do kouta, přivřela dveře od sprcháče (skřípla jsem se v nich) a konečně Dastu domyla a utřela.

Ale napodruhé už jsem se poučila, převlíkla jsem se do kraťasů a zavřela jsem se s Dastou uvnitř sprcháče. Z toho Dasta nejspíš pochopila, že není zbytí a nechala se umýt. Párkrát se pořádně otřepala, abych věděla, zač je toho loket. Akorát musím ještě doladit konec. Naivně jsem si myslela, že Dasta počká, až jí utřu.

Jenže Dasta nečekala a zdrhla do obýváku, jakmile jsem otevřela dveře ze sprcháče, protože jsem pro změnu nezavřela dveře od koupelny. Tak jsem chňapla ručník a utíkala za ní. Asi si umíte představit, co nadělá za paseku chlupatý, mokrý pes, když běží po linu. A teď k tomu ještě přičtěte dvounožce s bosýma, mokrýma nohama... No, ale předsíň stejně potřebovala vytřít, tak co!

Kdyby mě Jana nechala se naparfémovat, tak mě přeci nemusím mýt. Ale to ona ne. Okatěji si parfém vybrat nemůžu!!! Šli jsme do Zverimexu... A to mi připomnělo další nespravedlnost. Takže na chvilku odbočím a pak se vrátím k parfémům. Měla jsem před narozeninami, tak jsme šly s Janou do Zverimexu a měla jsem si sama vybrat dárek.

Zajiskřily mi oči a rozběhla jsem se k tomu, po čem toužím a Jana mě tahala za vodítko a ječela na celej krám "Nééééééééééé, králíčka ti kupovat nebudu!!!" Navrhla jsem papouška, ale taky to neprošlo. Tak jsem se našňupla a nic jsem si nevybrala. Do regálu s hračkami jsem jít odmítala!

Jana: To byste museli vidět. Nasměrovala jsem Dastu k regálu s psíma hračkami a řekla, aby si sama vybrala dárek. Dasta se rozběhla jinam a já si na vodítku za ní připadala jako kreslená postavička, která brzdí patama, až se z nich kouří. Před akváriem se zakrslýma králíčkama jsem nahlas Dastě řekla, že králíčka jí kupovat nebudu, načež Dasta otočila hlavu k papouškům a já opět nahlas odpověděla, že jí nekoupím ani papouška. Vážně to tak hezky zapadalo do sebe. Odvedla jsem jí k regálu s hračkami, ale Dasta tam odmítala jít, jako by trucovala. Vážně to byl úžasný "rozhovor", stačilo jen reagovat! Nevím, co si o tom mysleli kolemstojící, ale předpokládám, že něco ve smyslu "Nejsem blázen! Ona si taky povídá se svým psem. A ještě nahlas!!!")

Himmelová - Dasta 2A teď k parfému. Vybrala jsem si nádhernou vůni. Jana dokonce pochopila a koupila mi jí. Pak jsme se nějak nepohodly na použití a Jana jí vyhodila!

Jana: Občas vyberu a koupím nějakou psí ňamku, která evidentně ňamkou vůbec není. To se Dasta zatváří "Tohle mám za trest? Za co? To si jez sama!!!" Tak jsem Dastu nechala si vybrat. V krabici měli něco jako Myslivecká pochoutka a Dasta kolem krabice běhala a vrtěla ocáskem. Pochopila jsem a koupila to. Ještě cestou domů mi Dasta furt lezla do tašky, jako že už se těší, až to doma dostane. A já se dmula pýchou, jak dobře jsme vybraly. Doma jsem pochoutku slavnostně vybalila, měla proslov o tom, jak se má psovi dát možnost výběru pochutin, načež jsem roztrhla pytlík a podala Dastě jednu tyčinku. Podala směrem k tlamě, doufaje, že se zakousne.

Jaké bylo mé překvapení, když Dasta nechala tyčinku padnout na zem, hodila ouško a začala se po tyčince válet. Nechápavě jsem si myslela, že je to na ní moc velký kus, tak jsem odstřihla cca 3 x 3 cm a znova podala Dastě. Chudinka se snažila si navonět aspoň čumáček, když to bylo tak malý. Kdybych aspoň neměla ten proslov, tak si nemají proč ze mě dělat srandu, ale takhle jsem si to fakt vyžrala. Dastě jsem nechala tu jednu tyčinku na navonění a zbytek dala kamarádce pro psa jejich dědy, ať si pochutná. Je to pan pes, který se o vůně nezajímá a tyčinky prostě snědl.

Po koupeli se mě Jana snažila udobřit. Protože byly Velikonoce, tak jsem dostala balíček a že prej je to od zajíčka. Zajiskřily mi oči. Zajíčka znám, jedla jsem jeho bobky. Jana tvrdila, že jsou "fuj", ale opět to nebyla pravda. Jak by to taky Jana mohla vědět, když neochutnala!

