Iásón a Argonauti

Iásón (pravým jménem Diomédes) byl synem Aisona – dědice trůnu v městském státě Iólku, dědice, který ovšem své dědictví nespravoval, protože jej v paláci věznil jeho nevlastní bratr, syn boha Poseidóna, Pelias. Pelia kdysi varovala delfská věštírna, že ho Aisonův potomek odpraví, a proto Pelias pobil, na koho v Aisonově okolí dosáhl. Malý Iásón přežil jen proto, že jeho lstivá matka svolala před porodem všechny ženy z příbuzenstva a ty ženy po porodu schválně hlasitě naříkaly, aby to vypadalo, jakože se dítě narodilo mrtvé.

Iásóna pak potají vychoval moudrý kentaur, ten mu také dal jeho přezdívku. Pelias znovu požádal o další věštbu, aby zjistil, jestli už povraždil dost Aisonových potomků, aby měl klid, ale věštba Pelia opět varovala, že si musí dát pozor na mladíka s jednou botou, a skutečně Pelias po mnoha letech takového potkal.

Při jakýchsi slavnostech spojených s obětí Poseidónovi se objevil mladý muž oblečený v levhartí kůži, oštěpy měl sice dva, ale sandál jenom jeden. Byl to Iásón. (O ten sandál přišel, když se chtěl brodit přes bažiny a na jejich okraji našel jakousi ženu prosící kolemjdoucí, aby ji přes bahno přenesli. Nikdo se s ní nechtěl vláčet, jen galantní Iásón svolil, žena zajásala, vyšvihla se na Iásóna a zuřivě na něm rajtovala, takže Iásón několikrát zakopl a málem se přizabil, ale naštěstí ztratil jenom sandál. Ta žena byla převlečená bohyně Héra. Prostě se bavila, pochopte.)

Iásón před Peliem nijak netajil, kdo je, a protože čirou náhodou byli na slavnosti přítomni i okolní králové, Pelias se bál upřít Iásónovi jeho nárok na trůn v Iólku. Proto Iásónovi slíbil, že mu trůn přenechá, ale poslal ho aspoň do Kolchidy (to je v západní Gruzii) pro zlaté rouno, hlídal ho tam v Areově posvátném háji kouzelný drak. Zlaté rouno byla kůže neobvyklé barvy z mršiny obětního berana, ke které se vázala věštba, že musí být převezena do Iólku, jinak tam nikdy nevypukne blahobyt.

Iásón úkol přijal, nechal postavit padesátiveslici, nazval ji Argó (po staviteli) a obeslal dopisem kdejakého slavného hrdinu, aby pluli do Kolchidy s ním a píchli mu se získáním rouna. Nemá význam všechny Argonauty jmenovat, za všechny zmíníme jen jména Hérakles, Orfeus, Meleagros z Kalydonu, nebo slavní spartští bratři zápasníci Kastór a Polydeukes (Pollux). Před odjezdem se Argonauté shromáždili k slavnostní večeři na rozloučenou, někteří se při tom hrozně opili a chtěli se prát, ale Orfeus jim zabrnkal na lyru a to pak hned každého přešlo.

Nakonec Argó vyplula a zamířila nejdřív k ostrovu Lemnos. Na Lemnu panovala neobvyklá politická situace. Muži se tam nepěkně pohádali se svými ženami, nařkli je snad z toho, že smrdí či co, a dovezli si jiná děvčata z Thrákie – prameny v tomto nejsou jednotné – a ty ženy je za trest všechny povraždily. Kdo by si to taky nechal líbit.

Když se na obzoru objevila Argó, tak se lemnijské ženy nejdřív sešikovaly k ozbrojenému boji. Ale pak se posádka Argó tak nějak zadívala na ty ženy, ženy se zas zadívaly na Argonauty a dopadlo to tak, že Iásón s náčelnicí lemnijských žen zplodil dvě děti a vůbec kdejaký Argonaut nechal na Lemnu potomka. A kdyby se asketický Hérakles nenaštval a pomocí kyje nenahnal posádku zpět na palubu, zlaté rouno by bylo v čudu. A tak Argó plula dál k Samothráce, k Imbru, až doplula do Marmarského moře.

Pokračování příště