Indy se přes den zdržuje především v obýváku. Většinou nekompromisně obsadí rohové místo na sedačce a stočí se do klubíčka jako kočka. Čenichem pěkně těsně ke špičce ocásku, zavřít oči a už je v říši psích snů.

Kocourek Ferda dělá dopoledne bodyguarda babičce. Leží u ní na posteli, když si babička dopoledne po cvičení zdřímne. Odpoledne se pak přesouvá na sedačku před televizi a sleduje s ní soutěže. Tedy, soutěže sleduje babička, Ferda má jinou práci. Zalehne na babičku, chvilku se pomazlí a pak vyžaduje dudlík. Babička mu nastaví prst a Ferda se přicucne. Blaženě přede a přitom ještě babičce provádí předními tlapkami lehkou masáž.

Sally tráví den většinou venku někde pod stromem, pokud je hezké počasí. V zimě pak obvykle zmizí do patra do naší ložnice. Na posteli je to přece tak pohodlné...

V noci tráví naše zvířátka čas s námi v ložnici. Indy tam má svůj plastový pelíšek s dekou, do něhož se odebírá po skončení televizního programu a vylidnění obýváku. Sally za svůj pelíšek považuje naši postel a dá se jen velmi obtížně odtud vypudit. Pokud se mi občas omylem podaří ji v noci skopnout s postele, vždy se tam po chvíli zase vrátí.

Ferda spí většinou s babičkou dole, ale poslední dobou se i on začíná ucházet o své místo v naší ložnici. V takovém případě obvykle zabere Indymu jeho pelíšek a chudák pes pak nemá kde hlavu složit. A tak se již několikrát Jana ráno probudila a zjistila, že Indy v noci nenápadně přilehnul k ní do postele. Dokonce zalezl pod peřinu, aby nebyl příliš nápadný.

Jednoho rána jsme zažili poněkud rušné probuzení. Jana opět zjistila, že má Indyho pod dekou a nekompromisně ho vyhodila. Indy pomalu slezl na zem a odkráčel ke svému pelíšku. Tam pak drsným šťouchancem vzbudil spícího Ferdu. Kocour se vyděsil a vypálil z pelíšku pryč, bohužel nesprávným směrem. U dveří do koupelny prudce zabočil doleva a odrazil se do vzduchu.

Dlouhým skokem se zrzavá koule chlupů přenesla nad našimi hlavami a dopadla na můj noční stolek. Přesně do místa, kam si na noc odkládám brýle, hodinky a mobil. Naštěstí všechno přežilo bez úhony drtivý kocouří dopad. Jana se zadívala za mizejícím zrzavým koncem ocásku a poznamenala: "To asi nebyla veverka, co?"

Zbývá jen dodat, že následně jsme Ferdovi umístili do ložnice starý plastový lavor s měkkým hadrem a Ferda ve svém novém pelíšku strávil asi tři noci. Pak lavor někdo potřeboval a Ferda se odstěhoval na noc zase dolů k babičce.

Další příběhy o zvířátkách najdete na stránce Pavla Steinera