Tak jsem balíček očuchala, ale zajíce, ani králička jsem z něj necítila. Na mě si jen tak nepřijdou!!! Ale radost z dárečku jsem měla. Kdo nemá rád dárečky, že jo? Dostala jsem bumerang. Hezkej, gumovej, píská, ve tmě svítí, ale nevrací se. Takže mi ho Jana musí nosit. A taky jsem dostala nový tenisák i s "házečem do dálky". Balonek se vždycky hodí, ale to házedlo si může Jana nechat.

Jana: Bumerang jsem si vždycky přála, jenže naši měli názor, že to není dívčí hračka. No a můj bratr zase o bumerang nestál, takže ani přes něj cesta nevedla. Přes Dastu jo. V bytě v předsíni mi Dasta nosí bumerang zpátky. Ale venku na louce, nebo na zahradě NE!!! A když na ní houknu, tak se zatváří "Jéééééééémináááááááánku, Z tebe jde strach! Co se rozčiluješ??? Já Ti vůbec nerozumím!!!!! Neječ, já jsem ten nejhodnější pejsáček!!! Malinkatá fifinka...Vůbec nevím kdo je ta Dasta, která ti má něco přinést, ani nevím, co to znamená přinést"

Tohle to mi provádí, když opravdu nechce. Vím, že mám být důsledná. Jenže ona se tváří tak žalostně, že mi začnou cukat koutky a pak se blbě vydávají povely přísným tónem, když se člověk kucká smíchy. A házedlo se mi líbí už skoro 4 roky. Ano, Dastě budou čtyři roky, takže jsem si házedlo konečně koupila. Člověk si má plnit sny, zvlášť, když to má na koho svést. Pak to dopadá tak, že v ledvince mám tenisák, v kapse bumerang a Dasta mi přinese klacíček, nebo šišku z borovice a prej "Budeme si hrát s tímhle!"

Další případ, kdy Jana neříká pravdu, je v lese. Ale to ani nevím, jestli jí mám mít za zlé. To vždycky prohlásí "Touhle cestičkou jsme ještě nešly, pojď, vyzkoušíme jí!!!" Já sice vím, že jsme tudy už šly, ale neříkám jí to. Kdyby měli všichni dvounožci orientační schopnosti jako Jana, tak dávno vymřeli. Osamoceně. Protože by někam odešli a pak už by se nikdy navzájem nenašli. Himmelová - Dasta 3

Jana: Aby to bylo fér, napíšu Dastiny nejčastější lži: "Mám hlad!" "Umírám hlady!!!" "Říkala jsi něco? Tady není slyšet!" "Jestli TEĎ HNED nepůjdu ven, tak mi praskne močový měchýř/udělám bobek v předsíni!" Většinou toho nezneužívá, ale občas jí podezřívám, že je to romantííícká dušička a ráda se prochází při měsíčku pod hvězdami s milovaným dvounožcem.

"Bolí mě pacinka, do něčeho jsem šlápla. Podívej - kulhám!!!" Nejčastěji Dasta kulhá na sněhu, nebo v mokru. Je s podivem, že ve chvíli, kdy jí polituju a otočíme to směrem k domovu (nebo uvidí svého psího oblíbence) zapomene na kulhání a běží po všech čtyřech.

Dasta k cizím lidem: "Pohlaďte si mě, pohlaďte si mě!!!! Doma mě nikdo nepohladí, nepodrbe... Jééééé a ještě na bříšku..." Naštěstí to netvrdí úplně cizím lidem, ale známým pejskařům, takže jí to, naštěstí, nevěří.

A jedna z nejkrásnějších Dasty lží byla, když jsem se vrátila z víkendového výletu v neděli večer a Dastě jsem jako dárek přivezla plyšáka. Jenže v pondělí ráno jsem zas musela do práce. Když jsem se večer vrátila, tak Dasta měla strašnou radost (větší než jindy) běžela mi naproti a nesla v zubech toho novýho plyšáka, jako by říkala

"To mám strašnou radost, že jsi mi ho koupila. Takovýho jsem vždycky chtěla! Vidíš, nepustila jsem ho z tlamy!" Jenže u toho byla máma a okomentovala to slovy: "Héééérečka jedna! Celej den si tý hračky nevšimne, ale přijdeš domů a předvádí se před ebou!")

Tak teď je řada zas na mě, prásknu na Janu její největší lež. Většinou mi jí šeptá, když jdeme v noci ven, když si místo televize se mnou hraje, když loudím, když jí v posteli zalehnu peřinu a nechci uhnout a v podobných případech... ta lež zní "Vůbec tě nemám ráda!!!" Ale na to jí vždycky můžu ukázat svůj prostřední drápek, protože moc dobře vím, že jsem její jednička.

Vaše Dasta

Jana Himmelová